Na Gerlachu jsem byl nejvíc třikrát. Ale za jeden den, usmívá se nejstarší tatranský horský vůdce

Nejdůležitější je nezklamat vloženou důvěru, říkají horští vůdci z Vysokých Tater. Jejich povolání patří v konkurenci tatranských nosičů, chatařů nebo záchranářů k těm nejstarším. Na některé vrcholy se bez nich běžní lidé nedostanou. Vůdcovství vyžaduje roky tréninku, dřiny a složení náročných zkoušek. Odměnou je ale svobodný život v horách. První vůdcovský spolek ve Vysokých Tatrách vznikl už před 150 lety.

V hrázděném kostelíku ve Starém Smokovci se sešlo asi 25 horských vůdců. Před oltář navršili barevná horolezecká lana, aby je kněz posvětil pro další rok. Bezpečí mezi skalami je třeba si pojistit na všech frontách.

Čtěte také

Horský vůdce musí mít pokoru, být zkušený a musí mu hořet srdce pro věc, zamýšlí se kněz Róbert Tokár. V mnohém se tak prý průvodce po horách blíží vůdci duchovnímu.

Podkolenky, lano a klobouk

Horalé se v dešti vydávají na slavnostní průvod tatranskou osadou. Několik vůdců se obléklo historicky – Peter Tomko předvádí, co nosili průkopníci jeho řemesla. Má černý oblek s bílým proužkem, přes rameno smotané konopné lano, pletené podkolenky a důstojný černý klobouk.

„V minulosti chodili pastýři v krojích, ale jak se rozvíjel turismus, byli hosté z vyšší vrstvy a průvodci se postupně této skupině lidé přizpůsobovali. A tak jako se dbalo na jejich vzdělání, museli taky trochu vypadat, nemohli být otrhaní,“ vysvětluje. Dnes by si už do hor takové oblečení nevzal. „V takovémto počasí bychom si troufli a zítra bychom byli nemocní,“ usmívá se Peter Tomko.

Co nosili na sobě tatranští horští vůdci v minulosti?

Sportem ku zdraví

Hory byly dřív pro běžné lidi místem, kam se nechodí. Odvážili se sem jen lovci, pastýři, pytláci nebo hledači pokladů. A právě z nich se před dvěma stoletími rekrutovali první průvodci.

Čtěte také

„Až v roce 1883 Mikuláš Sontág, který si tu postavil sanatorium pro léčbu tuberkulózy, anemie a jiných chorob, předepisoval svým klientům i túry na zdravém vzduchu a potřeboval horské vůdce,“ popisuje prvopočátky Václav Brož předseda Spolku horských vůdců Vysoké Tatry.

„Sdružil proto do jednoho spolku průvodce, kteří pocházeli z podhorských vesnic, jako byla Stará Lesná, Nová Lesná. Vybavil je zdravotnickým materiálem, proškolil a pozval i horské vůdce z jiných zemí,“ dodává.

Vítr ve vlasech

Vůdců je na Slovensku něco přes sedmdesát. Už téměř rok je mezi nimi i první a zatím jediná žena. „Neměla jsem pocit, že prorážím nějaký strop,“ říká Denisa Šulcová, která je zvyklá se v horách pohybovat už od mládí.

„Ten pocit svobody se těžko popisuje. Jsme sice navázaní na jednom laně, ale ten pocit je to, co chceš, a ještě to předáváš jiným lidem. Možnost dát jim kousek větru ve vlasech a té svobody je i pro mne úžasný pocit.“

Slavnostní průvod přes Starý Smokovec připomíná 150 let zdejšího spolku horských vůdců

Nejde o rekordy

Největší zájem je o výstup na nejvyšší Gerlachovský štít. Z přítomných ho asi nejdůvěrněji zná ikona slovenského vůdcovství 87letý Pavol Rajtár. „Za můj život – za 55 roků profesionální činnosti jako horský vůdce – těch výstupů bylo několik tisíc. A ten Gerlach? Vždycky říkám: Nejvíc jsem byl třikrát na Gerlachu. – Ale za jeden den,“ usmívá se.

Čtěte také

Na jeho vrcholu stanul víc než tisíckrát, ale přesné číslo Pavol Rajtár nepovažuje za důležité. „Nemůžu se vynadívat na krásné květiny, zeleň a stromy, v zimě na zasněžené Tatry… A trápí mě, když vidím na většině návštěvníků tohoto vysokohorského prostředí, jako by tu přírodu ani nevnímali. Každý vymýšlí nějaké rekordy. Takže vám nepovím, kolikrát jsem byl na Gerlachu,“ vysvětluje.

autoři: Ladislav Novák , and
Spustit audio

Související