Článek
„Život je pes a my jsme jeho patníci,“ pronesl kdysi v podvečer kamarád Evžen. „Vůbec se s námi nemaže.“ Koukal jako Belzebub a čoudil jedno retko za druhým. Dali jsme mu chvilku, poté rozehnali oblak dýmu, který kolem sebe stačil vytvořit, a nalili mu panáka skvělého českého rumu.
Evžen má dcerku a je na ni velice pyšný. Dával si záležet na výchově, vzdělání i péči. Vyrůstala z ní parádní kočka. „Do patnácti řež, od patnácti střež, v osmnácti děkuj tomu, kdo ti ji odvede z domu.“ říkal vždycky, když byl v dobré náladě. Dnes vypadal zplihle.
„Kluci, jeden večer si jde lehnout jako pískle a ráno je z ní dospělá ženská. Rozumíte tomu?“
Ujistili jsme ho, že tomu rozumíme docela dobře. Stejně se zatvářil kysele. Opravdu, doslova přes noc se kolem ní začali rojit kluci. „Mladí, urostlí, vysportovaní hajzlíci, co jim kouká z vočí jen jedno!“ vyhrkl poměrně spontánně a my se začali pochechtávat. „Ale no tak,“ domlouvali mu všichni, ale nejvíce otcové dospívajících hochů, „byli jsme snad jiní? Nebo si už nepamatuješ?“
Evžen spráskl ruce. Prohlásil, že my jsme byli jiná generace, s jinými prioritami a zájmy. Nad hlavou se mu (skoro) rozzářila svatozář. Naše generace byla jiná, s tím by se dalo souhlasit. Ale jen do té doby, než jsme zapátrali v naší paměti.
„Kluci, já, když si vzpomenu na naši třídní. Bílá halenka, lehká letní sukně a když se při písemné práci zastavila u okna a svítilo sluníčko, bylo nám dáno zjistit tvar jejího spodního prádla.“
Pravda, v takovém momentu se nám v učebně chemie, i když jsme testy nijak nemilovali, opravdu líbilo.
„A pamatujete se na školní výlety?“
Aby ne. Ten poslední byl opravdu náročný. Třídní, díky předchozím zkušenostem, povolala posily. Trio učitelů smečku puberťáků zvládalo bravurně, i když se drobné excesy vyskytovaly večer co večer. Tedy ze strany nás, smečky. Dospěláci po ránu přepočítali příznaky vášnivějších políbení na krcích spolužaček a přijali příslušná opatření.
„Nejúčinnější se projevilo to poslední. Kantoři prosmýčili celou chatu, snesli propašovaná vína do společenské místnosti a přidali svoje zásoby. Večer pro nás uspořádali společný dýchánek s kytarou, klavírem, zpěvem a verši, za které by se nestyděl ani poeta Villon. Seděli jsme spolu skoro do rána.“
Evžen nasadil výraz utonulého telete a sykl, že na hovadiny nemá čas.
„Tak co se děje?“
Vypadlo z něho, že se holka zamilovala, a jedním pohledem zaplašil naše dobré rady.
„V koupelně trávila víc času než její máma, v drogerii byla jako doma a furt se zavírala u sebe v podkroví. “
„Máš bejt tolerantní a mládence pozvat v neděli na oběd. Získáš přehled, s kým to chodí a dcerka si pomyslí, jakej je její táta frajer.“
Kamarád vypadal, jako by měl kolem sebe partu pošahaných blbů. Včera mu volali ze školy a pozvali si ho na kobereček. „Seděl jsem v ředitelně jako opařený, když mi sdělili, že Katka má hodně neomluvených hodin, což překvapilo nejen mne, ale všechny, kteří Kačenu učili. Slíbil jsem, že zjistím, co se děje, protože zrovna tohle jsem si u ní nedovedl představit.“
Doma si posadil dcerku proti sobě a promluvil jí do duše. Příčina byla jednoduchá: slečna Kateřina si zamilovala floutka ze čtvrťáku, který jí pomotal hlavu. Tak moc, že pro něho fotila ve svém pokoji hodně odvážné fotky. „Husa hloupá, posílala mu je večer co večer a ten moula se s nimi ve škole neopomněl pochlubit. Proto ty absence. Bála se jít do třídy.“
Už jsme si nedovolili jeho zpověď přerušovat.
„Naštěstí má rozumného otce, který se shodou okolností stejného večera domákl, s čím se kluk před kamarády chlubí. Fotky, zaplať Bůh, neposílal dál, ale stejně nadělal pěknou paseku. Tatík ručně a důrazně synkovi vysvětlil, že se některé věci nedělají, a hned poté mi zavolal. Ještě, že to udělal. Já bych byl schopný vraždy. Za chvíli sem přijde a poradíme se, co s tím uděláme.“
Vzpomínám si, že jsme tenkrát seděli u stolu celý večer. Ne ze zvědavosti, ale pro jistotu, aby se jejich porada neproměnila v cosi nedůstojného. Naštěstí ne. Jsme patrně generace jiná, kultivovaná a máme jiné priority.
Člověk si ani neuvědomuje, jak ten čas utíká, a dává zapomenout na vše nepříjemné, co život přináší. Zrovna dnes večer přinese Evžen na ukázku prý hodně odvážné fotky dcery Katky a toho mouly, co se kdysi chlubil ve škole. Ovšem nás nedoběhne. Moc dobře víme, že fotky jejich budou. Ale svatební.
Zdroj:
