Putinská ideologie: K otázce integrity
21. 6. 2023
Nejnovější pobouření tohoto druhu se nedávno objevilo ve Španělsku, když ruský diplomat položil květiny k pomníku protisovětských ruských emigrantů, kteří bojovali ve španělské občanské válce na straně diktátora Franca. To je akce, která v Rusku vyvolala vážnou kritiku, protože Hitler a Mussolini byli Francovi spojenci a sovětské síly bojovaly na straně republikánských sil.
Na první pohled by se zdálo, že všechno je jasné: Republikánské síly bojovaly za právo a frankisté za opak. Jenže Rusko se dnes postavilo do pozice země, která respektuje tradiční hodnoty, včetně náboženství.
Vzhledem k tomu, že nejradikálnější španělští republikáni ničili kostely a zabíjeli kněze, zatímco Frankovy síly bránily církev a zabíjely ty, kteří se snažili zničit katolickou komunitu, se Rusko nachází v obtížné situaci.
Nejjednodušší a nejlepší věc, kterou jsou schopni profesionální historici, ale jen zřídka celé společnosti, je rozpoznat tuto složitost. Ale málo vůdců oddaných národní jednotě je připraveni tak učinit .A tak téměř nevyhnutelně ctí lidi, kteří v jednom ohledu mohli vykonat dobré věci, ale v jiném špatné.
Moderní Svět se vzdaluje od přímočaré idealizace, ale hlavní referenční nebo orientační body zůstávají. George Washington je stále uctíván jako zakladatel USA, i když byl otrokářem. A tak ruská snaha "smířit neslučitelné" je stěží ojedinělá.
Makarkin uvádí četné příklady této potíže, ale možná nejvýmluvnější je to, co říká o ruském agrárním ekonomovi Alexandru Čajanovovi. Ten snil o symbolickém usmíření ruské společnosti, ve které by byl zřízen moskevský památník oslavující společně Lenina, Kerenského a Miljukova.
Ale dokonce i pro Čajanovovu naději na usmíření existovaly meze: Ani on nebyl připraven přidat na pomník cara Mikuláše II.
Zdroj v ruštině: ZDE
Diskuse