Identifikuji se jako kůň a na podzim vyhraji velkou pardubickou.

      nedávno jsem čet, jak se občas ve školách objeví děti, které se identifikují třeba jako tygr, kočka, vlk, holící štětka nebo zubní kartáček. Učitelé místo aby na rodiče zavolali psychologa, tak děti prostě nechají a odchylky se začínají považovat za normu.

     A víte co, na mne už to taky leze. Někdy jsem unavený jako kůň a už se koněm stávám. Začíná se to projevovat. Například nedávno na toaletě jsem vytlačil první koblížek. Za pár týdnů už to nebude na toaletě, ale třeba před vaším barákem (proč?, protože chci). Taky ta trubička mezi nohama se protahuje, začíná mi chutnat seno, obrok, chlemstám vodu z kýbla a u komedií strašně řechtám. Párkrát jsem se švihnul bičíkem a rychle jsem vystartoval vpřed. Při ranním rozklusávání občas přejdu v cval. Kdybyste někdo potřebovali tahat klády z lesa nebo zorat kus pole, jsem vám k dispozici.

     Vzhledem ke všem těmto změnám, které nabírají na síle a rychlosti, jsem se rozhodl, že na podzim poběžím velkou pardubickou. Věřím, že za pár měsíců budu ve formě. Jsem si jist, že tato tolerantní společnost mi tento prestižní závod  běžet umožní. Těším se, až budu stát všema čtyřma na bedně a moje hříva se bude lesknout v odlescích blesků novinářů dychtivých. Zbývá ještě vyřešit dva problémy. Zaprvé, kdo bude mým diskožokejem (máte-li zájem, pisněte mi do sz), a také se děsím taxisu, to víte, zakopnete a je z vás koňský salám, nerad bych skončil na něčím chlebíčku. Ale já vyhraju, a už se těším na tu slávu. Budu takovým plavcem v ženském týmu, ti taky vyhrávají. To, že budou ostatní koňové proti mému vítězství protestovat, mne tolik nebolí. Jsem přece kůň.

     Tosh  tak. Ať už se identifikujete jako cokoliv, bylo by fajn zůstat v jádru dobrým člověkem. Bohužel tento typ identifikace, zdá se,  se vyhýbá čím dál většímu počtu lidí.