400. výročí úmrtí skladatele, varhaníka a náboženského disidenta Williama Byrda

Před 400 lety zemřel William Byrd, jeden z nejvýznamnějších a nejvlivnějších anglických skladatelů, který se stal v alžbětinské Anglii kvůli své víře outsiderem.

• Začátky v Lincolnu
• Úspěch u královny Alžběty I.
• Zakázaná katolická víra
• Tvorba Williama Byrda
• Poslední léta

Začátky v Lincolnu

William Byrd se dle dochovaných pramenů narodil zhruba v letech 1540–1543, pravděpodobně v Londýně, do hudební a poměrně bohaté rodiny. Narodil se jako třetí žijící syn Thomase Byrda a jeho ženy Margery. Starší bratři, Symond a John, se stali londýnskými obchodníky. Sestra Barbara byla provdána za výrobce hudebních nástrojů a jeho další tři sestry, Martha, Mary a Alice, byly pravděpodobně provdány za obchodníky.

O Byrdově vzdělání a rané hudební průpravě nebylo dochováno mnoho informací. S jistotou však víme, že se 25. března 1563 stal varhaníkem a sbormistrem v Lincolnské katedrále. V této funkci setrval do roku 1572. V té době zkomponoval své majestátní moteto Ad Dominum cum tribularer, osmihlasou úpravu žalmu 120.

14. září 1568 se oženil v kostele svaté Markéty s Julianou z rodu Birleyů z Lincolnshiru. V křestních záznamech jsou uvedeny dvě z jejich dětí, Christopher a Elizabeth. Z manželství Williama a Juliany Byrdových však vzešlo nejméně sedm dětí.

Úspěch u královny Alžběty I.

Později se William Byrd přestěhoval do Londýna a v roce 1572 složil doživotní přísahu jako gentleman královské kaple v paláci Whitehall. Jmenování Byrdovi dopomohlo získat vyšší plat a navázat kontakty na dvoře královny Alžběty I.

Studoval také u významného katolického skladatele Thomase Tallise. Oba společně získali v roce 1575 od královny Alžběty I. patent na dovoz, tisk a publikování hudby a na výrobu notového papíru. Prvním plodem jejich monopolu byla sbírka motet Cantiones, quae ab argumento sacrae vocantur z roku 1575. Třicet čtyři skladeb (polovina od Tallise, polovina od Byrda) mělo být ukázkou anglické hudby v její nejvyspělejší podobě. Sbírka však byla prodělečná a museli královnu Alžbětu I. požádat o finanční podporu.

Zakázaná katolická víra

Navzdory oficiálnímu anglikánství se od počátku 70. let 15. století William Byrd stále více zabýval katolicismem, který se stal významným faktorem jeho osobního a tvůrčího života. Katolická víra však byla od roku 1559 zakázána a trestána smrtí. Byrd nakonec v roce 1577 ke katolicismu konvertoval a emigroval do Middlesexu.

Poněvadž si Byrda královna Alžběta I. velice oblíbila, vyhnul se trestu nejvyššímu, přesto však nesměl některá svá díla zveřejňovat. Zakázané kompozice věnoval ochránci katolických kněží, siru Johnu Petremu, k němuž chodil na tajné katolické bohoslužby.

Zcela pochopitelně tak byli Byrdovými nejvýznamnějšími mecenáši sympatizanti římskokatolické církve – sir John Petre, lord Paget, hrabata z Worcesteru a Northumberlandu a baron Lumley.

V roce 1583 se Byrd dostal do vážných problémů kvůli svému kontaktu s lordem Pagetem. V důsledku toho mu bylo zřejmě na nějakou dobu pozastaveno členství v Královské kapli, nařízeno omezení pohybu a pravidelné prohledávání jeho domu.

Tvorba Williama Byrda

Thomas Tallis zemřel v roce 1588 a Byrd se tak ocitl ve výhradní správě hudebního vydavatelského monopolu. Využil příležitosti a vydal své sbírky anglické hudby Psalmes, Sonets, & Songs of Sadnes and Pietie (1588), Songs of Sundrie Natures (1589) a svazky latinské hudby Cantiones sacrae (1589–1591). Jedním z motet v Cantiones sacrae je Infelix ego, skladba s textem italského náboženského a politického reformátora, fanatického kazatele a dominikánského mnicha Girolama Savonaroly, zkomponovaná noc předtím, než byl Savonarola 28. května 1498 upálen za kacířství na náměstí Piazza della Signoria ve Florencii. Pro někoho je tato průzračně osobní výpověď o katolicismu Byrdovým nejlepším dílem.

William Byrd byl jedním z nejlepších skladatelů své doby. Dochovalo se téměř 600 jeho skladeb: chrámová hudba s latinskými i anglickými texty, madrigaly, consortové písně, hudba pro klávesové nástroje i orchestr. V roce 1591 shromáždil více než třicet svých skladeb pro klávesové nástroje a vydal z nich rukopisnou sbírku My Ladye Nevells Booke.

Od roku 1603, kdy na trůn nastoupil katolický král Jakub I., byla jeho díla vydávána poměrně rychle. V té době napsal dvě knihy graduálů (1605–1607), určené ke zpěvu při liturgických událostech během roku, a poslední svazek anglické vokální hudby Psalmes, Songs and Sonnets (1611). K Byrdovým nejlepším dílům patří také moteta Tristitia et anxietas, Haec dies, Fantasia, úprava Magnificat a úprava eucharistické písně Ave verum corpus.

Poslední léta

Od roku 1593 žil William Byrd se svou rodinou v Essexu, kde setrval až do své smrti. Zemřel na selhání srdce 4. července 1623 v Stondon Massey v okrese Brentwood.

Navzdory opakovaným obviněním z recidivy katolictví a přetrvávajícím vysokým pokutám zemřel jako bohatý muž, který měl v době své smrti pokoje v londýnském domě hraběte z Worcesteru.

---

Zdroj info: autorský článek