Byl teplý letní den 5. června 1983 krátce po poledni, když se v Brně-Medlánkách odlepil od země horkovzdušný balon imatrikulace OK-3010. Červeno-modro-bílý balon neměl ještě řádné letové osvědčení, proto zůstával upoutaný k zemi lanem. Velkou motivací aviatikům bylo 200. výročí prvního letu bratří Mongolfiérů. V koši dávkoval plyn do hořáků tehdy jediný zkušební pilot balonů v Československu, výtvarník Vratislav Hlavatý a ze země pozorovalo tento start celé shromáždění nadšených zvědavců. Mezi nimi byla ale hrstka mužů a žen z brněnského Aviatik klubu. Jen těžko si představit, co se v nich odehrávalo. Ten balon byl totiž zhmotněním jejich snu o létání a o stavbě vlastního balonu. Jeden z nich byl i konstruktér Aleš Kubíček, muž, jehož jméno se budou za nějakých dvacet let učit vyslovovat balonáři po celém světě.
Start prvního horkovzdušného balonu československé výroby v Brně-Medlánkách dne 5. června 1983. Do koše, byť k zemi upoutaného, neohroženě vstoupil a pilotáže se ujal výtvarní Vratislav Hlavatý. Tento nadšený aviatik a autor animovaného večerníčku Edudant a Francimor byl tehdy jediným zkušebním pilotem balonů v ČSSR.
Syn Aleše Kubíčka Petr měl tehdy již za pár dní oslavit své první narozeniny. Narodil se do rodiny, která v té době již naplno žila létáním lehčím vzduchu. O více než čtvrt století později se sám ujme vedení již dobře známé továrny na balony, vzducholodě, nafukovadla a dokonce i letadla těžší vzduchu, ale to je ještě daleko. U příležitosti 40 let vzletu prvního horkovzdušného balonu v Československu jsme Petra Kubíčka požádali o rozhovor.
Petr s úsměvem upozorňuje, že ona fascinace létáním postihla partu brněnských trampů, zahrnující jeho otce Aleše, budoucího prvního brněnského pilota balonů Jana Kunovského a další členy budoucího Aviatik klubu Brno, dávno před jeho narozením a nemůže tedy toto patřičně komentovat. Nicméně jsme toho názoru, že co se postupného vývoje balonové továrny týče, lze Petra Kubíčka právem považovat za svědka událostí, jež nakonec učinily Brno jedním ze světových center balonové výroby.
„Klid matko, všechno je solidní“, nějak tak by se dala komentovat fotografie z testovacího vzletu balonu OK-3010 na poli, nedaleko sudického mlýna. Tento test proběhl už v květnu 1983 bez povolení úřadů.
Jeden velký sen
Jaké bylo vyrůstání v rodině průkopníka balonového létání za železnou oponou?
Já jsem to měl jako naprosto přirozenou součást bytí. Přišlo mi normální, mít doma rodinný balon a létat s ním. Až dnes objevuji, že na světě jsou i jiné věci než horkovzdušné balony. (smích)
Podle svých slov jste poprvé pilotoval ve 12 letech, první sólo odletěl v 15 a pilotní zkoušky složil v 18. Pamatujete si ale na svůj úplně první let balonem?
Já si svůj první let pamatuji velice matně. Vím, že jsem se díval ven stupačkou pro nohy (otvor v koši, pozn. red.) a že nás táta vzal nad mraky. Pak taky, že nás po přistání hrozně dlouho hledalo auto, že jsme byli potom s mojí starší sestrou Pavlou někde na louce a byli jsme ukrytí v tom koši. Táta nám z něho udělal domeček a šel někam shánět doprovod. O mnoho let později jsem se dozvěděl, že to bylo u Krasíkova, takže balonářským jménem jsem Petr z Krasíkova.
Petr Kubíček*1982  Petr Kubíček
|
Dnes je jméno Aleš Kubíček pevně spojené s balonovým létáním, jaká ale byla původní profese vašeho otce?
Vystudoval strojařinu v Brně na technice, obor automatizace a prý kreslil vodní elektrárny v První brněnské (První brněnská strojírna, pozn. red.), ale jestli to tak skutečně bylo, já nevím. Jednou mi říkal, že vždycky chtěl stavět roboty, že roboti budou šetřit lidem práci a dělat jejich život šťastnějším. A vlastně zůstalo u toho, že stavěl balony, což je stroj na rozdávání radosti.
