Kafka, Werfel nebo Baum. Poslechněte si povídky autorů z Pražského kruhu!

Franze Kafku jeho dílo sice proslavilo až po smrti, dnes je ale považován za nejvlivnějšího spisovatele celého 20. století. Ve své závěti požadoval, aby byly zničeny všechny jeho neuveřejněné práce. To by ovšem znamenalo, že bychom dnes znali pouze jeho povídky. Max Brod přání svého přítele nevyslyšel a dílo zpřístupnil čtenářům.

Pro okruh německy píšících literátů v Praze v první polovině 20. století, se na konci 60. let ujalo označení převzaté ze vzpomínek Maxe Broda – Pražský kruh. 

V jeho centru stojí „užší Pražský kruh“ Kafkových nejbližších přátel a ten má své souputníky v „širším Pražském kruhu“ a také své předchůdce a následovníky. Vedle Maxe Broda a Kafky k jádru Pražského kruhu patřili také spisovatelé Oskar Baum a Ludwig Winder (který se ale stal členem užšího kruhu až po Kafkově smrti). Povídky obou těchto autorů také uslyšíte tento týden ve vltavské Povídce spolu s prózou dalšího pražského německy píšícího spisovatele Franze Werfela.

Franz Kafka: Zamítnutí

Autobus, který nás má odvézt domů, má neustále zpoždění. A nakonec – nepřijede. Stejně tak jako slib, že zhubneme nebo že přestaneme kouřit. A co z toho? Nic.

Franz Kafka je jedním z nejznámějších Pražanů, přestože psal německy. Jeho kroky vedly rodným městem na přelomu 19. a 20. století. Inspirací mu byl jeho materialistický otec, který dbal hlavně na sociální pokrok. Zároveň byl dost dominantní, obdivuhodný – také ale tyranský.

Kafkova povídka o malém městečku, které leží daleko od hranic, kde velí respektovaný výběrčí daní, je cestou a odpovědí na toto nikdy nepřicházející „nic“. Plukovník, jak se výběrčímu říká, nikdy snad neprokázal, že má od krále oprávnění svou funkci zastávat – stejně tak jako všechny naše plány a naděje nikdy nejsou zárukou, že se opravdu něco stane. V městečku shořela čtvrť. Jak se zachová chladný plukovník a vojáci, kteří budí v občanech hrůzu? Přijme požadavky občanů a – záleží na nich vůbec?

Pochopte mýtus „ničeho“ v Kafkově povídce Zamítnutí v podání Přemysla Ruta. Ten do onoho paradoxu přidává i vlastní vzpomínky a úryvky z Hamleta, básně Konstantina Kavafise a nikdy nepřicházejícího Godota z pera Samuela Becketta.

Ludwig Winder: Legenda o ošklivém člověku

Ne tak dávno žil v jedné daleké zemi ošklivý Šebestián Laudón a s neutuchajícím odhodláním pátral po smyslu svého bytí. Naděje na to, že zítřky mohou být světlé, radostné a bezpečné, přišla, když potkal ženu. Co je to krása a jaký je život bez ní? Potřebujeme k životu Boha? To zjistí Šebestián.

Oskar Baum: Milenec

Oskar Baum je plzeňský rodák, pražský německy píšící spisovatel, varhaník, hudební kritik a blízký přítel Franze Kafky. Říká se o něm, že svá díla psal lehce, téměř bez korektur. V dětství oslepl, ale nad svým osudem nikdy nenaříkal. Z jeho díla jsme pro vás vybrali povídku Milenec – komorní milostný příběh odehrávající se v sutinách první světové války.

Povídka je pro nás unikátní už tím, že byla jako jedna z mála Baumových textů přeložena do češtiny. Český čtenář má totiž k dispozici pouze nepatrný zlomek jeho díla. Přeložen není Baumův stěžejní autobiografický román Život v temnotě, stejně tak i román Písmo, které nelhalo, za který byl vyznamenán československou státní cenou, nebo sbírka novel Žití na břehu.

Ludwig Winder: Lechowski

Spisovatel a novinář Ludwig Winder patří asi k nejméně známým členům tzv. „užšího pražského kruhu“, tedy skupiny německy píšících českých autorů, mezi které Max Brod řadil Franze Kafku, Oskara Bauma nebo Felixe Weltsche. Z Winderových románů byl do češtiny přeložen například jeho Následník trůnu, ve kterém se zabývá tématem sarajevského atentátu, nebo naposledy román Povinnost o českém odboji za protektorátu, který autor vydal za války v londýnském exilu jen dva roky před svou smrtí.

Povídka vyšla v překladu Otto Picka v roce 1931 v antologii Symfonie války. Příběh, který se v souladu se zaměřením celého souboru odehrává v období první světové války, nás ovšem nezavede na frontu. Tragikomický příběh muže, o kterého ženy nestály, se odehrává v hlubokém týlu, v zapadlém městečku na polských hranicích. Koncipient Lechowski si přes veškerou svou snahu, které je nakloněn i odliv mužů do války, nedokáže získat žádné ženské srdce...

Franz Werfel: Schodiště v hotelu

Franz Werfel byl pražsko-německý židovský spisovatel, jenž tvořil v první polovině 20. století a byl členem pražského kruhu. Ve sbírce tří expresionistických povídek Dům smutku z roku 1927, které byly přeloženy do češtiny roku 1970, se objevuje příběh s názvem Schodiště v hotelu.

Dívka jménem Francin bydlí v pátém hotelovém poschodí. Třídí své myšlenky, které se věnují především milostnému dobrodružství, ve kterém rezonují dvě mužská jména. Ujišťuje se, že její pocity ke Kvídovi, který dotírá, vyhasly, a odmítá ho. Myslí na Filipa a rozhoduje se, zda si ji zaslouží. Z Filipova dopisu se dozvídá, že by sním musela žít v Ženevě a z celé situace má rozporuplné pocity. Náhle její pozornost uchvátí zářivý lustr na stropě nad hotelovým schodištěm a chce se ho dotknout...