Článek
I když je v naší paměti zachován jako mecenáš a sběratel, v mládí měl kolem sebe celé klubko dychtivých krasavic, jejichž rodičům se jistě zamlouvala hlavně velikost majetku jeho rodiny. Vojta totiž přišel na svět (jako Adalbert Fingerhut) do prostředí, v němž pevně vládla jeho matka Anna, která v pražském domě U Halánků (dnešní Náprstkovo muzeum) provozovala pivovar, hostinec a vinopalnu. Vojta ji velice ctil, ale zároveň s ní dost bojoval, protože se v její přítomnosti cítil nesmírně svázaný. Vždycky toužil po větší volnosti. Tu si užíval hlavně, co se týkalo dívek, i když se v jeho době očekávalo, že slušný chlapec pošle své vyvolené možná tak zamilovanou báseň, případně jí tajně a vroucně stiskne ruku. Vojta si tím hlavu nelámal, sladkého ovoce lásky si užíval celkem bez skrupulí. Sám si zapisoval nejen jména děvčat, s nimiž se hubičkoval, ale občas v zápiscích probleskují i zážitky jiného druhu. Zvláště jistá Emílie Stadelmmannová byla nesmírně vynalézavá a aktivní, o čemž výmluvně hovoří Vojtěchův zápis: „Bez všeho mého dalšího pobízení vyslíkla se a já viděl poprvé ženskou – Emilii tak jak byla stvořená! A já okusil blaženost po 7.!“
Ale všechny se nechovaly jako Emílie, protože i Vojta měl svou nedostižnou krásku – vzdělanou a důstojnou Josefinu Zelinkovou. Ta se rozhodně nedala k podobným frivolnostem strhnout, a proto si nešťastný mladík v deníku posteskl: „Ó že neznám políbení Josefinino!“ Dívka však zjevně znala svou hodnotu a nestála o muže, který sám sebe sebekriticky pokáral za několik souběžných vztahů.
Vojta přemýšlel ale také nad svou budoucností, rád by cestoval a objevoval jiné krajiny. Jeho matka měla dost odlišnou představu. Nakonec se s ní domluvil na kompromisu, mohl odejít mimo Prahu, ale jen do Vídně a ještě na právnickou fakultu. V rakouské metropoli hodlal naplnit matčino očekávání, nicméně záhy zjistil, že ho škola příliš neuspokojuje. Navíc tu potkal půvabnou Češku Katinku Krákorovou, která do Vídně původně utekla za bratrem. Chtěla být herečkou. Vystupovala na vlasteneckých besedách a různých dýcháncích. Líbila se téměř všem mužským posluchačům, Vojtu nevyjímaje. Katinka tak flirtovala s Vojtou, flirtovala i s jeho bývalým spolužákem a přítelem Vilémem Dušanem Lamblem. Tvářila se přitom, že miluje oba a připadá jí to v pořádku.
Vojta v té době začne spolupracovat s Karlem Havlíčkem Borovským a stává se tím pádem aktivním žurnalistou, dopisovatelem z Vídně. Borovského svým způsobem obdivuje, přesto se s ním úplně neztotožňuje. Každopádně styky s Havlíčkem mu v očích policie dost škodí. A on se opět musí rozhodnout co dál. O plánu odejít do Ameriky mluví otevřeně s matkou, protože i ona uvažuje o vystěhování. Velmi záhy ji tento nápad opustí. Vojta se ho nevzdává. Prostředky na cestu si vypůjčí, kde se dá, a vyráží s divokou Katinkou po boku vstříc novému dobrodružství. Do Prahy se vrátí až po deseti letech.
Usazuje se v Milwaukee, kde se sice pokouší o samostatnou existenci, ale na realizaci všech svých plánů mu výdělek nestačí, potřebuje podporu a peníze z domova. Maminka se ovšem tváří zatvrzele, protože se dozvěděla, že nezdárný syn žije s nespoutanou Katinkou na hromádce. Vojtěch se rozhodne pro riskantní krok vydat se do Evropy a matku si udobřit poté, co mu přijde její naprosto odmítavé stanovisko, kdy mu dá nůž na krk, aby si vybral mezi rodinou nebo Katinkou. Vojta doufá, že se mu matku podaří osobně obměkčit. Nerad by se Katinky vzdal. Domů ale nedojede, setká se pouze s bratrem Ferdinandem, který mu ale výlet do Prahy nedoporučí. Vojta totiž stále patří mezi osoby sledované policií.
