Co bylo příčinou generálovy nabídky na rezignaci?
Funkce náčelníka generálního štábu je v našich podmínkách posledních třicet let funkcí vrcholovou, z níž již nelze v resortu postoupit na funkci vyšší. Konec v takové funkci prakticky znamená konec v armádě. Další činnost je možná buď na nadnárodní vojenské úrovni, případně v resortu jiném, třeba v diplomacii. Obojí se již stalo, nejednalo se však o plně standardní postup. Takže nabídka rezignace, pokud tedy opravdu padla, jak se objevilo ve zprávách, byla zároveň nabídkou ukončení jedné dosti úspěšné vojenské kariéry.
Říkáte, že jde o funkci vrcholovou v posledních třiceti letech. V minulosti tomu bylo jinak?
Například ve třicátých letech existovala funkce generálního inspektora branné moci, který stál v čele zcela nezávislé kontrolní instituce. Do této funkce byl v prosinci 1933 přesunut generál Jan Syrový právě z funkce náčelníka hlavního štábu. Důvodem byla skutečnost, že generál Syrový měl sice obrovskou autoritu mezi vojáky a zkušenosti v nejvyšších velitelských funkcích za války i v míru, chybělo mu však potřebné nejvyšší vojenské vzdělání a nebyla již naděje, že by je mohl získat. Ovšem generál Syrový měl v té době pouhých pětačtyřicet a nehodilo se, aby byl v takovém věku pensionován. Ve funkci generálního inspektora mohl využít své zkušenosti ve prospěch branné moci.
Pokud vím, tak funkce inspektora existuje i v naší armádě...
To je sice pravda, ale dotyčný je přímým podřízeným náčelníka generálního štábu, jedním z jeho zástupců. Na rozdíl od třicátých let jde tedy o funkci nižší, přechod do ní by znamenal služební sestup, tedy možný signál ohledně zjevného nezvládnutí funkce vyšší.
Jaká byla situace v období poválečném?
Jaká byla tehdejší vojenská realita?
Ministrem národní obrany byl v září 1971 generál Martin Dzúr, jeho prvním zástupcem byl generál Vasil Valo a prvním zástupcem, náčelníkem generálního štábu, byl generál Karel Rusov. V červenci 1979 generál Vasil Valo zemřel a do této funkce byl v listopadu 1979 jmenován generál Karel Rusov. Funkci prvního zástupce ministra a náčelníka generálního štábu převzal generál Miloslav Blahník. Zde máme první způsob přechodu z funkce náčelníka generálního štábu do funkce nikoli nižší.
Říkáte první způsob, byl ještě nějaký druhý?
Ano, byl, i když zde šlo o politické ovlivnění. Na podzim 1989 byl ministrem národní obrany generál Milán Václavík, jeho prvním zástupcem a náčelníkem generálního štábu generál Miroslav Vacek. Při vzniku nové vlády, dané známým politickým vývojem u nás, se generál Vacek v prosinci 1989 stal ministrem národní obrany.
Zůstaňme v poválečném období. Jakým způsobem tedy naši náčelníci generálního štábu odcházeli z funkce a v kolika letech?
V letech 1945 až 1992 se ve funkci náčelníka hlavního či generálního štábu vystřídalo deset osob. Generál Bohumil Boček byl odvolán z funkce v červenci 1948 kvůli politické kriminalizaci jeho syna, a to ve věku 54 let. Generál Šimon Drgač byl odvolán z funkce v dubnu 1950 zároveň s odvoláním ministra generála Ludvíka Svobody, a to ve věku 58 let. Generál Jaroslav Procházka byl odvolán kvůli zjevné nekompetentnosti v lednu 1952 ve věku 55 let. Generál Václav Kratochvíl byl odvolán ze zdravotních důvodů v červenci 1958 ve věku 55 let. Generál Otakar Rytíř byl odvolán kvůli takzvané odnovotnizaci armády v dubnu 1968 ve věku 55 let. Generál Karel Rusov byl převeden do funkce prvního zástupce ministra v listopadu 1979 ve věku 55 let. Generál Miloslav Blahník byl převeden do funkce stálého zástupce náčelníka generálního štábu Spojených ozbrojených sil v Moskvě v říjnu 1987 ve věku 60 let. Generál Miroslav Vacek odešel do funkce ministra národní obrany v prosinci 1989 ve věku 54 let. Generál Anton Slimák uvolnil funkci rehabilitovanému důstojníkovi v květnu 1991 ve věku 50 let. Generál Karel Pezl zůstal ve funkci i po rozdělení státu a opustil ji v červnu 1993 ve věku 66 let.
Z tohoto přehledu se zdá, že v odvolání některých náčelníků štábu měli prsty tehdejší ministři obrany. Nemýlím se?
Nemýlíte. Ministr Čepička stál zjevně za odvoláním generála Drgače a pravděpodobně i generála Procházky. Určitý nesoulad mezi ministrem Lomským a generálem Kratochvílem byl asi maskován zdravotními důvody. Ministr Dzúr byl viditelným nástrojem při odvolání generála Rytíře. Nelze zcela vyloučit, že ministr Václavík si prosadil odchod generála Blahníka, ministr Dobrovský pak kvůli nástupu rehabilitovaného důstojníka prosadil odchod generála Slimáka.
Takže současný spor mezi ministryní obrany a náčelníkem generálního štábu není ničím novým?
Onen avizovaný spor nedokážu posoudit. Pokud ovšem náčelník generálního štábu nabídl rezignaci, může jít o spor zásadní. Všechny zainteresované strany však mlží situaci takovým způsobem, že nyní nedokážeme odhadnout, co v jejich interpretaci je informací, co dezinformací, co výmluvou a co snad i zjevnou lží.
