Invazivní druhy rostlin se šíří celou jižní Moravou a ochranáři skoro nevědí, kam dřív skočit. V sázce jsou hlavně chráněné rostliny, které ty invazivní jednoduše „převálcují“.

„Nejdůležitější je krizi podchytit včas. Pokud je necháme bez zásahu, za pár let s nimi jen těžko něco zmůžeme. Od pohromy, se kterou nyní bojují kolegové v Maďarsku, nás dělí dva tři roky, kdy problém začne být neudržitelný,“ varuje expert Vilém Jurek, který stojí v první linii boje proti nejodolnějšímu plevelu – klejiše hedvábné.

Na tu totiž nezabírá nic, kromě silného jedu. „Místa, která se v dobré víře pokosila bez použití herbicidu, masivně zarůstají novými výmladky. Při letošních prvních kontrolách jsme objevili i nová ohniska, často velká klidně hektar,“ upozorňuje odborník z Českého svazu ochranářů přírody Onyx.

Oproti loňskému roku se situace ještě zhoršila. Jedinou možností, jak se klejichy zbavit, je stříkat na listy herbicid smíchaný s vodou. „Naštěstí tento způsob není nebezpečný pro okolní druhy, jde o precizní řešení,“ ujišťuje Jurek s tím, že látku aplikují hlavně zrána, kdy navíc tolik nepoletují včely.

Postřik hektaru za 50 tisíc

Podle zemědělce a šéfa Agrární komory Jihomoravského kraje Václava Hlaváčka je boj s klejichou podobný jako ten s pověstnými větrnými mlýny. „Nedá se zlikvidovat, postřikem se její řádění maximálně přibrzdí. Snižuje to výnos z polí,“ hlásí Hlaváček, jehož pozemky jsou růžovou rostlinou také zamořené.

Přesto se Jurek s dalšími ochranáři nehodlají vzdát. Klejichu se jim podařilo dostat pod kontrolu třeba na Bílém kopci u Čejče na Hodonínsku, kde zakročili už loni. U Kurdějova na Břeclavsku je brzdí jeden důležitý faktor. „Tamní Kamenný vrch je opravdu rozsáhlá oblast a plochy jsou zamořeny i mimo chráněné území,“ hlásí Jurek. Loni stříkali totiž jen na území přírodní památky, ale mimo tento rajon jsou na invazivní rostliny krátcí.

Zastavte klejichu, rostlina je tikající bomba, burcuje ochránce přírody

Postříkat herbicidem jeden hektar navíc stojí 50 až 60 tisíc korun, přičemž čerpají peníze z evropského projektu Life. Ostatní plochy pokryté klejichou jsou tak v rukou jejich vlastníků, kteří podle zákona musí zakročit sami. „Loni se nám ozvali z brněnských Medlánek, kde jsme stříkali na jejich náklady, dnes už je tam jen pár kusů rostlin,“ doplňuje Jurek.

Aktuálně podle něj nejvíc „hoří“ devítihektarová plocha u Božic na Znojemsku nebo v okolí Hustopečí na Břeclavsku, kde jsou v ohrožení i slavné mandloňové sady. „Naštěstí se problém s klejichou konečně začíná řešit, podíl na tom má krajský úřad. U Božic jsme postřikovali tento týden,“ dodává ochranář.

Trnovník navrtají a vpustí jed

Klejicha ale není jediná nepůvodní rostlina, která dává jihomoravské přírodě zabrat. V Podyjí už dlouhá léta řeší neústupný trnovník akát. „Je jich tu strašně moc, musíme vybírat místa, kde k jeho odstranění máme nějaký speciální důvod. Například když zarůstá cenný dubový les, vřesoviště nebo stepní trávník,“ vysvětluje podyjský expert na invazivní rostliny Robert Stejskal.

Ročně se správcům parku podaří vyčistit pouze pár hektarů, přičemž zamořená je i více než stovka. „Akát se vyskytuje asi na čtyřech procentech zdejších porostů,“ doplňuje ředitel národního parku Podyjí Tomáš Rothröckl.

„Jako když děda tahá řepu.“ Vězni v kopcích Pálavy trhali invazivní plevel

Listnaté stromy původem ze Severní Ameriky likvidují takzvanou injektáží. „Navrtáme je, do děr pustíme herbicid. Ony poté postupně zevnitř odumřou, nakonec je už suché odstraníme,“ líčí Stejskal.

Než však strom zemře zevnitř, musí se čekat i rok. Výhodou je ale takřka stoprocentní úspěšnost. Navíc kdyby se dřevina pokácela klasickým způsobem, rozmnoží se ještě rychleji, než je běžné. „Když shodíte akát, tak jich okolo máte za rok hned několik,“ podotýká Stejskal.

Invazivní druhy nemají nepřátele

V Podyjí si letos navíc posvítili i na žlutě kvetoucí zlatobýl obrovský, který okupuje území mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem. „Vyskytuje se kolem řeky v místech, kde máme sečné louky. Často jej pěstovali včelaři, jelikož kvete později než ostatní byliny, takže jejich včely měly co opilovat,“ poznamenává Stejskal. Zlatobýl se stejně jako klejicha stříká herbicidem. V Podyjí navíc na holá místa vysazují semínka z louky, díky kterým poté přerostou zbrusu novou trávou.

Jižní Moravu sužuje „nebeský strom z pekel“. Kvůli teplu se rychle šíří

Mezi další druhy invazivních rostlin patří i pajasan žláznatý, boryt barvířský nebo lékořice lysá. Každý z nich při likvidaci vyžaduje odlišný způsob. Žlutě kvetoucí boryt stačí jen vytrhnout, lékořice má ale kořeny i pět metrů pod zemí – na tu zabírá pouze chemický postřik.

Ve většině případů je to ale neutichající bitva. „Upřímně si myslím, že už je mnohdy pozdě. Některé rostliny tak zdomácněly, že je to až marný boj,“ vysvětluje za Agenturu ochrany přírody a krajiny České republiky Sylva Holánová. Za rapidním šířením invazivních rostlin může stát hned několik viníků – od globálního oteplování a sucha na jižní Moravě až po hustou dopravu.

„Je těžké říct nějakou jasnou příčinu, invazivní druhy tady zatím nemají nepřátele. Příroda si ale sama dokáže poradit, jen to chvíli trvá,“ uzavírá botanička Jana Pekárová.