RECENZE: Miroslav Žamboch, Bez slitování

V životě máme jen málo jistot. Vycházející slunce, daňové přiznání, smrt… letos se k tomu smutně krátkému výčtu přidala ještě jedna, poměrně optimistická. Po deseti letech opět vychází Bez slitování Miroslava Žambocha, s touto pravidelností již podruhé. Takže mladší generace dychtící po výtisku opět může zpívat gloria a tentokrát bez žádného ale nebo kdyby.

Opětovně se můžeme ponořit do dobrodružství bijce Baklyho, bývalého gladiátora, který své povolání pověsil na hřebík a stal se, kulantně řečeno, specializovaným kurýrem. Docela neobvyklá změna zaměstnání, jež nikomu nedoporučuji. Ledaže byste museli pravidelně posílat nemalý obnos peněz, jinak by celou vaši rodinu zabili. S Baklym se setkáváme v okamžiku, kdy mu chybí poslat poslední splátka a on by mohl konečně odejít na odpočinek. Jenomže přichází komplikace, jinak by z románu byla povídka se šťastným koncem. Jako zázrakem se ale objeví příležitost nejen vyřešit jeho problém, ale také získat slušnou porci zlaťáků do nového startu. A navíc to vypadá jako vcelku pohodový výlet na jih k moři. Jenomže… Místo pohody přichází další nešvary, navíc nekontrolovatelně rostoucí do obřích rozměrů. Bakly se sice snaží všemu vyhnout, ale nakonec se ocitne uprostřed klanové války, hrající na obě strany. A to nikdy přece nemůže dopadnout dobře.

Bez slitování poprvé vyšlo v roce 2003, což v české fantastice bylo období ne nepodobné Divokému západu. V salónu se vedle sebe tísnili namakaní hrdinové se svaly jako hora, a ještě většími zbraněmi. A venku? Venku neplatila žádná pravidla, vítězil ten nejsilnější a vše bylo náležitě zdokumentováno. Stejný je i Bakly – namakaný hromotluk řídící se selským rozumem a se schopností zabíjet vším, co mu přijde pod ruku. Je ztělesněním antihrdiny, v šedé zóně oscilující charakter, na kterého je Campbellova iniciační cesta hrdiny krátká. Jeho životní motto zní: Budete žít tak dlouho, dokud se budete starat jen sám o sebe. A i když si myslí, že se jím celou dobu řídí, pozorný čtenář vypozoruje určité laskavosti nad rámec jeho platu. Jinak to je opravdu pragmatik každým coulem. Což je dobře, protože díky pragmatismu nejenže přežije všechny nástrahy osudu, ale jako hrdina nás oslovuje již 20 let. Je příjemně překvapující, že poptávka po jeho dobrodružství způsobila třetí dotisk románu. A ještě příjemnější je, že se tomu Miroslav Žamboch nebránil, na rozdíl od jiných.

Bez slitování byl první román, kde Bakly získal prostor vyprávět svůj příběh. Následovala série kolibříků, maloformátových knížek do dlaně, s novelkami odehrávajícími se po jeho románovém dobrodružství. Proti toku času se Žamboch vydal v povídkové sbírce Čas žít, čas zabíjet a pak se na osm let odmlčel. Tedy, ne že by za tu dobu nenapsal nic dalšího, jen to nebylo o Baklym. Ve velkém stylu se vrátil ve dvou románech Hledání smrti (2018) a V objetí smrti (2019), s možností pořídit si jejich limitovanou edici s jinou obálkou. Výtěžek pak putoval na dobročinné účely, takže za mě velké díky a uctivá poklona. S dalším novým příběhem o Baklym se Žamboch zatím nevytasil, svým fanouškům ale udělal radost sbírkou Armáda, ve které seskupil do pěkného hejna všechny kolibříky, a audioknihou Bez slitování z roku 2021 načtenou Zdeňkem Velenem. Miroslav Žamboch je ale muž mnoha talentů. Kromě nevlídného fantasy světa, kde se prohání Koniáš a Bakly, stvořil mnoho dalších. Je otcem zakladatelem série fungující na principu sdílených světů o agentu Johnu Francisi Kovářovi, na jehož dobrodružství se podílela samá velká jména a dnes existuje již 41 dílů. Čtenáře přesvědčil o svých dovednostech i v military sci-fi Zakuti v oceli a zajímavém čtyřdílném žánrovém mixu Seržant, Veterán, Kapitán a Válečník. Opomenout nesmím ani jeho úspěch expanze za hranice. Byl to jeden z prvních českých polistopadových autorů fantastiky, kterému vyšlo dílo v překladu. V Polsku ho doteď mají velmi rádi a vždy s velkou péčí a nadšením překládají jeho nejnovější tvorbu. Pokud vás ani tento výčet nepřesvědčil o jeho talentu, dovolím si tedy přidat ještě jedno dílo, O barvách/ O Měsíci, který nevěděl, že je měsíc. Je to pohádka, nádherně ilustrovaná a po čertech dobrá. A věřte mi, psát pro děti není žádný med.

