Článek
Historie tohoto žánru u nás pochopitelně sahá mnohem hlouběji do minulosti, ale v poslední době to vypadá na menší renesanci.
Přispívá tomu i Anna Strnadová. Celý svůj život vyučovala na základních školách a gymnáziu a psaní se začala věnovat až po odchodu do důchodu. Volyňská rapsodie je její (alespoň podle údajů Databáze knih) devátá kniha, druhá v nakladatelství Argo.
Jak už název naznačuje, tématem je život volyňských Čechů. V letech 1868 až 1880 odešlo z Rakouska-Uherska do carského Ruska téměř 16 tisíc Čechů a usadilo se ve Volyni – v oblasti dnešní severozápadní Ukrajiny. Slibovali jim hory doly – přesněji řečeno jim slibovali půdu, na které budou moct začít svůj nový život. Místo blahobytného života, na který se těšili, je čekala tvrdá dřina, a později hladomor, válka a další katastrofy.
Anna Strnadová napsala skvělou, velmi čtivou, mrazivou, ale zároveň dojímavou románovou kroniku, která na pozadí krutých časů první poloviny dvacátého století ukazuje drsný a krutý život několika generací české rodiny. Místo slíbených zlatých časů na ně čekalo jen utrpení a pocit vykořeněnosti, protože vrátit se už nebylo kam…
Ta kniha se mi velmi rychle dostala hodně hluboko pod kůži.