Dost silná slova, rozhodně velmi pesimistická...
Jste pro schválení česko-americké obranné dohody DCA?Anketa
Na jedné straně funkce ministra obrany, a na druhé náčelníka generálního štábu. Nejde přesto o dva kohouty na jednom smetišti?
Pokud se vrátíme k úplným počátkům, ke vzniku republiky, tak na počátku nebylo slovo, na počátku byli Francouzi. První ministr národní obrany, předválečný antimilitarista Václav Klofáč, se vznikem hlavního či generálního štábu vůbec nepočítal. Jeho ideou byla občanská milice, jež měla nahradit stálou armádu, přičemž o tom dokonce dokázal na nějakou dobu přesvědčit i prezidenta Masaryka.
Ovšem pro Francii jsme na přelomu let 1918 a 1919 představovali, spolu s taktéž novým Polskem, náhradu za původního východního spojence Rusko. Paříž věděla, že bez východního spojence není schopna Berlínu válečně odolat, proto v té době určila Československo a Polsko za země, které na sebe budou vázat část německých vojsk v případě války. Prostřednictvím ministra Beneše prosadila příchod vojenské mise do Československa, přičemž její náčelník, generál Maurice Pellé, byl označen za náčelníka československého generálního štábu. Mezinárodní smlouva jej tak nominovala do čela vojenské instituce, jež u nás v té době vůbec neexistovala.
Proč střídáte pojmy generální a hlavní štáb?
Protože se takto opravdu jmenovaly. Pojem hlavní štáb a generální štáb jsou v podstatě synonyma. U nás se od roku 1919 používal pojem hlavní štáb, protože pojem generální štáb byl takzvaně rakušácký. Tak to zůstalo až do roku 1950, kdy se, podle sovětského vzoru, zavedl standardní termín generální štáb. A zůstalo to dodnes. Nejde však o sovětský vynález. Instituce generálního štábu se vyprofilovala v první polovině 19. století v Prusku, hlavně pod vlivem napoleonské Francie. Jelikož se ve válkách let 1866 a 1870 až 1871 ukázala její přednost, zavedly ji postupně do svých armád ostatní země.
Fotogalerie: - Konference o Ukrajině
Jak to přesně bylo s těmi Francouzi u nás?
Během války o Slovensko v létě 1919 se prezident republiky ve prospěch náčelníka mise generála Pellého dokonce vzdal části svých práv vrchního velitele a tento stav zůstal až do října 1919. Poté došlo ke konstituování mírového hlavního štábu, v jehož čele až do ledna 1926 stáli Francouzi. Nejprve generál Maurice Pellé a od ledna 1921 generál Eugene Mittelhausser. Navíc se ve funkci jednoho ze zástupců náčelníka hlavního štábu nacházel další Francouz, v tomto případě generál Louis Faucher, a to až do února 1926.
Takovým způsobem však nebyla naše armáda ze zahraničí řízena ani po únorovém převratu v roce 1948...
Jste pro přijetí Istanbulské úmluvy?Anketa
Ostatně hlavním důvodem odchodu ministra Svobody a náčelníka hlavního štábu Drgače byla s velkou pravděpodobností skutečnost, že odmítli převzít sovětský model organizace a mobilizace vojenských jednotek jako finančně příliš náročný.
Takže instituce hlavního či generálního štábu nám byla podvakrát implantována ze zahraničí?
V podstatě ano, ale hlavním důvodem jejího prosazení byla existence stálé armády založené na branné povinnosti. Generální štáb se totiž v průběhu téměř dvou století ukázal jako nejlepší instituce k řízení mírové i válečné armády, mající ve stavu desítky divizí. Šlo a jde o jasný vrchol řídící pyramidy.
Dnes ale nemáme armádu o desítkách divizí. Nedávno jste mi říkal, že máme sotva divizi jedinou. Není tedy, v rámci deklarovaných úspor, čas ke zrušení generálního štábu?
Samozřejmě, že nepotřebujeme řídící strukturu obdobnou, jako jsme měli v minulosti. Ovšem při rušení bych spíše zrušil ministerstvo obrany než generální štáb. Jeden z hlavních důvodů existence ministerstva, prosazování finančních potřeb armády, je již zajištěn stálým procentem. Takže generální štáb jako řídící prvek v míru a velící prvek během konfliktu může klidně působit i v rámci jiného resortu, třeba zahraničí. Bylo by to lepší i z hlediska personálního.
Jak to myslíte?
S výjimkou let 1950 až 1952 stály v čele našeho hlavního či generálního štábu plně kvalifikované osoby, téměř vždy s nejvyšším dosažitelným vojenským vzděláním, s dlouhodobou velitelskou praxí v míru a často i se značnými velitelskými zkušenostmi z války či z vojenských konfliktů nižší intenzity. Tato funkce je totiž čistě odborná. Samozřejmě, že nějaký čas může být zastávána diletantem či osobou neschopnou, prosazenou z politických důvodů, ale tyto skutečnosti se velmi rychle projeví větším než malým množstvím problémů.
Kdežto funkce ministra?
Kdežto funkce ministra je nyní funkcí čistě politickou, tedy velmi často zcela nezávislou na odbornosti – občas i jakékoli. Není to, pokud si dobře vzpomínám, tak dávno, co byla schopnost zastávat jistou ministerskou funkci dosti humorně zdůvodňována tím, že dotyčný si v dětství rád hrál s vláčkem…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
pedros491
