Každou volnou chvíli o přestávce nebo volné hodině se spolužáky rozložil karty na lavici. Ani jeho tehdy při studiu na osmiletém Gymnáziu Jírovcova v Budějovicích nenapadlo, že tehdejší koníček se za pár let stane jeho profesí.
S hrou Magic: The Gathering začal dnes 28letý Ondřej Stráský před zhruba patnácti lety. Dnes patří mezi nejlepší na celém světě. „Profesionální hráč jsem v Česku asi jediný,“ připustí.
Magic: The Gathering je fantasy karetní strategická hra, zároveň patří i mezi ty sběratelské. Není to žádná novinka, letos slaví třicáté výročí od založení. Základem bylo pořizování balíčků 15 náhodných karet, ze kterých si hráči sestavovali svůj balíček pro souboje či turnaje. Postupně začal fungovat i sekundární trh, kde je možné si pořídit jednotlivé kousky. „Ceny jsou od pár dolarů až po milion dolarů, co nyní stojí jedna karta,“ naznačuje.
Se svým balíkem karet se pak hráči postaví, respektive posadí proti sobě. Každá karta má různé schopnosti a navzájem na sebe reagují. „Na začátku má každý hráč dvacet životů. Cílem je dostat soupeře na nulu. Různě se s kartami blokuje, útočí. Ve hře jsou prvky pokeru i šachů,“ myslí si bratranec bývalého fotbalového ligového útočníka Tomáše Stráského.
Jedna hra trvá průměrně deset až patnáct minut, ale může být hotovo i za pár desítek sekund, nebo více než půl hodiny.
Stráský na profesionální úrovni už nesbírá karty fyzicky, ale pořizuje si je online. „Před turnajem si je sháním jednorázově. Aktuálně nemám ani jednu kartu,“ usměje se.
Než se na současnou úroveň dostal, musel ujít dlouhou cestu. Ze školního soupeření vyrazil na první turnaje v Budějovicích, pak se vydal i do Prahy a začal poznávat nejlepší české hráče. Zlomový byl světový turnaj na Havaji krátce před dvacátým rokem života. „Skončil jsem tam šestý a tam začala moje kariéra,“ potvrzuje.
Musel se zároveň rozhodnout, jestli hraní obětuje všechno včetně studia na vysoké škole. „Byl to risk. Na výšce jsem byl asi tři týdny, nedalo se to společně moc kombinovat. Rodiče nebyli nadšení, že jsem se rozhodl pro kartičky. Ale s odstupem času jsou rádi, že jsem spokojený,“ přidává.
Stráskému se začalo dařit víc a víc. Přidával úspěchy na světových turnajích a v době před covidem procestoval prakticky celý svět. „V Americe jsem byl třeba čtyřicetkrát. Poznal jsem opravdu velkou část světa. Byl jsem tehdy mladý a chtěl jsem to zkusit. Ani zpětně bych se nerozhodl jinak,“ tvrdí.
Ve hře je jistý prvek náhody
Perfektně také ovládá anglický jazyk, ve kterém vynikal už na gymnáziu. „Četl jsem si články o hře a hledal si každé třetí slovíčko, abych tomu co nejvíc rozuměl a mohl se učit od nejlepších. Tak jsem se naučil anglicky,“ popisuje.
Byť je hra Magic: The Gathering určená primárně pro jednotlivce, soutěží se i týmově. „Většinou pak hrajeme všichni se stejným balíčkem karet. Jeho stavění je pro mě trochu nutné zlo. Daleko víc mě baví samotné hraní a myslím, že jsem v něm dost dobrý,“ srovnává.
Žádný oficiální žebříček sice neexistuje, ale najdou se metriky, podle kterých se dají určit kvality hráčů. Stráský je zřejmě jediným profesionálem v České republice. Letos si na turnajích vydělal 30 tisíc dolarů. K tomu se hrou u nás živí několik desítek lidí, kteří karty přeprodávají.
„Myslím, že patřím mezi deset nejlepších na světě. Byly momenty, kdy jsem sám sebe vnímal jako nejlepšího hráče na světě, což je pro mě dost cenné. Chybí mi titul z mistrovství,“ bilancuje.
Jihočech už si splnil řadu cílů, ovládl většinu velkých turnajů. Teď se chystá na zářijový světový šampionát. „Ve hře je celkem velký prvek náhody. I když třeba na mistrovství půjde nejlepší hráč proti nejhoršímu, tak má jen sedmdesát procent pravděpodobnost, že vyhraje. Vlastně třikrát z deseti by prohrál. Není to jako na tenisovém grandslamu, kde Djokovič prohraje v prvním kole jednou ze sta,“ srovnává.
Od covidu se soupeří hlavně online, což Stráskému vyhovuje. Po světě jsou až miliony hráčů, často hlavně ti rekreační. Ani tak však není lehké se prosadit. Kam se vyvine a jak dlouhá bude kariéra aktuálně nejlepšího Čecha, to zatím ani on sám neví. „Už to není v životě to hlavní. Je to záliba, kterou si dokážu vydělat. Ale nevím, co bude dál. Třeba si za pár let řeknu, že už nebudu hrát vůbec, ale můžu u toho zůstat i dlouhé roky,“ uzavírá.
