Věc se komplikuje tím, že než se politici na něčem dohodnou, tak se veřejné finance stačí tak zhoršit, že po prvním úsporném balíčku musí přijít hned druhý a pak i třetí. Je to pochopitelné. Vždyť jen v květnu dokázala vláda každý den zvýšit deficit o více než dvě miliardy korun.
V každém případě tím, že vzniklo vlastně několik balíčků, z nichž byl veřejnosti představen pouze první, vzniká ohromný chaos. Samotní politici se rozčilují, že o změnách nevědí. Vychází najevo, že jsou zcela nekomponentní.
Např. předseda rozpočtového výboru za STAN Josef Bernard říká, že o úsporách nad rámec konsolidačního balíčku typu státní pojištěnci nebo snížené výdaje na vědu neměl žádné informace. To je neuvěřitelné.
Chaos je i v tom, že zatímco ministr financí Zbyněk Stanjura tvrdí, že v příštím roce skončí rozpočet s deficitem 235 miliard korun, jeho šéf premiér Petr Fiala tvrdí, že deficit bude někde mezi 235 až 270 miliard korun. To je neskutečný amatérismus. My už vlastně nemůžeme věřit ani ministrovi financí.
Za největší problém považuji to, že se vláda chce vrhnout na škrty a přitom ministr financí má silnou podporu jen u své ODS a možná lidovců. Ostatní mu mydlí schody, jak jen můžou.
Problémem ministra financí je, že nedokázal jednotlivé ministry přesvědčit, že se musí škrtat všude a že nejsou žádná tabu. Takto se stále někteří ministři domnívají, že jsou některé rezorty a části ekonomiky nedotknutelné.
Stačí vyslovit věda, školství a hned přes to nejede vlak, o úsporách nechtějí slyšet. Je zřejmé, že politici stále nepochopili, v jakém rozvratu je státní rozpočet a že to je jeden z nejhorších rozpočtů všech dob.
Ministr financí přišel s politicky velmi neprozíravým návrhem snížit platy zaměstnanců ve veřejném sektoru o další čtyři procenta oproti původně zamýšleným dvěma. Pochopitelně to hned narazilo na odpor u vládních levicových stran.
Ministr podle mě neměl nikdy navrhovat snížení mezd. Výsledkem bude, že pro stát budou pracovat jen ti nejhorší. Mzdy měly být ponechány, možná i zvýšeny, ale místo dvou úředníků by měl zůstat jen jeden pracující s takovým nasazením, že udělá práci dvou.
Kdybych byl já na místě ministra, škrtal bych místa. Státních zaměstnanců placených ze státního rozpočtu je zhruba půl milionu. Dalších půl milionu lidí je placeno kraji a obcemi. Tolik lidí jednoduše neuživíme.
Máme velmi nízkou nezaměstnanost. Podle úřadu práce bylo koncem května v ČR 286 tisíc volných míst a jen 229 tisíc dosažitelných uchazečů o zaměstnání. To znamená, že ekonomika potřebuje dalších téměř 60 tisíc zaměstnanců. Ty zaměstnává stát. Když stát propustí 60 tisíc lidí, dostane se trh do rovnováhy. Kdy jindy se pustit do propuštění státních úředníků a zaměstnanců, když ne teď?
V té ohromné vřavě, kdy ODS něco tlačí a koaliční partneři jí do toho házejí vidle, jsou úžasní lidovci. Není o nich slyšet a pak přijdou s vítězstvím pro voliče z Jižní Moravy, že na tiché víno nebude daň. To je geniální tah. Nicméně předpokládám, že výsledná dohoda o škrtech bude nakonec úplně jiná než na počátku a že nakonec bude tiché víno zdaněno stejně jako víno „netiché“. Prostě na výjimky nejsou peníze.
Problémem stávajícího rozpočtu je, že měl nadhodnocené příjmy a podhodnocené výdaje. Do očí bijící je soubor nových daní windfall tax a daně z nadměrného zisku. Tady stát čekal 100 miliard korun, aby po pár měsících zjistil, že vybere jen 40 miliard. Chyba 60 miliard korun je neomluvitelná.
To se nesmí opakovat. Proto není možné dělat to, co dnes vidíme. Tedy to, že ministr financí nějak potajmu některou položku sníží. Ty položky je třeba ihned zveřejnit a předložit i opozici a veřejnosti, aby mohla ohodnotit, zda jsou opět nadhodnocené či podhodnocené.
Když vidím stávající rozpočet, kde za prvních pět měsíců roku máme deficit 271 miliard korun, vůbec bych nebyl překvapen, kdyby byl deficit koncem roku místo vládou zamýšlených 295 miliard korun nad 400 miliardami. A jestliže máte jeden rok deficit nad 400 miliard korun, je po tom těžké dostat deficit na 235 miliard, tedy takřka na polovinu.
Jinými slovy, nevěřím, že v roce 2024 skončí rozpočet tak, jak dnes tvrdí ministr financí. Bude to podle mě dokonce více než 270 miliard korun, jak tvrdí premiér. Pochybuji také o tom, že tato koalice najde shodu na výrazných škrtech. Ve vládě je prostě moc stran.
Autor je hlavní ekonom skupiny Comfort Finance Group
(Redakčně upraveno)
Není on nakonec řecký komunista ?