Sedmadvacetiletá spojka české reprezentace už loni v prosinci podepsala tříletý kontrakt s dánským Ikasetem. Pozná tak čtvrtý zahraniční klub, dříve působila rovněž v maďarském Érdu a německém Thüringer HC.
„Až do poslední minuty závěrečného zápasu jsem si neuvědomovala, že je to moje poslední chvíle s Vipers. Až večer, když jsme s holkama seděly, to na mě všechno padlo,“ svěřila se Jeřábková na tiskové konferenci ke středečnímu charitativnímu fotbalovému utkání v Plzni na podporu hendikepovaného Nicolase Beneše.
V něm se objeví po boku hokejového bratra Jakuba a řady dalších sportovních osobností.
Hezčí loučení než s touhle trofejí být asi nemohlo, že?
Nemohlo. Od začátku sezony jsme šli krok po kroku. Postupně plnili cíle, které jsme si dali v norské lize, norském poháru i v Lize mistryň. A dotáhli jsme to až do největší třešničky na dortu.
Loni jste Ligu mistryň vyhrála poprvé, dají se ty dva triumfy porovnat?
Troufnu si říci, že minulý rok jsem byla úplný, ale úplný no name. Nikdo na nějakou Jeřábkovou asi nebyl zvědavý. Za ten rok jsem si, myslím, krok po kroku nějaké jméno dokázala vybudovat, soupeři se i na mě trochu připravovali. Ale jinak je vítězství sladké pořád stejně. Ať je to poprvé, podruhé, nebo jako u mojí kolegyňky Jany Knedlíkové pošesté v kariéře.
Knedlíková vyhrála pošesté Ligu mistryň, Jeřábková s Vipers triumfovala podruhé |
Dva roky jste hrála za nejlepší ženský tým světa, s jakými pocity odcházíte?
Pro mě byl Vipers tým, ve kterém jsme si oboustranně ve všem naprosto sedli. Opravdu ve všech aspektech. Pak se samozřejmě i úspěch dostaví snáz, když takhle klub funguje. Asi mi to pořád úplně nedochází, čeho všeho jsme dosáhli. Ale samozřejmě se těším na nové angažmá a na další roky, které mě čekají v Dánsku.
Nebude pro vás nyní složitější hledat motivaci?
Motivací je pro mě hlavně to, abych házenou dělala stále se stejným nadšením. Aby mě dál bavila jako doposud. Pokud by tam tyhle aspekty neměly být, pak už by asi přišel jen konec...
Co třeba přidat ještě úspěch s českou reprezentací?
To by samozřejmě bylo také potřeba, ale tam je to náročnější oříšek a kapitola sama o sobě. Ale je důležité, aby něco takového přišlo, česká házená to potřebuje.
Roky jste doma v Česku působila v Mostu. Sledovala jste, jak nyní skončila jeho nadvláda v MOL Lize?
Mám tam kamarádky, jedny z nejlepších, je to můj domov. Takže Most samozřejmě sleduji. Myslím si, že Liga mistryň jim hrozně pomohla a zároveň hodně uškodila. Ve finálových zápasech proti Slavii se to ukázalo. Slavia má svoji kvalitu, ale myslím, že ve zlomových chvílích u Mostu rozhodla spíš celková únava z náročné sezony.
Není na druhou stranu pro házenou dobře, že už v Česku nevládne pouze jeden ženský tým?
Nemůžu říci, jestli je to dobře. Pokud je to na úkor horší kvality, tak si nemyslím, že je to úplně plus...
Zpátky k vám. Všechny oslavy po sezoně už máte za sebou?
V klubu byly velké, teď mě čekají ještě rodinné. Konečně přichází jediný měsíc v roce, kdy na sebe máme víc času a můžeme se vidět, jak chceme. V polovině července už mi začíná příprava v Dánsku.
Takže teď zase čile popichujete bratra Jakuba, hokejového obránce Třince, že máte cennější trofeje než on?
Naštěstí Kuba letos také vyhrál titul, takže ho nemám moc čím popichovat. (smích) Je to každopádně příjemné, tohle se nám ještě nikdy nepovedlo. Když oba končíme sezonu zlatem, je to moc příjemné.
Ve středu si spolu v Plzni na hřišti divizního Petřína za tým Bez frází zahrajete fotbalovou exhibici. Jak se to seběhlo?
Když jsme si volali s Karlem (Nocarem, bývalým házenkářem a jedním z hlavních organizátorů akce), moje první otázka byla, jestli půjde i brácha. A jestli budeme spolu v týmu. Přesně tak jsem to chtěla a těším se na to.
Markéta Jeřábková v semifinále házenkářské Ligy mistryň.
Fotbálek si házenkáři v rámci tréninku zahrají často, jak je to u vás žen?
Také se snažíme. Ale já jsem vždycky zalezlá v obraně nebo brance. Kolikrát se z toho i vykroutím a jdu si bokem dělat svoje věci. V tomhle směru jsem toho po tátovi moc nezdědila, fotbalové geny zůstaly jen u Kuby. Ale už před dvěma měsíci jsem si řekla, že musím trošku potrénovat.
Tušíte, kam vás v sestavě zařadí?
Bylo mi řečeno, že na mě připadl útok. Z toho tedy nejsem úplně nadšená, ale když mi trochu upraví pravidla, bude to lepší. (smích)