Už od Času žít, času zabíjet se nakladatelství Trifid drží jednotného formátu, což knihám velmi sluší, a v knihovničce vám sbírka vytvoří hezkou řadu. O nové přebaly se postaral Petr Vyoral, v případě Času Jan Doležálek. Líbí se mi, jak se proměnila estetika zobrazování Baklyho na obálkách. První vydání Bez slitování jste jen ztěží mohli číst v MHD nebo v práci, aniž by si lidé okolo nemysleli, že se nejedná o porno. Věřte, vyzkoušeno za vás. Druhé vydání je vizuální průšvih, který se dost nesnadno odpouští. Je až k neuvěření, že obě ilustrace jsou od Milana Fibigera. Jestli máte doma i druhé, agresivně červené vydání, pak víte, o čem mluvím. Každopádně mě baví neučesaný, drsně rozlítaný styl Petra Vyorala a doufám, že se na ilustrování Baklyovek bude podílet i nadále. Troufám si říct, že se mu povedlo vystihnout jeho duši. Pokud tedy nějakou má.

Jestliže se to pokusíte zjistit, připravte se na pořádnou jízdu. Tím, že Bakly není zrovna dvakrát žádný myslitel, tak se vrhá do všeho po hlavě, a hlavně bez keců. Až podezírám tvůrce scénáře Johna Wicka: Chapter 4, že se při tvorbě replik pro Keanu Reveese inspirovali právě jím. Mě osobně nejvíce bavil popis soubojů působící, jako by byly vystřižené ze středověkých fechtbuchů. Jsou uvěřitelné, precizní, mají spád a opět jsou typické svou jazykovou úsporností – nic není navíc. Bez slitování jsem popravdě ale na první pokus nedočetla. Už si nepamatuji, co mi vadilo. Jestli to byla na první pohled Baklyho omezenost, jeho namakanost, jeho sklony k tomu chovat se jako Leeroy Jenkins nebo jeho instantní nezranitelnost a neporazitelnost.  Tak jako tak, jeho příběh na dlouhou dobu zmizel z mého života. Poté jsem mu dala šanci podruhé, především kvůli vnější motivaci v podobě disertace a chvalozpěvů mého muže. Postupně se proměnila ve vnitřní a já knihu naprosto nenasytně hltala. A jak jsem ráda, že to na druhý pokus vyšlo! Je to oddychové prázdninové čtení, pod jehož drsnou svalnatou slupkou se skrývá příběh férového chlapa nemajícího v životě moc štěstí. A ano, až napodruhé jsem se dostala k pasáži, která z Baklyho udělala člověka. Protože assassini v tomto světě nenosí bílou kápi a rozhodně nejsou kámoši. Pokud se bojíte, že vám k srdci hlavní hrdina přece jen nepřiroste, je tady spoustu dalších postav. Já si oblíbila Ochinota, geniálního bankéře a ekonoma, milovníka dobrého pití, jídla a žen. Ale varuji vás, nemějte je rádi příliš, protože jsou o poznání křupavější než Bakly.

Můžeme se tedy akorát vsadit, jestli Bez slitování vyjde za deset let znovu. Žamboch z toho udělal takovou hezkou tradici. Takže na úsvitu roku 2033 se dívejme na ediční plán nakladatelství Triton. Protože dobří holubi se vracejí. Tím tedy ale nechci o Baklym říct, že je holub. Bakly má totiž samostatnou kategorii: „Moudrý, chytrý nebo hloupý? Nezapadal jsem do žádné kategorie. … Možná jsem zapadal do úplně speciální skupiny, která měla označení Bakly.“

Vydání z roku 2023:
Bakly - Bez slitování
Miroslav Žamboch
Nakladatel: Triton
Obálka: Petr Vyoral
Rok vydání: 18.4. 2023
Počet stran: 376
Provedení: brožovaná
EAN: 9788076841123
Cena: 308 Kč