PAMĚŤ A DĚJINY: Výchova byla svěřena německým úřadům

První den soudu s představiteli Hlavního rasového a osidlovacího úřadu SS v Norimberku 20. října 1947 (foto Wikimedia Commons / National Archives and Records Administration, College Park)

(12. 7. 2023) – Vyšlo další číslo historické revui Paměť a dějiny a jeho ústředním tématem jsou – ukradené děti. „Téma dětí zavlečených za druhé světové války z okupovaných území do Německa na převýchovu je dodnes opředeno řadou mýtů. V médiích se čas od času znovu dočítáme informace, které už byly historickým výzkumem vyvráceny,“ konstatuje v úvodu svého článku „Výchova byla svěřena německým úřadům“ Pavla Plachá, historička z Ústavu pro studium totalitních režimů. Jak uvádí, na téma zavlečených dětí bylo v tuzemsku zatím nahlíženo především z perspektivy perzekuce českého národa, a v centru zájmu tak stály ty z národnostně českých rodin, hlavně k poněmčení určené lidické a ležácké děti. Podle jejího zjištění, byly ale „krádeže dětí“ součástí celého komplexu rasově politických opatření, jejichž smyslem bylo urychlit zvyšování porodnosti a populační růst německého etnika. Záměr cíleně poněmčovat „nordické“ příslušníky neněmeckých národů formuloval „druhý muž třetí říše“ Heinrich Himmler již v roce 1939.

V Protektorátu Čechy a Morava s výraznou převahou českého etnika se prosadila koncepce jeho postupné asimilace. „Germanizační plány počítaly s částečným poněmčením a částečným vysídlením českého obyvatelstva,“ říká v článku Plachá a pokračuje: „Pro výběr Čechů vhodných k poněmčení měla být využita ˏrasová měřítkaˊ. Samotná rasová měření měl provádět Hlavní rasový a osidlovací úřad SS.“ Prvním krokem k rasové selekci Čechů měl být rasový soupis, jenž se nejprve zaměřil na děti narozené v letech 1928-1931 a probíhal utajeně pod záminkou zdravotních prohlídek. Na prohlídky dětí navazovala rentgenologická vyšetření dospělých, maskovaná jako prevence boje proti tuberkulóze.

Metoda plánovité internace a germanizace českých dětí se v protektorátu objevila až v souvislosti s odvetnými opatřeními po atentátu na Heydricha. Jejich oběťmi se staly děti z obou vyhlazených obcí Lidice a Ležáky, sirotci po popravených, děti vězňů včetně těch narozených ve věznicích a děti z rodin majících spojitost s atentátem. Autorka ve svém článku „Výchova byla svěřena německým úřadům“ dále uvádí, že v českých zemích se násilné germanizace mohly stát nejen české, ale i polské děti, případně děti národnostně smíšených česko-polských, česko-německých a polsko-německých párů. Postiženy mohly ovšem být i německé děti původem z Československa, které se hodily do Himmlerova plánu biologického a demografického posílení německého národa. „Málo prozkoumaná dodnes zůstává praxe odebírání dětí v oblastech okupovaného pohraničí, zejména v Říšské župě Sudety. Určité praktiky užívané na tomto území naznačují osudy konkrétních dětí. Například v databázi Kanceláře pro oběti nacismu Česko-německého fondu budoucnosti je registrován případ tří sourozenců, které odebraly (…) otci po uvěznění matky v koncentračním táboře Osvětim. (…) Dvě z dětí se po válce podařilo najít, třetí zůstalo nezvěstné,“ uvádí ve svém článku v aktuálním čísle historické revui Paměť a dějiny historička Pavla Plachá.

Časopis s dalšími materiály na toto téma, ale i věnované jiným historickým tématům, si můžete zakoupit ve vybraných knihkupectvích nebo na webových stránkách knihkupectví Kosmas. Podrobný obsah aktuálního vydání 1/2023 je dostupný na stránkách webu Ústavu pro studium totalitních režimů.

Vlevo snímek ze Zajišťovacího tábora Bezpečnostní policie pro polskou mládež v Lodži (foto Wikimedia Commons) / Vpravo plakát z roku 1945 s motivem: Kde jsou naše děti? vyzývající k pátrání po lidických dětech (foto Archiv Pavly Plaché)

Připravil MARTIN VACEK