Nejslavnější světec

27. 6. 2023 / Soňa Svobodová

 

Jednalo se o nejnáročnější publikaci, na které jsem kdy pracoval, a to z několika důvodů. Téma bylo z velké části doposud nezpracované, a bylo třeba najít veškeré dochované dobové archiválie. Bylo nutné kooperovat s experty na jednotlivé epochy, jelikož nikdo nemůže zpracovat sám tak dlouhé období v takové kvalitě.

Ano. To zpracování daného tématu nejen po historické stránce, ale i rozsáhlé obrazové dokumentaci je prvotřídní, to tedy opravdu „klobouk dolů“...

Ale když se vrátíme k těm úplně prvním slavnostem, které se konaly 5. května 1627, tak ty jsou spojeny se jménem sv. Norberta z Xantenu, který v letech 1126-1214 působil jako arcibiskup magdeburský, že?

Ano, to byly první lodní hudby v Praze. Další se zorganizovali až za více než 80 let v roce 1708 u příležitosti postavení sochy sv. Norberta na dnešním Karlově mostě. Obě tyto slavnosti byly dílem strahovských premonstrátů.

Co vlastně ale přispělo k tomu, že se od těchto výjimečných událostí, při jejichž příležitosti se tyto slavnosti konaly, přistoupilo k jejich každoročnímu pořádání?

Zásadní bylo obrovské rozšíření kultu sv. Jana Nepomuckého v první polovině 18. století. Organizace musicae navales se ujali křižovníci s červeným srdcem, kteří měli klášter poblíž Vltavy Na Františku. Zde byl podle tradice první hrob pražského mučedníka po jeho vylovení z Vltavy. Hudba byla v tomto klášteře pěstována na vysoké úrovni.

Historické prameny se však zmiňují, že jeho ostatky byly v roce 1416 odneseny do pražské katedrály?

Přesný letopočet přenesení ostatků z dobových dokumentů neznáme. Muselo se to ale stát zcela jistě někdy na počátku 15. století. Rok, který uvádíte je až novověká konstrukce bez podpory jakékoli archiválie.

Nicméně ty I. Svatojánské slavnosti, které proběhly 15. května 1715 jsou již spojeny se jménem sv. Jana Nepomuckého, takže vlastně tím hybným faktorem byla jeho beatifikace. Je to tak?

Zcela určitě. Impulzem pro uspořádání prvních svatojánských lodních hudeb bylo dlouho toužebně očekávané zahájení beatifikačního procesu v Římě. Musíme si uvědomit, že úcta k sv. Janu byla u nás už v době předbeatifikační velice živá.

Také se traduje, že kdo v té době přijel do Prahy na Navalis, musel nejdříve na zpověď, pak na svatou mši a poté na procesí?

Zpověď, resp. svátost smíření určitě nebyla povinná. Byla ale přirozenou součástí náboženského života barokního člověka. Při kulatých nepomucenských výročích byla jednou z podmínek pro získání plnomocných odpustků vyhlášených papežem. Účast na mši byla pro poutníka samozřejmostí.

Je takovou samozřejmostí i pro současné poutníky, nebo jsou již rozděleni na věřící a nevěřící?

Návštěvníci Navalis takto samozřejmě rozděleni nejsou. Dá se ale předpokládat, že na mši v katedrále je většina věřících a na večerním koncertu se tento poměr mění.

Bylo tomu tak i při svatojánských slavnostech v 19. a 20. století.

A právě jejich zcela prvním dirigentem byl P. Kristián Felber, jehož produkce prý vždy začínala i končila střelbou z hmoždířů?

Pyrotechnika byla od počátku vítanou součástí oslav. Střílelo se z hmoždířů z lodí nebo ze Střeleckého ostrova. Byly používány barokní ohňostroje, a dokonce dělostřelecké salvy.

Ale letošní ročník a myslím, že i ty předchozí byly o tuto produkci ochuzeny. Proč?

Již pátým rokem jsou magistrátem ohňostroje v Praze zakázány. Historie se opakuje, naposledy tomu tak bylo v dobách josefínských reforem na konci 18. století. Tehdejší vrchnost to odůvodňovala nebezpečím vzniku požáru, přestože v Praze nikdy žádný ohňostroj požár nezpůsobil. Nyní se argumentuje ekologií a ochranou zvířat.

Pojďme tedy raději do roku 1743, kdy se jich dokonce zúčastnila i samotná Marie Terezie, která je prý sledovala přímo z lodi?

V tomto roce se aktivně svatojánských slavností zúčastnila slavná císařovna. Stalo se tak několik dní po její korunovaci na českou královnu v pražské katedrále. Marie Terezie se spolu s ostatními věřícími modlila na lodi litanie. S hudební produkcí byla velmi spokojena a vyjádřila se o ní, že to byla „pravá opera“.

I když za vlády Josefa II. byly tyto oslavy přerušeny, došlo k jejich opětovné obnově v I. pol. 19. století, a dokonce v roce 1868 byly spojeny s položením základního kamene ke stavbě Národního divadla?

Naši obrozenci často využívali masové návštěvnosti svatojánské pouti pro termíny různých národních slavností. Největší takovou událostí v 19. století bylo položení základního kamene Národního divadla. Velká slavnost na Vltavě se pro tuto příležitost uspořádala 15. května 1868, v předvečer svátku sv. Jana Nepomuckého.

Když se ale z historie přeneseme do naší doby, tak ty I. novodobé obnovené Navalis proběhly 15. května 2009, a byly ojedinělé tím, že zde byla k vidění největší benátská gondola na světě, 25 metrů dlouhá Quatordesona pro čtrnáct gondoliérů.

Kdo měl největší zásluhu nejen na její dopravě do Prahy, ale i na obnovení těchto slavností?

Dnes by žádné Navalis neexistovaly a zůstaly by v zapomnění nebýt majitele lodní firmy Pražské Benátky pana Zdeňka Bergmana. V roce 2009 tuto překrásnou tradici obnovil. Slavnosti organizuje a sponzoruje dodnes.

V roce 2018, kdy proběhl jejich jubilejní desátý ročník se naskytl všem návštěvníkům opět neočekávaný zážitek, a to možnost zhlédnout triumfální benátské lodě bissone, o nichž je známo, že nikdy v dějinách neopustily Benátky?

Zdeněk Bergman navázal už kvůli názvu své firmy spolupráci s italskými Benátkami. Po letech postupného sbližování se mu podařilo přesvědčit benátskou radnici, aby zapůjčila tyto slavnostní lodě do Prahy. Nikomu předtím se to nepovedlo, jelikož Benátčané jsou na svoje lodě velmi hrdí a snaží se je zachovat pro další generace.

K tomu můžeme jen dodat, že to byl další přenádherný zázrak...

Stejně tak jako ten letošní patnáctý ročník těchto slavností, který byl opět nádherný a bohatý na mnoho nejen kulturních, morálních, ale i duchovních zážitků, sice je již za námi, ale chystáte i k tomu následujícími šestnáctému ročníku, dejme tomu nějakou miniknížečku?

Kniha Musica Navalis je natolik rozsáhlá a komplexní, že není třeba. Určitě ale opět vydáme libreto k symfonii, která se bude v příštím ročníku hrát.

Děkuji za rozhovor.