Po návratu do Milwaukee zjišťuje, že se změnilo ledacos i v Katinčině soukromí, protože se rozhodla provdat se za jiného (Gustava Aignera) a Vojtu opouští. Zřejmě jí k tomu motivoval i odmítavý dopis paní Fingerhutové. Našla ho asi po Vojtově odjezdu a pochopila, že se s ní jeho matka nikdy nesmíří. Tím by Katinka Vojtovi v podstatě bránila v rozletu a znemožnila mu přístup k penězům. A Katinka to odhadla dobře, protože po jejich rozchodu otevírá paní Fingerhutová svou štědře zásobenou pokladnu. V tomto okamžiku se Vojta definitivně vzdává všeho ve prospěch smělých vizí. V Americe totiž kromě spousty aktivit sbírá různé předměty, také i od tamních indiánů.
S péčí obětavé matky začne Vojta připravovat návrat domů. Vrací se ale do zvláštní situace. Bachův režim je tuhý, a ačkoliv se na Vojtu rodina těšila, způsobí mu nejedno rozčarování. Nelíbí se mu třeba bratrova hrubost a matčino rozdávání bochníčků chleba chudým.
Každopádně kohoutky k financím se otevřely a on se vydává tím směrem, po němž vždycky toužil. Přivezl si spoustu knih a časopisů, a hodlá proto vybudovat knihovnu. Uvědomuje si, že prostřednictvím literatury se mohou dospělí lidé vzdělávat, což chtěl docela revolučně nabídnout i něžnému pohlaví.
Dům U Halánků se trochu k nelibosti staré paní stane záhy střediskem pražské kultury. Ženy a dívky z obdivu k Náprstkovi a v touze dosáhnout ve svém životě i jinam než na okraj plotny, zakládají slavný spolek– Americký klub dám.
Vojta poznává svou osudovou dámu, budoucí životní partnerku Josefu Křížkovou, která pracuje v podniku jeho matky. Zároveň se seznamuje i s její mladší sestrou Barborou Ludmilou, jíž se věnuje po stránce duchovního rozvoje. Aby se jí nevěnoval, když je tak pohledná. Jenomže ona koketuje s jinými, a proto si Vojta nakonec pragmaticky vybere, podle pamětníků ne příliš hezkou, pesimistickou a trochu kyselou Josefu. Jejich vztah probíhal od začátku tiše a tajně, Josefa prý obdržela první hubičku až čtyři roky poté, co si jí Vojta vyvolil za svou milou. K samotnému sňatku pár dospěje až dva roky po smrti Anny Fingerhutové. Nevěstě táhne ke čtyřicítce, ženichovi k padesátce. Mohla za to především stará paní Fingerhutová, která řekla, že dokud bude živá, chce zůstat jedinou paní v domě. A Vojta to respektoval. Když Josefa konečně dosáhla sňatku, ráj na ni opravdu nečekal. Její muž patřil k lidem, kteří uskutečňovali to, co hlásali. Od své partnerky pak vyžadoval loajalitu a součinnost. Josefa se sice snažila, ale i její duše se plnila četnými hořkostmi. Vojta totiž do domácnosti přivedl postupně pět osiřelých dívek různého věku. Dokonce k tomu poznamenala, že její manželské štěstí trvalo jen od února do září 1875. Důvod vězel v tom, že nově příchozí ratolesti postrádaly výchovu a zvláště od šestnáctileté schovanky si Josefa vyslechla mnoho nepěkného. Bohužel i jinak si Josefa svého chotě moc neužila, přestože byl podle Arne Nováka „shovívavě roztomilý a poklidně věrný manžel“.
Vojta se rozdával všem a jeho manželka musela pomáhat a také ho plně respektovat. Ve své skromnosti si pak zvláštně a umíněně libovala, chodila i do společnosti oblečená jak Popelka. Hrála svou ženu z lidu dokonale, vlastně jí ve své podstatě byla. Přesto nikomu nezáviděla, pilně pracovala a ke svému muži obdivně vzhlížela. A vzhlížela po právu, vždyť si, na rozdíl od jiných, vzala opravdového snílka a básníka života.
Zdroj: Martina Bittnerová - Utajené životy slavných Čechů
