Co to znamená, že to tak mělo být?
Když jsem se snažil analyzovat finálovou sérii, musel jsem uznat, že jsme finále prohráli na zkušenost. Opavské zkušenosti z těžkých evropských pohárů nebo ligových zápasů rozhodly o tom, že jsme nedotáhli naše celoroční snažení k zisku ligového titulu.
Takže zklamání stále je?
Kdyby mi někdo před sezonou řekl, že budeme vítězi poháru a stříbrní v lize, bral bych to všema deseti. Ale po průběhu celé soutěže nás to pořád obrovsky mrzí, že jsme finále nezvládli.
Jste tedy spokojen, nebo spíš ne?
Když vezmu, jak jsme hráli loni či předloni, jaké výsledky jsme měli, je náš posun obrovský. Několikrát jsme letos vyprodali Maroldovku, což je důkaz toho, že náš basketbal se lidem líbil. Takže hodnocení je takové, že sezona byla úspěšná, zvlášť v kontextu minulých let, kdy se nám tolik nedařilo. Podařilo se nám poskládat kvalitní mančaft, hráči si sedli a vyvrcholilo to dvěma výbornými výsledky.
Jste první kouč, který získal pro Děčín trofej. Jak to vnímáte?
Neberu to jako zadostiučinění, ale jako výsledek naší dlouhé čtyřleté cesty.
Myslíte tedy, že se protrhla ta děčínská smůla v bojích o zlato?
Takhle to určitě nebude. Je dobré, že se to první místo povedlo urvat, protože my jsme byli ve Final Four jasně nejlepší mančaft. Ve finále jsme porazili Brno, které mělo v té době nálepku týmu, co válcuje všechny v lize. Ale my se perfektně připravili, zkoncentrovali a odvedli velký výkon. Pamatuji se, že po finále jsem byl strašně vyšťavený, ale také současně uvolněný, protože se konečně povedlo získat to, na čem jsme čtyři roky pracovali. Tímto úspěchem jsme sami sebe motivovali do další práce, protože jsme viděli, že Nymburk stále klopýtá, a řekli jsme si, proč to nezkusit i na ligové zlato.
Šéf Děčína: Walton a Pomikálek? Frajeři! Nechápu, jak mohli hrát |
Jenže finále s Opavou vám nevyšlo.
Ostrava i Pardubice nám v play off více seděly typologií než Opava. To byl jeden z důvodů, proč jsme to finále nezvládli. Opava nám prostě nesedí. Když jí vyletí jeden dva střelci, dá se s ní hrát a porazit ji. Ale nám se stávalo, že vystřelil ještě někdo třetí, a to už byl problém. Další důvod, proč jsme finále nezvládli, jsem řekl už na začátku, to byly zkušenosti Opavy, která má v nohách obrovské množství zápasů v evropských pohárech i české lize. Tohle prostě nenatrénujete. Naše nezkušenost se nejvíce projevila hned v prvním zápase, kdy to naši lídři Matěj Svoboda nebo A. J. Walton nezvládli mentálně. Ale tady hrály roli ty zkušenosti.
Pak jste se museli popasovat také se zraněními A. J. Waltona a Tomáše Pomikálka.
Já jsem si k tomu řekl svoje a mám v tom jasno, každý si musí sáhnout do svědomí sám. Když strkáte nohu pod hráče, může se to stát nešťastně. Pokud se postavíte k protihráči nikoliv čelem, ale bokem, je to o to horší. Ale v obou případech jste zodpovědný za své tělo a jeho pohyb. Můj pohled na tyto situace se nezmění. Přišli jsme v jeden okamžik o dva klíčové hráče, kteří nám neskutečně chyběli.
Přestože oba byli zranění, sahali jste ve druhém zápase v Opavě po vítězství hlavně díky famóznímu výkonu Pomikálka.
