Žádný Sovětský svaz tady nechceme, zlobí se věřící

Pravoslavný chrám v Loděnici nedaleko Berouna je obrovský. Uvědomíte si to v okamžiku, kdy vejdete do rozlehlého areálu, který je od okolí oddělený dvoumetrovou růžovou zdí a černou železnou bránou, ozdobenou dvojicí pozlacených pravoslavných křížů. Za vrata je možné se podívat během veřejných bohoslužeb a pravoslavných svátků, jinak se areál v poslední době tváří trochu jako nedobytná pevnost s nápisy „Z bezpečnostních důvodů uzavřeno“, „Střeženo kamerami se záznamem“ a tabulkou „Objekt střežen psy“ s piktogramem dobrmana.

Má to svůj důvod. Areál, který slouží jako pravoslavný ženský klášter s kostelem, je posledních dvanáct měsíců centrem souboje jak ze špionážního románu. Jde v něm o moc, o majetek, ale i o vliv na malou – avšak z pohledu bezpečnosti státu a v souvislosti s válkou na Ukrajině důležitou – skupinu pravoslavných věřících žijících v Česku. Zatímco velká část věřících v Česku pochází z Ukrajiny a má na ni osobní vazby, vedení českého pravoslaví v čele s pražským arcibiskupem má naopak blízko k Ruské pravoslavné církvi, vedené moskevským patriarchou Kirillem.

I když drsné souboje o vedení pravoslavné obce v Česku, kdy mezi nejvyššími představiteli církve začala létat obvinění o nemanželských dětech a spolupráci s komunistickou tajnou bezpečností, vypukly již před anexí Krymu na jaře 2014, spory vygradovaly s ruskou agresí na Ukrajině, kterou výrazně podpořil právě moskevský patriarcha Kirill. Přetahování o areál v Loděnici je v souboji o další směřování českého pravoslaví, které léta patřilo do sféry ruského vlivu, nyní tou nejviditelnější částí.

Je to hřích

Loděnický zámeček, jak se původní vile s parkem a terasovitými vinicemi přezdívalo, býval léta místní ostudou. Po listopadu 1989 a restituci – kdy se vracely majetky, které odebral komunistický stát původním, předúnorovým vlastníkům – zpustl ještě víc. V areálu ležícím jen kousek od dálnice D5 na desátém kilometru z Prahy do Plzně nocovali ještě před patnácti lety jen bezdomovci. Tehdy zámeček koupil ruský investor dlouhodobě podnikající v Česku a na místní radnici sliboval, že areál přestaví na luxusní hotel. V době finanční krize okolo roku 2008 z toho však rychle sešlo. Areál nakonec získala skupina mecenášů a mecenášek, podnikatelů původem hlavně z Ruska. Zámeček přestavěli a předali ženskému pravoslavnému klášteru, jeptiškám a duchovním pocházejícím z Ukrajiny. Rozsáhlé pozemky včetně vinic darovali pod podmínkou dalšího rozvoje v duchu křesťanských tradic Pražské pravoslavné eparchii. To je hlavní správní jednotka pravoslavné církve v českých zemích, pod niž chrám v rámci církevní hierarchie spadá.

Okolo Monastýru svatého Václava a svaté Ludmily, což je oficiální název kláštera v Loděnici, vyrostla během posledních deseti let jedna z největších a nejživějších pravoslavných komunit v Česku. Velké vydlážděné parkoviště před hlavní, růžovofialovou budovou se třemi věžemi, nesoucími kříže, bývá o svátcích plné. Během nejvýznamnějších svátků se do chrámu přichází pomodlit a pokleknout před ikony významných světců až jeden a půl tisíce věřících z širokého okolí včetně Prahy. Většina z nich pochází z Ukrajiny, hlavně ze západní části, řada z nich žije v Česku dlouhodobě a mají i české občanství.