Antarktida je jedním z nejzáhadnějších míst na naší planetě, o němž existuje jen málo oficiálních informací a navíc oficiální informace vůbec neodpovídají mnoha artefaktům, které byly na tomto zamrzlém kontinentu objeveny za poměrně dlouhou dobu.

Přesto vidíme, že všechny přístupy k Antarktidě střeží armáda, a tuto skupinu tvoří především pracovníci takzvaných “vědeckých” antarktických stanic. A uvědomíme-li si, že právě do Antarktidy podnikají “mocní” tajemné cesty, pak pochopíme jednoduchou věc: tyto jejich neveřejné návštěvy vůbec nesouvisejí s touhou obdivovat tučňáky. A ne nadarmo sem před téměř sto lety tak usilovně směřovaly výzkumné výpravy nacistického Německa. Faktem je, že mnozí nezávislí badatelé píší, že tyto mise objevily mnoho starobylých artefaktů.

Některé z těchto artefaktů například objevil v Antarktidě bývalý námořní důstojník Jevgenij Gavrikov, když koncem minulého století strávil rok na jedné z ruských antarktických stanic. Zároveň se ukázalo, že personál sousední indické stanice (mimochodem obsazené profesionální armádou) tyto artefakty dobře znal. Pracovníci ruské stanice však nad nabídkou, aby se šli podívat na zříceninu pyramidy a další ruiny starověkých staveb, které leží necelý kilometr odtud, jen mávli rukou. Podobně se chovali i ruští vědci, s nimiž se po návratu do vlasti snažil o tyto informace podělit.

Přesto se ukázalo, že mocnosti ovládající světovou vědu o existenci těchto artefaktů docela “vědí”. Navíc je před obyčejnými lidmi záměrně skrývají. Když se E. Gavrikov rozhodl kvůli financím zapojit oligarchu R. Obramoviče, který uprchl z Ruska, do organizace expedice do Antarktidy, navštívil ho jistý člověk z jeho okolí. A tento představitel zednářské lóže v Londýně Evženovi kategoricky prohlásil, že tyto informace “nepodléhají zveřejnění” a že pokud “nezavře ústa”, bude zničen. Když jsem se to před několika lety dozvěděl, myslel jsem si, že se satanističtí zednáři dozvěděli o antarktických artefaktech z archivu nacistické organizace Annenerbe.

Ukázalo se však, že o mnoha antarktických artefaktech věděli dávno před nacisty – na samém počátku minulého století. A právě s nimi souvisí hlavní záhada poslední expedice kapitána Roberta Scotta z let 1910-1913 a možná i smrt všech jejích členů. Jeho druhá výprava na ledový kontinent totiž nebyla obyčejná. Faktem je, že se jí zúčastnil poměrně slavný britský fotograf Herbert George Ponting, který jako fotograf expedice pořídil více než 1000 fotografií. Pokud se však pokusíte na internetu vyhledat jeho oficiální fotografie z této Scottovy expedice “Terra Nova” (1910-1913), nenajdete více než několik desítek pozoruhodných snímků. A kde je ten zbytek? Proč před námi byly skryty? Snad proto, že zobrazovaly něco, co by podle rozhodnutí “mocných tohoto světa” obyčejní lidé nemuseli znát?

A v tomto kontextu se už nezdá divná situace, kdy Herbert George Ponting, který v únoru 1912 pořídil více než 1000 údajně “nevýrazných fotografií”, náhle opustil výpravu a odjel s celým svým fotografickým archivem do Británie. O něco později všichni členové expedice zemřeli. Zvláštní, že? Co se tedy před námi na těch fotografiích skrývalo? Samozřejmě by se o tom dalo dlouho spekulovat, ale nedávno se některé z těchto fotografií objevily na síti a skutečně se ukázalo, že ukazují nepříliš obvyklé věci, o kterých vědci mlčí a učebnice se o nich nezmiňují.

Na jedné fotografii je vidět jakýsi “kamenný kruh” zřejmě umělého původu. Připomínám, že fotografie byla pořízena na samém počátku 20. století, kdy v Antarktidě nebyly žádné stálé vědecké stanice a ani nacisté se o Antarktidu ještě nezajímali.

Několik dalších fotografií ukazuje pozůstatky umělých kamenných staveb, které v minulosti vybudovala neznámá civilizace, jež se na tomto kontinentu nacházela. A velmi to připomíná onu jedinou védskou (starověkou) civilizaci “zlatého věku”. Samozřejmě nemáme k dispozici všechny snímky. Mnozí si je mohou prohlédnout ve filmu Lidie Solovjevové “Starověké ruiny Antarktidy na fotografiích z roku 1912”. Jen poznamenám, že některé ruiny připomínají evropská města zničená druhou světovou válkou. Tyto fotografie však byly pořízeny o tři desetiletí dříve a na zcela jiném kontinentu.

Na síti jsou také fotografie soch, ale to jsou fotografie, které u mě osobně okamžitě vzbudí podezření na Photoshop. Protože jak tyto sochy samotné, tak jejich stíny ostře kontrastují se zbytkem krajiny. Navíc kolem nich nejsou žádné ruiny nebo fragmenty umělých staveb. Pouze tři sochy jako by se zhmotnily uprostřed čistě přírodní krajiny. Domnívám se, že mezi fotografiemi připisovanými Herbertu Georgu Pontingovi jsou některé podvrhy. Přesto je však řada fotografií velmi podobná těm skutečným.

A zamyslete se sami, proč nám neukážou všechny jeho oficiální fotografie, kterých by mělo být více než tisíc? Proč všichni členové výpravy zemřeli po jeho odjezdu do Británie? Proč se nacisté tolik snažili prozkoumat Antarktidu? A proč ještě sto let po Scottově výpravě vyhrožoval jistý londýnský zednář fyzickým násilím Jevgeniji Gavrikovovi, který chtěl upozornit na podobné artefakty objevené na zcela jiném místě Antarktidy?

Domnívám se, že když Scottova expedice objevila artefakty starověké civilizace, poslala do Londýna fotografa s mnoha fotografiemi, které pořídil. Britské úřady a jejich skuteční páni se však rozhodli tuto informaci před zbytkem lidstva utajit. Fotografovo mlčení bylo zřejmě jednoduše vykoupeno a všichni členové výpravy byli “očištěni”, protože nesouhlasili s mlčením, protože se chtěli stát světoznámými lidmi, kteří objevili novou civilizaci.

Nejdůležitější však je, že všechny tyto artefakty odhalují lež oficiální vědy ovládané “elitami” a obecně přijímanou chronologii, podle níž byla Antarktida zaledněna již velmi dávno a legendární civilizace “zlatého věku” jsou výmyslem lidí. Ve skutečnosti je velmi pravděpodobné, že ke katastrofě nedošlo ani před tisíci lety, ale pouze před stovkami let. To vše nám navíc naznačuje, že katastrofu, která tuto civilizaci zničila, mohl způsobit člověk…

Autor: Stanislav Makovický, zdroj: coolantartica.com, Titulní obrázek: Wikimedia Commons/Herbert Ponting – členové expedice Terra Nova