Jak přežít informační válku (co ukázala vlna dezinformací po Pavlově výzvě k monitorování Rusů žijících na Západě)
Komentář Marie Koldinské: „Všichni Rusové žijící na Západě by měli být sledováni mnohem víc než v minulosti, protože jsou to občané země, která vede agresivní válku,“ prohlásil prezident Petr Pavel v rozhovoru pro Rádio Svobodná Evropa. Dodal, že by „měli být pod dohledem bezpečnostních služeb“, a spustil tím lavinu reakcí, komentářů, ale i cílených dezinformací. Co ohlasy na jeho mediální zkratku vypovídají o české společnosti a o českém veřejném prostoru?
Prezidentova slova zazněla jako historická paralela k zacházení s Japonci v USA za druhé světové války. Atmosféra nedůvěry vybičovaná japonským útokem na americký přístav Pearl Harbor ovšem tehdy vyústila v tak tvrdá opatření, že se za ně po desetiletích vláda USA omluvila a v roce 1988 dokonce odškodnila žijící oběti z řad Američanů japonského původu.
Ti totiž nebyli jako potenciální nepřátelé jen monitorováni bezpečnostními službami, ale na základě nařízení administrativy prezidenta Franklina D. Roosevelta preventivně umístěni v internačních táborech. V nich bylo soustředěno více než 110 tisíc lidí, často velmi prodemokraticky a proamericky smýšlejících. Pocit hluboké křivdy, který tato tvrdá restrikce v mnoha loajálních amerických rodinách s japonskými kořeny vyvolala, se některým z nich nepodařilo překonat ani v dalších generacích.
Objevila se ovšem i opačná reakce – až zoufalá snaha Američanů s japonskými předky dokázat zemi, která je přijala a většině z nich i poskytla americké občanství, že si její důvěru zaslouží. V únoru 1943 vznikl pluk s
