Kdo má shon v zimě, měl by mít klidnější časy v létě. Zní to logicky, u firmy se zimním vybavením je to ovšem spíše obráceně. Když bude mít v létě klid, bude mít před sezonou jen prázdné sklady, a to si výrobce lyží rozhodně nemůže dovolit.
Starší dcera studovala v Praze a původně plánovala tam i zůstat, ale jak sama říká, nebylo to ono. „Do Prahy jezdíme rádi na výlety, ale žít tam jsem si vůbec neuměla představit. Takže když jsem se zeptala taťky, jestli by byla možnost pracovat v jeho firmě, byl z toho nadšený a hodně se mi ulevilo,“ říká Radka Kovačíková Luštincová. Poslední rok studií se do firmy zapojovala, jak to šlo, a po škole do ní plynule přešla. Už osm let má v rodinné firmě na starosti zahraniční obchod a marketing.
„Pracujeme tu všichni, mamka, taťka, mladší sestra a já. V truhlárně je mistrem taťkův bratr, a dokonce tu máme i dvě sestřenice. Se sestrou jsme každá úplně jiná a táta pořád říká, že to je sen, protože si nekonkurujeme a každá dělá něco jiného. Sestra jsou spíš ruce a já spíše hlava,“ dodává s úsměvem Radka.
Lucie řeší objednávky a komunikaci s běžnými zákazníky, ráda si lyže kontroluje před expedicí sama. Radka řídí především zahraniční obchod a zakázkovou výrobu. A každá nová lyže je z hlavy Milana Luštince.
„Lyže stále kreslí táta, vymýšlí jejich design a složení, a navíc je ve firmě opravdu pro každého. Když přijdou s jakýmkoliv problémem ve výrobě nebo poruchou stroje, tak se klidně převlékne do montérek a jde to řešit. Říká se, že každý člověk je nahraditelný, ale u něj si to opravdu představit neumím,“ říká Radka.
Žijete v Podkrkonoší, takže jako horalé jste měli k lyžím blízko. Ale proč jste je začali vyrábět?
Milan: Jako první jsme začali vyrábět v roce 1993 snowboardy, jelikož to na začátku devadesátých let byla módní záležitost a nedaly se v obchodech koupit. Vyráběly se víceméně v garáži na koleni z materiálů, které se z dnešního pohledu k výrobě ani moc nehodí. Zpočátku to bylo několik desítek kusů ročně.
A měly úspěch, prodávaly se dobře?
Milan: Začátky byly docela obtížné, v tehdejší době nebyl internet, o firmě nikdo nevěděl, nikdo na nás nikde nečekal a bez jakékoliv reklamy byl start velmi pozvolný.
Vzpomenete si na to, kdy jste prodali své první lyže?
Milan: K lyžím jsme se dostali o pár let později, v roce 1996. Ke konci tisíciletí jsme už vyráběli několikatisícové série převážně krátkých lyží pro jiné značky. V roce 2000 jsme se rozhodli založit firmu Galus Industries, kde jsme začali vyrábět vysoce výkonné lyže pod značkou Lusti. Chtěli jsme dostat k zákazníkům co nejkvalitnější a nejvýkonnější lyže za rozumnou cenu.
Milan Luštinec (57 let) 
|
Vaše značka okouzlila řadu lyžařů svou kvalitou. Kdo jezdí na vašich ski v současné době?
Radka: Podporujeme hlavně dětské a juniorské závodníky ve sjezdovém lyžování, freestylu a také v moguls. Naše „boulové“ lyže se díky Nikole Sudové dostaly jak do světového poháru, tak třeba na olympiádu ve Vancouveru v roce 2010. Zajímavé jsou určitě i skibobové lyže, kde nás reprezentuje mistr světa Pavel Čiháček. Před pár lety jsme také vyráběli lyže pro Horskou službu ČR a vybraná střediska Horské služby v Polsku a na Slovensku nebo i pro Policii ČR, a to vždy v jejich speciálním designu.
Který váš výrobek osobně nejvíce nadchl vás?
Radka: V současné době jsou to lyže z naší speciální edice ML, kterou budeme letos uvádět na trh. Designově jsou to trochu jiné lyže, než jaké jsme vyráběli doposud.
Co je na nich jiného?
Radka: U našich lyží je hlavním kritériem funkčnost, a i když samozřejmě chceme, aby vypadaly velmi dobře, tak prvořadé jsou jízdní vlastnosti. U kolekce ML jsme měli více prostoru vyřádit se jak v designu, tak i v použitých materiálech a lyže vypadají velmi luxusně.
Je důležité přicházet každý rok s novým modelem, nebo se dá stavět na osvědčených vzorech?
Radka: Každé dva roky měníme designy, ale konstrukce je u takto kvalitních lyží stálá. Proč měnit něco, co funguje? Občas je potřeba něco upravit nebo zmodernizovat, například tvar špičky nebo tvrdost, ale vesměs jde o drobnosti. Občas doplňujeme naši kolekci o nové modely, ale není to pravidlem každý rok.
Projedete si vždy osobně nové modely i vy sami?
Milan: Jelikož jsme rodinná firma a všichni dobří lyžaři, můžeme si spoustu lyží otestovat sami. Bydlíme na horách, takže pro nás není problém jít o víkendu s vybranými modely na svah. Samozřejmě jsou lyže, které sami otestovat nedokážeme, například freestylové nebo prašanové lyže, ale na to máme tým specialistů.
Poznáte už zdálky na svahu vaše lyže, setkáváte se s nimi v krkonošských střediscích?
Milan: Po designové stránce je samozřejmě poznáme zcela jistě a navíc platí, že si naše lyže kupují většinou opravdu dobří lyžaři, kteří na svahu vynikají. (smích). Takže ano, poznáme je už z dálky a na první pohled. Na trhu se pohybujeme již přes 20 let a vyrobili jsme statisíce lyží, takže jsou naše lyže vidět čím dál častěji, a to jak v Čechách, tak v zahraničí.
Kolik lyží ročně prodáte?
Radka: Pod značkou Lusti vyrobíme zhruba 7 000 párů ročně a zhruba další 3 000 párů pro jiné značky.
Prodáváte především v Česku, nebo jste orientovaní spíše na zahraničí?
Radka: Přibližně 70 procent naší produkce zůstane v Česku a 30 procent putuje do zahraničí. Covidová opatření hodně omezila naše prodeje do zahraničí a opětovný rozjezd byl celkem pomalý. