Kulatina má průměr pouhých patnáct centimetrů a je vyrobena z obyčejné pálené hlíny. I přesto je považována za jeden z nejvzácnějších a nejzáhadnějších artefaktů, které kdy byly archeology objeveny. Obsahuje totiž prastaré písmo, jež používala první známá gramotná evropská civilizace.
Disk z Faistu
Psal se rok 1908. Archeolog Luigi Pernier byl zoufalý. Prostředky na průzkum paláce Faistos docházely. Navíc v hromadě suti a prachu nebylo objeveno téměř nic zajímavého. Vědec se závistivě podíval na svého kolegu, který se pyšnil hned několika převratnými nálezy. Povzdechl si a zavelel. „Chlapi, poslední výkop. Prozkoumáme formální vstup do budovy. Pak to balíme.”
Lineární písmo A
O pár hodin později se Pernier usmíval od ucha k uchu. Mezi černou zeminou a popelem ze spálených hovězích kostí ležel tenký disk. Opatrně ho uchopil a foukl na něj. Náhle, jako by se zastavil čas. Zvířený prach se zaleskl ve slunečním světle. Na jeho původním místě se objevily tajemné znaky uspořádané do kruhu.
Dešifrování písmen
Disk z Faistu byl vyhlášen nálezem roku. Vědci v rukou drželi jasný důkaz o tom, že minojská kultura již mezi lety 1850 př. n. l. a 1600 př. n. l., tedy v období, do něhož byl datován, běžně používala písmo. Zbývalo jediné. Rozluštit ho.
Zanedlouho se ukázalo, že tento úkol nebude jednoduchý. I přesto, že 25 symbolů připomínalo již dešifrované lineární písmo B, které používali Minojci přibližně do roku 1400 před naším letopočtem, zbytek znaků se shodoval s lineárním písmem A, jehož význam je stále záhadou. Odborníci tak stáli ve slepé uličce.
„Pak jsem si všiml, že se zde třikrát opakuje slovo I-QE-KU-RJA,” říká velšský lingvista a historik Gareth Owens. „Když jsem ho porovnal s jinými indoevropskými jazyky, došel jsem k závěru, že Disk z Faistu je minojské obrázkové písmo ve formě textu. To byl klíč.”
Óda na bohyni
Odborník předpokládá, že na jedné straně kulatiny je zaznamenána óda na zářící těhotnou bohyni lásky, války a hor Astarte. Druhá zmiňuje božstvo, jež naopak vyhasíná. „Na obou stranách je celkem 61 slov a 18 řádků tvořící rýmovaný sonet. Šest slov se vztahuje ke světlu, šest k západu slunce. 13 odkazuje na bohyni,” říká.
Některá slova a jedna úplná věta byla podle něj nalezena v jiných minojských textech a v jeskyni Arkalochori a hoře Juktas poblíž Archanes a Knossos. Dohromady jsou součástí náboženské modlitby za zdraví. „Dovoluji si proto říct, že jsem rozluštil jednu největších archeologických záhad světa,” tvrdí Owens.
A nejen to. Ve spolupráci s Johnem Colemanem, profesorem na Oxfordské univerzitě, vytvořil fonetický přepis nápisu. Poprvé po zániku minojské civilizace tak můžeme pravděpodobně slyšet její jazyk.
Zdroje: www.en.wikipedia.org, www.yougoculture.com, www.atlasobscura.com, www.archaeology.wiki
