V rychle postavené dominantě města z dílny architekta Františka Lydie Gahury si tehdy lidé připomínali Tomáše Baťu prostřednictvím vystavených předmětů, které používal.

„Nejspíš tady opravdu byly,“ poznamenala Ladislava Horňáková z Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně. „Byla tady jeho pracovna, tedy pracovní stůl, na něm kalendář, kalamář, lampa se zeleným stínítkem a také jeho hodinky. I Gahura s nimi počítal v dalších úpravách expozice, protože v jednom dokumentu psal, že hodinky tam zůstanou.“

12 fotografií

Teď se zlaté tříplášťové švýcarské hodinky značky Movado do Památníku zase vrátily. A budou hlavním lákadlem i jedinečným exponátem při oslavách 90. výročí otevření. Tomáš Baťa je totiž měl v saku ve své náprsní kapse osudný den, kdy se sním a pilotem Jindřichem Boučkem zřítilo letadlo. Stalo se tak brzy po startu v Otrokovicích. Stejně jako hodiny na palubní desce se i tyto kapesní hodinky zastavily pár minut před šestou hodinou ranní.

Přesně takový čas na nich uvidí návštěvníci i dnes. A protože jde o vzácný skvost, chrání je speciální skleněný tubus, který by měl pohlídat stabilní teplotu i jejich bezpečí.

„Památník je odkazem Tomáše Bati a hodinky jsou symbolem velmi významného momentu. Mohla by to být perla, která památník oživí,“ nepochybuje primátor Zlína Jiří Korec. „Věříme, že tady zůstanou, proto jsme také řešili jejich bezpečné uložení.“

Jak a kdy se hodinky dostaly ze Zlína do kanadského Toronta, rodina neví. Po jeho smrti byly cenným rodinným majetkem. Když zemřel Tomáš Baťa mladší, postavila si je na stůl jeho manželka Sonja. Po její smrti před pěti lety potomci rozhodli, že by se hodinky měly vrátit zpět do Zlína.

Pohled do historie památníku

Památník ale od dnešního slavnostního dne nabídne také pohled do své vlastní historie. Postavit ho nechala firma Baťa, kterou po smrti nevlastního bratra převzal Jan Antonín Baťa.

„Tomáš Baťa je jeden z největších Čechů v historii. My máme opravdu velký archiv materiálů, které bychom chtěli digitalizovat a pak vrátit zpět do Zlína,“ prozradil vnuk Jana Antonína Bati John Nash při své pondělní návštěvě památníku. „Jde o zhruba 300 tisíc stran dokumentů z nichž nejstarší je z roku 1920. Mimo jiné jsou tam i dopisy, které psal Tomáš Janu Antonínovi, když ho poslal do Ameriky. Tam se odkrývají jejich osobní vztahy, to je velice zajímavé.“

Památník Tomáše Bati je vrcholem Gahurovy tvorby, říká autor přestavby

Výstava prostřednictvím sedmdesáti fotografií pořízených od roku 1933 do letošního roku ukazuje, jak výrazně se měnil exteriér i interiér budovy.

„Měli jsme hodně fotografií detailů z expozice v Památníku, ale dalo nám dost práce určit, ze kterých let to bylo. Z nich ale třeba víme, že na začátku tady nebyl motor letadla, ten je až na pozdějších fotografiích. Ale byla tady busta Tomáše Bati,“ upřesnila Horňáková, která je spolu s architektem Petrem Všetečkou autorkou výstavy. „Ovšem po válce se zase muselo na jméno Baťa zapomenout, takže se veškeré materiály odsud odnášely pryč,“ upozornila.

Výstava připomíná i Dům umění

Snímky ukazují, jak výrazně se během téměř sta let měnil interiér i exteriér. Například, jak vypadal Památník v době svého vzniku, kdy ho za rok navštívilo 50 tisíc lidí. Jak se měnily expozice, které byly věnované i sbírce obuvi, jak byla budova poškozená při bombardování v roce 1944, jak se později měnila fasáda, jak z každé boční strany přibyl jeden přístavek, jak uvnitř vzniklo pódium pro koncerty Filharmonie Bohuslava Martinů s instalovanými varhany i kanceláře pro pracovníky galerie.

„Mladší generace už si třeba vůbec nepamatuje, že tady býval Dům umění. I proto jsme tuto výstavu udělali,“ vysvětlila Horňáková.

Fotografie ale ukazují i novodobější historii, kdy se v roce 2013 ztratil nápis Dům umění a obě kulturní instituce jej zase opustily. Pak se pomalu ale jistě začal Památník Tomáše Bati vracet do své původní podoby. Poprvé ho zájemci mohli navštívit o pět let později. V roce 2019 už u stropu visela maketa letounu Junkers F13, ve kterém došlo k osudné události.