Ohrožený moták lužní: jak pomáhat elegánovi?

Moták lužní (Circus pygargus) dosahuje středního vzrůstu, ze čtyř druhů motáků v České republice je nejštíhlejší, s váhou v rozmezí 227 až 455 gramů. Dospělý samec je oproti samici menší a převažuje u něj spíše šedé zbarvení s černými pruhy. Dospělá samice je na vrchní straně hnědá včetně ocasu, s kontrastujícími bílými částmi a břichem.

Ve vzduchu můžeme motáka lužního poznat díky jeho typické siluetě a elegantnímu letu. Od ostatních druhů motáků jej odlišují osobité, lehké údery křídel. Své hnízdiště určuje na velké vzdálenosti, s čímž mu pomáhají dvě charakterové vlastnosti: umí zarputile obhajovat své hnízdní teritorium a neváhá bez milosti útočit na ostatní přelétající dravce. Když dosedne, vyniknou jeho dlouhá křídla, jejichž špice dosahují okrajů rýdovacích per.

Vpředu samec motáka lužního, vpravo samice, v pozadí mladý pták. Zdroj: John Gerrard Keulemans, barevná litografie v publikaci J. F. Naumanna Naturgeschichte der Vögel Mitteleuropas.

Elegantního dravce chrání mezinárodními dohody — Bernská, Bonnská a Washingtonská. V České republice též národní legislativa, v níž se řadí do kategorie silně ohrožených druhů a vážou se k němu i zvláštní opatření ochrany stanovišť. V Červeném seznamu ptáků Evropy pak patří do kategorie Least Concern, tedy „málo dotčen“, odhadovaným počtem 174 tisíc dospělých jedinců.

Elegantní dravec

Motákův lov je nesmírně efektivní. Tomuto stenofágnímu (vyžadujícímu určitý typ potravy, pozn. red.) masožravci k tomu významně dopomáhají jeho dlouhá křídla, stejně jako úsporná velikost těla. Létá pomalu nízko nad terénem a stojí ho to minimum energie. Často loví během dne v oblastech ekotonů, tedy na rozhraní různých přírodně-krajinných společenstev. Při lovu dosahuje rychlosti dvaceti až třiceti kilometrů v hodině. Jeho výstavní disciplínou je lov v protivětru, ve vzácných případech si však zaloví i na zemi. Jeho jídelníčku vévodí drobní savci v čele s hrabošem polním a mokřadním, v menší míře však nepohrdne ani ptáky hnízdícími na zemi, včetně jejich vajec, menšími druhy plazů či větším hmyzem.

Jelikož převážnou část jeho potravy v České republice tvoří hraboš polní, vyskytuje se rok co rok v jiné oblasti — vždy podle dostatečné potravinové nabídky, což má podstatný vliv na jeho reprodukci. Na asijském kontinentu se naopak převážně živí hmyzem, a to hlavně v podobě kobylek.

Díky evropsko-turkestánskému typu rozšíření od Pyrenejského poloostrova až po střední Sibiř najdeme motáka lužního v téměř celé Evropě, Asii, a dokonce i v Africe. Hnízdí nesouvisle a roztříštěně. Jedinci z Eurasie tráví zimu v subsaharské Africe, jedinci z východní části areálu směřují na indický kontinent. Na zimoviště přilétají během září a opouštějí je během března. Evropskou migraci můžeme rozdělit do tří hlavních koridorů, a to na západní a východní koridor a na středoevropskou jarní trasu, která končí právě u nás, v Maďarsku nebo Polsku. Během návratu na evropská hnízdiště musí jedinci překonat vzdálenosti několika tisíc kilometrů, podobně jako ruské a kazašské populace, které zimují v Indii.

Mapa rozšíření výskytu motáka lužního podle IUCN z roku 2019, zdroj: SanoAK: Alexander Kürthy. Legenda: zelená barva = hnízdící, výskyt v letním období; tyrkysová barva = migrující; modrá barva = nehnízdící.

Ze stepí do jetele

Až do druhé poloviny 20. století se moták lužní v České republice vyskytoval jen velmi ojediněle. Mezi lety 1973 až 1989 tu hnízdilo jen několik desítek párů. V letech 2001 až 2003 již bylo zaznamenáno osmdesát až sto dvacet párů. I přes nárůst hnízdící populace na současných přibližně dvě stě až tři sta párů je moták lužní stále velmi vzácný. V současnosti bychom ho našli hlavně na Olomoucku, Znojemsku, ve Středočeském kraji a zejména na Vysočině. Za tímto populačním nárůstem stojí především probíhající záchranářské aktivity v západní Evropě.

Motáci lužní původně hnízdili především v otevřené rovinaté nebo zvlněné krajině s trávami či keři — tedy ve stepích, lužních stanovištích či podmáčených a bažinatých loukách. Od poloviny minulého století však začali v celé Evropě tato hnízdící prostředí ztrácet, především vinou intenzivních proměn původních stanovišť na ornou půdu. Následně tedy začali hnízdit v zemědělské krajině, a to hlavně v rozsáhlých plochách obilovin nebo jetele.

