Přece neumřeš v cizí vesnici! Fotbalista zkolaboval při zápase, oživoval ho i kouč

Ještě dvacet minut před koncem to byl zápas jako každý jiný. Domácí Slavoj Rohatec loni v červnu v duelu dorostenecké I. třídy prohrával s Hroznovou Lhotou, když se za hosty chystal naskočit do hry střídající mladý hráč.

„Dnes už vím, že se jmenuje Ondra, tehdy jsem ho neznal. Na zádech měl číslo 10, velký borec. Hroznovka nás válcovala, tak si v duchu říkám: páni, to je stoper, ten by nám pomohl,“ vybavuje si rohatecký trenér mládeže Pavel Řačák, který zápas pomáhal řídit jako asistent na pomezí.

Řidič sanitky mimo službu zachránil diabetika, který zkolaboval v autě

Události, které následovaly, nejen jemu změnily život. Sedmnáctiletý Ondřej Joch po pár minutách na hřišti prodělal srdeční kolaps, po němž se skácel na trávník. Do života ho vrátil duchapřítomný zásah, na němž se Řačák výraznou měrou podílel. Dvanáct minut až do příjezdu záchranky mu s dalšími dvěma muži – hlavním rozhodčím Jiřím Tománkem a trenérem hostí Josefem Paroubkem – při zástavě srdce poskytoval první pomoc.

Fair play na jižní Moravě Na dorosteneckém mistrovství Evropy v Maďarsku proběhl Jan Strýček (závodník TJ Spartak 1. brněnská) při závodu ve sprintu zakázaným prostorem, který přitom byl v reálu průběžný, páska byla totiž stržená. Na trati si porušení pravidel neuvědomil, zjistil to až v cíli z analýzy postupu a přišel se sám přiznat. Na základě toho ho rozhodčí diskvalifikovali a Jan Strýček tak přišel o medaili, zřejmě zlatou. Pořadatelé mu za to na následné poradě vedoucích týmů udělili cenu fair play.

Už na konci loňského roku je za to ocenil předseda Fotbalové asociace ČR Petr Fousek, letos na jaře Řačák obdržel Cenu obce Rohatec a nedávno za to všichni tři na půdě Českého olympijského výboru převzali diplom za čin fair play.

Díky obrovské duchapřítomnosti všech přítomných bude mladý fotbalista Ondřej Joch slavit 4. červen jako den, kdy se znovu narodil. Nedávno měl tedy první narozeniny.

„Po dalších vyšetřeních se zjistilo, že měl srdeční vadu. V návaznosti na to podstoupila vyšetření celá jeho rodina a všichni vědí, na čem jsou. Ondra je po několika operacích, dnes může plnohodnotně sportovat a je začleněn do života. Dokonce už zase hraje fotbal,“ řekl Lukáš Hřebačka, předseda TJ Slavoj Rohatec.

Včasný a perfektní zásah mužů, kteří Ondrovi zachránili život, ocenil. „Ukázala se obrovská soudržnost a síla lidí, že dokážou zachránit život člověku. Všechna čest za to, jak se zachovali. Ne každý se dokáže takto vypjaté situaci postavit,“ dodal Hřebačka.

Štěstí v neštěstí

Řačák měl štěstí, že coby (dnes již bývalý) policista náležitosti první pomoci ovládal. Přiznal ale, že když ji mladému hráči poskytoval, čelil výzvě, na kterou ho žádné školení připravit nemohlo. „Jako první jsem skočil k hlavě, jestli nemá zapadlý jazyk. Vidím, že jazyk je v pohodě, že tam není problém. Okamžitě jsem si uvědomil, že je zle, že chlapec má zástavu srdce. Zařval jsem na chlapy: pojďme, masáž srdce! Trenér (Paroubek) a hlavní rozhodčí (Tománek) se střídali na masáži srdce, já jsem řešil životní funkce a dýchání z úst do úst,“ vypověděl Řačák.

„Lidé si mnohdy myslí, že cílem první pomoci je hlavně práce na srdci. Není to ale všechno. Vy potřebujete dostat kyslík do mozku, proto zastupujete srdeční činnost,“ sdělil.

To největší drama v Rohatci trvalo dvanáct minut. Po nich se na hřiště dostala sanitka a záchranáři nasadili do práce defibrilátor. „Ondrovo srdce se po výboji začalo hýbat. Po dvanácti minutách, co byl mrtvý... Když ho naložili, začal vnímat, což mě naprosto uzemnilo. Věděl jsem už, jak se jmenuje. Ptal jsem se ho: Ondro, pamatuješ si něco? Slabě odpověděl, že nic neví. Dodnes, když si na to vzpomenu, mám slzy v očích,“ hlesl Řačák.

Událost mu bude připomínat ocenění od Českého klubu fair play, které společně s Tománkem a Paroubkem převzali. Má pro něj o to emotivnější pointu, že se během poskytování první pomoci obával nejhoršího.

„Dýcháním jsme Ondrovi pumpovali kyslík do mozku, nedokázali jsme však znovu přivést srdce k funkci. Vnímal jsem, že ho ztrácíme, jeho tělo chrčelo, začal modrat. Chlapi byli vyfluslí, přitom jsme věděli, že musíme ještě zabrat. Přesto jsem si myslel, že to už nepomůže. Říkal jsem si: ty vole, ty vole! Křičel jsem na něho: přece tady neumřeš, v cizí vesnici!“ vypráví bývalý člen speciální jednotky u policie a hlas se mu chvěje.

Přestože má Ondra za sebou už první „narozeniny“ a vrátil se ke sportu, událost z loňska ve všech místních přetrvává. Přinesla ale i něco pozitivního. Rohatecký Slavoj má od obce defibrilátor a všichni trenéři dostali školení první pomoci. „Přejeme si, abychom ho nikdy nemuseli použít,“ zadoufal předseda Hřebačka.

Událost měla pokračování i pro samotného Řačáka. Na den přesně o rok později byl znovu na fotbale, když si jeden z hráčů na trávníku způsobil ošklivou zlomeninu ruky. „Všichni se na mě okamžitě obraceli, co budu dělat,“ vnímá zvýšenou pozornost hrdina z Rohatce. Sám pro sebe si prý pomyslel, že 4. června už raději nebude vůbec vycházet z domu. „Syn mi ale řekl: naopak taťko, ty ten den někde prostě být musíš, co kdyby se něco stalo?“ uzavírá Řačák.