Walton i Pomikálek zápas dohráli, protože byli tak nadopovaní adrenalinem a natolik milují basketbal, že prostě nemohli sedět. Na druhou stranu, dnes si říkám, jestli jsem je měl na palubovku pouštět, protože nikdo z nás nevěděl, jak moc byli zranění. Oni chtěli strašně hrát a na lavičce po přestávce za mnou pořád chodili, že chtějí pomoct. Byl to nejhorší rozhodovací proces v celé sezoně, možná celé doby, co jsem v Děčíně, protože jsme je na hřišti potřebovali. Oba chtěli hrát, a vím moc dobře, že mě by jako hráče také nic nezastavilo. Na druhou stranu, my máme zodpovědnost k hráčům. To rozhodování bylo děsné. Mám je tam dát, nebo ne? Pomikálek se neskutečně vzepjal, a kdybychom tento zápas vyhráli, vlilo by nám to energii do žil, i kdybychom už pak Pomiho a Waltona neměli. Ale nepovedlo se.
Stříbrné slzy. Ale jsem hrdý, říká šéf Děčína po finálové prohře |
I tak jste pak ve třetím utkání Opavu výrazně porazili.
Bylo to neskutečné vzepětí celého týmu. Přišlo také uvolnění, protože jsme neměli už co ztratit. Najednou nám začalo padat to, co nám v předchozích dvou zápasech nepadalo. A náš výkon v poslední čtvrtině, kdy jsme to zlomili v náš prospěch, byl jedním z nejlepších v sezoně. Snížili jsme na 1:2 na zápasy a neustále jsme si věřili. Čtvrtý zápas jsme měli rozehraný tak, že chybělo jen málo, abychom se vrátili k rozhodujícímu utkání do Děčína. Ale nakonec jsme prohráli v prodloužení a nebudu lhát, strašně nás to všechny mrzí i po tolika dnech.
Děčínský trenér Tomáš Grepl (vpravo) a jeho svěřnci A. J. Walton (22) a Martin Mach.
Jak to vypadá s hráčským kádrem na novou sezonu?
Smlouvu prodloužil A. J. Walton, což byla naše priorita. Teď se samozřejmě léčí, což nějakou dobu ještě potrvá, protože přetržené vazy v kotníku se nevyléčí jen tak. Ale věříme, že bude připraven do startu přípravy. Zůstává také Matěj Svoboda, který má smlouvu a je tady spokojený. Je neuvěřitelné, jak se Ostravák dokáže po dvou sezonách zapsat do srdcí náročných děčínských fanoušků. Matěj dospěl do veliké basketbalové osobnosti, i když já v něm vidím stále nějaký nevyužitý potenciál. Doufám, že se nebude chtít zastavit a bude pokračovat ve svém růstu. Zůstávají také Martin Mach i Petr Macháč, jsem moc rád, že jsme prodloužili smlouvy i s Filipem Kroutilem a Tomášem Pomikálkem. Větší problém bude udržet Ty Nicholse, který měl famózní sezonu. Loni to byl blázen z Kosova ze špatné univerzity z Ameriky, který si myslel, že je pupkem světa. Ale postupem času, když viděl, že má okolo sebe skvělé spoluhráče, že se nikdo netlačí na jeho pozici, že mu nikdo nechce ubližovat, začal se více otevírat mančaftu. A byl skvělý i v šatně.
Odejde?
Já bych si ho samozřejmě přál udržet, ale jeho hodnota na trhu je teď pro Děčín nereálná. Uvidíme, jestli jeho požadavky, které nejsou malé, některý z evropských týmů akceptuje. Pokud se tak stane, z Děčína odejde a my budeme hledat jiného Nicholse. Řeší se i pivoti Josipovič a Bruner, rád bych, aby tu pokračovali.
Jak vám k letošnímu úspěchu pomohli děčínští fanoušci, kteří jsou napříč ligou chválení za atmosféru, jakou vytvářejí?
Děčínští fanoušci jsou ti nejlepší v celé lize. Jsou dokonce lepší než ti, které jsem zažil v německém Weissenfelsu, kde jsem působil sedm let. A to jsou opravdu basketbalu znalí a velmi hluční fanoušci. Zažil jsem tam opravdu pekelné atmosféry, ale to, co předvedli děčínští příznivci v letošním play off nebo v pohárovém Final Four, tomu se nic nevyrovná. Vždy hráčům říkám: Borci, hrajte naplno, a i když prohrajete, fanoušci vám poděkují. A to platilo v této sezoně na sto procent, symbióza mezi námi a fanoušky byla skvělá.