Co zabíjí motáka

I moták lužní na vlastní kůži pociťuje, zač jsou toho klimatické změny. Nadměrné srážky negativně ovlivňují průběh jeho hnízdění hlavně v přírodních stanovištích, jelikož způsobují podmáčení. Ve spojení se silným větrem dochází k přilehnutí porostu v okolí hnízda a jeho překrytí, následkem čehož rodiče takto nedostupné hnízdo i s vejci nebo mláďaty opouštějí.

Úspěšnost přežití motáků zásadně ovlivňuje i míra predace, která je intenzivnější právě v přírodních stanovištích. Predační tlak je patrný hlavně v obdobích nedostatku hraboše polního. I přes legislativní ochranu dochází každý rok k nezákonnému odstřelu, poškozování vajec či usmrcování mláďat i dospělých jedinců přímo v hnízdech a jejich okolí, často v důsledku pomýleného přesvědčení, že právě dravci jsou zodpovědní za úbytek lovné zvěře.

Jak jsme zmínili, hnízdění motáka lužního v zemědělských oblastech ohrožuje při sklizni plodin zemědělská technika. Nejohroženější jsou mláďata ukrývající se v porostu hnízda a jeho bezprostředního okolí. Špatně dopadají i hnízda s dospělými jedinci, sklízí-li se v nočních hodinách. K největším ztrátám dochází následkem včasného sběru pícnin, jako je jetel, který dosahuje nejvyššího vzrůstu na počátku hnízdění motáků. Bez poskytnutí náležité ochrany jsou jejich hnízda v těchto oblastech odsouzena k zániku.

Mládě motáka lužního, foto: Xhardcorex, CC.

V našich podmínkách navíc motáky smrtelně ohrožuje masivní používání zemědělských pesticidů, environmentálních jedů či rodenticidů, ale i ředění jejich kořisti.

Jak na to

Co s tím? Základem ochrany motáků lužních je jejich pravidelný monitoring, nejlépe z vyvýšeného bodu na zemi a ve dvou osobách. Jako první se vytipují a vyhledávají lokality s možným výskytem druhu v období hnízdění — plus mínus od poloviny května. Pro motáka je to důležité období stavby hnízda a krmení samice samcem — jedinci jsou aktivnější a viditelnější než během nenápadného inkubačního období. Viditelnější jsou jedinci později během krmení mláďat v hnízdě.

Známe několik konkrétních způsobů, jak motákovi lužnímu v jeho úspěšném hnízdění pomoci:

Odpuzovač pachů: Dříve se používaly například tablety Invet, Naftalín nebo Karbola, v současnosti lze využít spíše přípravky na bázi kyseliny mléčné, jako je Hagopur nebo Hukinol. Odpuzují srstnaté predátory, avšak jejich efektivita a účinnost je silně ovlivněna dostatkem potravy, hlavně v podobě gradace populace hraboše polního. Sám o sobě je tento způsob považován za spíše neefektivní.
Náprava nepříznivých klimatických vlivů: Během silného větru nebo dlouhodobých dešťů je vhodné pravidelně kontrolovat stav obydleného hnízda. Při možném překrytí hnízda okolním porostem je nutno tento porost upravit nebo odstranit tak, aby nebránil rodičům v příletu.
Odložení sklizně: Tato mimořádně účinná metoda, spočívající v odložení sklizňových prací v hnízdící lokalitě až do doby opuštění hnízda mláďaty, závisí na spolupráci se zemědělci. A často na jejich vůli.
Dotační zemědělské programy: Mezi lety 2009 až 2015 byl moták lužní v České republice zařazen do „kontroly podmíněnosti“ se specifikací podmínek ochrany dotčených a ohrožených druhů zemědělskou činností. Spolu s reformou Společné zemědělské politiky je tak důležitým prvkem při vyplácení evropských dotací zemědělcům. Pokud zemědělec potřebné podmínky na ochranu motáka nedodrží, může o dotaci úplně přijít. V současnosti však existují kompenzační nástroje v podobě agroenvironmentálních programů, které zemědělské a environmentální hledisko spojují.
Přenos mláďat: V době sklizně můžeme přesunout odrostlá mláďata na bezpečné místo — do přírodního nebo (později sečeného) zemědělského porostu, a to až na vzdálenost dvou set metrů; tady je rodiče dokáží i po čase najít a nakrmit. Je to poměrně rizikový způsob, mláďata totiž na nějakou dobu ztrácí ochranu před předací. Proto je nutné bezprostředně ověřit, zda byl přenos úspěšný.
Adopce mláďat do jiných hnízd: Ohrožená mláďata lze přenést na jiná hnízda v bezpečné oblasti. Je důležité rozhodovat opatrně, aby mláďata věkově odpovídala svým mladým spolubydlícím v novém hnízdě.
Obkosení hnízda: Další z metod ochrany hnízd je ponechat neposečené plochy (50×50 nebo 100×100 metrů) kolem hnízda. I toto je riskantní podnik, neboť neposečené plochy mohou lákat predátory.
Oplocení hnízda: Jednou z nejúčinnějších metod ochrany hnízd je vytvoření fyzické bariéry, která zabraňuje rozlézání mláďat do okolního porostu v době sklizně a také chrání hnízda před predací. Oplocení kolem hnízda by mělo mít tvar čtverce s půdorysem 2×2 metry, většinou z pletiva o úhlopříčce oka maximálně o velikosti 13 až 14 milimetrů. Pletivo ve spodní části ohrádky musí dostatečně přiléhat k zemi, s výškou maximálně jeden metr — vychýlené horní pletivo do vnitřního prostoru hnízda komplikuje nevzletným mláďatům opustit hnízdo. Lepší jsou ohrádky odolné vůči silnějším predátorům (jako je například prase divoké) s pevnými dřevěnými prkny. Jejich výroba je pochopitelně nákladnější a manipulace v terénu komplikovanější. Oplocení se vytváří, až když jsou v hnízdě mláďata malá či odrostlá a za vhodného počasí bez deště. Pokud se v hnízdě nacházejí teprve vejce, oplocujeme jedině v případě v bezprostředního nebezpečí, protože citlivé páry mohou toto hnízdo opustit.

