Z českých zemí pochází hned několik lidí, kteří se u nějakého (pro nás) exotického etnika stali vůdčími osobnostmi nebo dokonce náčelníky. Alespoň to o sobě tvrdil Jan Eskymo Welzl, který měl být náčelníkem Inuitů, a později, hodnověrněji, Miloslav Stingl, náčelník indiánského kmene Kikapú. Ovšem podobné osobnosti najdeme i u našich sousedů.
K některým se dokonce hlásí více národů současně. To je případ Mórice Beňovského (1746–1786), který je za národního hrdinu považován v Polsku, Maďarsku i na Slovensku, kde se narodil, ale připomínán je dodnes též na dalekém Madagaskaru. Tam jej totiž tamní domorodci údajně prohlásili za krále. A také současní Malgaši v něm prý vidí „věrozvěsta jednoty na ostrově, praotce jeho nezávislosti a jednoho z prvních bojovníků proti kolonialismu“. Napínavé osudy tohoto dobrodruha, spisovatele a válečníka už po staletí lákají četné umělce ke zpracování, a to i u nás, viz dobrodružný historický román pro mládež a později komiks Král Madagaskaru. Jedním z nejnovějších děl je životopisný román Král Sobol aneb putování Morice Beňovského od francouzského lékaře, diplomata a spisovatele Jeana-Christopha Rufina. V překladu Tomáše Havla jej právě vydalo nakladatelství Maraton.
I osvícenec může zaváhat
Román o hrdinově riskantním putování přes Polsko, Rusko, Čínu a Francii až do Afriky je plný dobrodružství, útěků a bitek. Ale nechybí v něm ani příběh lásky mezi hlavním hrdinou a jeho původem ruskou manželkou Afanasií, které mu coby trestanci pomohla uprchnout z vyhnanství na Sibiři. Jejich vztah se proměňuje i podle toho, kde se zrovna nacházejí. Tak v Japonsku u nich hebkost hedvábí, vůně květů, jimiž se jejich těla a vlasy prosytily při koupelích, a jemné světlo soumraku „prosvítajícího papírovými stěnami vedly ke zvolnění pohybů, vystupňování touhy a radostnému pohroužení do nových, dosud nepoznaných slastí“. V libertinské Francii si zase Afanasie záměrně začne s cizím mužem, aby vzbudila žárlivost a posílila zájem svého muže.
To vše doplňují filozofické vsuvky o sporech myslitelů 18. století ohledně toho, jestli jsou „primitivové“ šťastní a bezelstní lidé oproštění od všeho násilí, nebo naopak otroci neustálých válek, bídy a nevědomosti. Tyto polemiky mají v knize původně čistě akademickou podobu, ale když se Beňovský dostává na Madagaskar, stávají se náhle vysoce aktuálními. Protagonistovo hlavní dilema pak spočívá v tom, že se pokládá za osvícence, který pohrdá „barbarskými zvyky“ a pověrami, jež Voltaire kritizoval i u katolické církve. Ovšem když má Beňovský možnost prostřednictvím podobných prostředků posílit svoji vlastní autoritu v očích málo civilizovaných (či „civilizací málo zkažených“) obyvatel ostrova, po jistém váhání tak učiní. I když jde z jeho strany o vědomou lež. Tento podvod mu nicméně schválí i jeho filozoficky stejně vzdělaná manželka: „Oba dva máme odpor k pověrám a vím také, jak odhodlaný jste vést nás jedině po cestách osvícených rozumem. Jsou však okamžiky, kdy je nutno zásady odložit stranou, abychom se k nim jednou mohli vrátit.“ A to vše proto, aby svým poddaným dokázali zachovat nezávislost na evropských koloniálních státech a uchránili je před honbou za černými otroky.
Velký cestovatel a „velký lhář“
Sám Rufin přiznává, že si svého hrdinu vědomě idealizuje: kupříkladu mu přisoudil věrnost, ačkoli své ženě ve skutečnosti vždy věrný nebyl. Dodejme také, že mnozí historikové považují za sporné mnohé z toho, co o sobě historický Móric Beňovský (či Maurycy August Beniowski) hlásal a šířil. V některých textech se o něm dokonce opovržlivě píše jako o „samozvaném králi“ Madagaskaru.
V slovenském sborníku Móric Beňovský – legenda a skutočnosť (Vrbové: Mestský úrad, 2007) se mimo jiné konstatovalo, že to byl velký cestovatel a současně „velký lhář“. I když ovšem necháme historickou hodnověrnost stranou, je Král Sobol zručně napsaný román přinášející mimo jiné osvobozující zjištění, že chovat se stále jen přísně racionálně a zásadově v praktickém životě nejde. A navíc může čtenáře upozornit na skutečně pozoruhodnou osobnost, jakkoli byla ona „královská“ epizoda celkem krátká a bezpečně o ní mnoho nevíme.
