Hašiš v pražském Národním divadle

Než se z baletu stala samostatná a respektovaná divadelní disciplína, byl tanec v pražském Prozatímním a Národním divadle nejprve využíván výhradně v rámci jiných představení, zejména operních a operetních. Taneční soubor sice už tehdy měl baletního mistra, byl ale zpočátku nepočetný.

Teprve po otevření Národního divadla v 80. letech 19. století se začalo uvažovat o uvádění samostatných baletů, zejména z iniciativy zkušeného tanečníka a choreografa Václava Reisingera (1828-1893), od roku 1881 baletního mistra Národního divadla a mimo jiné choreografa světové premiéry Čajkovského Labutího jezera.

Samostatné baletní inscenace dostaly zelenou i díky tomu, že si ředitel divadla František Adolf Šubert přál zavést balet místo operety jako žánr sice populární, ovšem dle jeho názoru umělecky vkusnější a hodnotnější. Příležitosti se chopil mladý český skladatel Karel Kovařovic, který v té době hrál v orchestru Prozatímního, resp. Národního divadla a tíhnul právě k hudbě zábavného charakteru. Ostatně jeho prvním uvedeným scénický dílem byla právě komická opera, která byla provedena v roce 1884 a jmenovala se Ženichové.

• Karel Bendl, Antonín Dvořák, Josef Bohuslav Förster, Heinrich von Kaan-Albest, Karel Kovařovic, Zdeněk Fibich, rok 1885 (©Profimedia)

Druhou Kovařovicovou jevištní prací se tedy stal jednoaktový balet na orientální námět s názvem Hašiš. Námět a libreto baletu zpracoval sám baletní mistr Josef Reisinger, který také ztělesnil hlavní úlohu beje (tedy jakéhosi kmenového náčelníka v muslimských zemích) Achmeda. Jednalo spíše o pantomimickou než taneční roli, takže nikterak nevadilo, že Reisingerovi bylo v té době už 56 let a byl výrazně při těle. Podobně i další komická role Ben Jusufa byla pantomimická a ztvárnil ji činoherec Jindřich Mošna. Ostatní úlohy byly tančené; v roli černošského sluhy Abdalla se představil Augustin Berger, pozdější Reisingerův nástupce ve funkci baletního mistra Národního divadla. Hlavní obsah baletu pak představovaly tance tří bejových favoritek.

(©Wikipedie)

Premiéra baletu Hašiš se konala na sklonku divadelní sezóny 1884/85. Protože balet byl pouze jednoaktový, kombinoval se v rámci večera s jinými kusy: při premiéře to byla Dvořákova opera Tvrdé palice, poté Bozděchova činohra Zkouška státníkova, Sardouova aktovka Opožděné psaní a Blodkova opera V studni.

Kovařovicův Hašiš měl velký význam, protože se jedná o první samostatný balet uvedený na scéně Národního divadla a je tedy považován za první novodobý český balet. Dílko bylo celkem vlídně přijato, kritika pochválila Kovařovicovu nápaditou hudbu, ovšem libreto a choreografie označila za povrchní a dějově chudé a neoriginální. Reisinger totiž v podstatě použil dva obrazy z baletu Théopila Gautiera La Péri na Burgmüllerovu hudbu, ve kterém tančil v 50. letech 19. století ve Stavovském divadle. Publikum ovšem Hašiš příliš nezaujal, a tak se opera dočkala pouhých čtyř repríz. Neúspěch a kritika jen vyostřila Reisingerovy osobní neshody s vedením divadla, takže ještě roku 1884 Reisinger Národní divadlo opustil.