Samička motáka lužního, foto: Jac. Janssen, CC.

Majitel pozemku by měl být obeznámen s počtem mláďat na hnízdě, aby během sklizně dokázal vracet zatoulané mládě zpět do ohrádky. Tyto ohrádky jsou v lokalitě vyznačeny a při sklizni jsou obsečené. Oplocení se odstraňuje až tehdy, když se mláďata trvale zdržují mimo hnízdo, případně do konce období sklizně, protože mláďata se po dosažení vzletnosti na hnízdo vracejí a tato ohrádka pro ně vytváří bezpečný prostor — a to hlavně v noci, pokud probíhá sklizeň v nočních hodinách. V pokročilém stavu hnízdění v období sklizně je vhodné hnízdo nekontrolovat, protože vyspělejší jedinci mohou při kontrole hnízdo opustit a usednout do porostu, kde je bude ohrožovat zemědělská technika. Nápadné a viditelné oplocení, ale i obsečení však často láká lidi, což s sebou nese riziko úmyslného ničení hnízd či zabíjení jedinců.

Ochránci na Vysočině

Od roku 2000 na území kraje Vysočina a v přilehlé části Českomoravské vrchoviny se hnízdní populace motáka lužního v polních kulturách zvětšila. To si vyžádalo hlubší spolupráci při jeho ochraně. Mezi lety 2003 a 2014 začali Ivan Kunstmüller z České společnosti ornitologické spolu s kolegy s praktickým výzkumem a ochranou celkem 107 hnízd ze 429 pozorovaných.

V průběhu let zkoušeli výše jmenované praktiky ochrany hnízd od odpuzujících prostředků přes sečení kolem hnízda, adopcí mláďat do náhradních hnízd či transport hnízd až po nejúspěšnější formu, kterou se ukazuje být oplocení hnízda. Podstatné výsledky přineslo vylepšené a pevnější dřevěné oplocení, jehož účinnost v ochraně stoupla na 100 procent (s výjimkou jednoho případu úmyslného zabití mláďat člověkem).

Početnost chráněných a nechráněných hnízd motáka lužního v jednotlivých letech na Vysočině, 2003-2014. Zdroj: Kunstmüller et al. 2016. Legenda: A = celkový počet hnízd, B1 = počet nechráněných hnízd, B2 = počet úspěšných nechráněných hnízd, C1 = počet chráněných hnízd, C2 = počet úspěšných chráněných hnízd.

V roce 2014 ochránci oplotili i čtyři hnízda se snáškami v pokročilé fázi inkubace, a navzdory náročným okolnostem se hnízdění podařilo. Zemědělské práce totiž ve všech případech probíhaly mimo oplocené hnízdo. Celkově byla ve zkoumané lokalitě mezi lety 2003 až 2014 úspěšně ochráněna čtvrtina ze všech chráněných a nechráněných hnízd.

Parťák v úrodě

Hnízdění motáka lužního na zemi v zemědělských oblastech je tedy navzdory ochranářským snahám velmi rizikové. Ve hře však není nic jiného než záchrana jeho celkově ubývající evropské populace.

Bez lidské ochrany jsou hnízda v těchto lokalitách odsouzena k neúspěchu. Právě díky přímé ochraně se může počet motáků žijících v České republice v posledních desetiletích zvyšovat. Potvrzuje to i výzkum na Vysočině z roku 2016, který jako nejúspěšnější způsob ochrany vyhodnotil právě zpevněné oplocení hnízda, chránící před vykosením a poskytující ochranu proti predátorům. A vzhledem k velikosti zemědělských lánů je rozměr oplocenky zanedbatelný.

Do monitoringu a ochrany se tak můžou zapojit i majitelé či nájemníci pozemků. Motáci lužní se jim za to bohatě odvděčí nejen svou krásou a elegancí, ale také efektivní ochranou jejich pole před hlodavci. A to bez potřeby chemikálií a rodenticidů.

Autorka studuje magisterský program Environmentální studia na FSS MU. Text vznikl v rámci kurzu Ochrana biodiverzity. Kontakt: adriana.kovacikova11@mail.com.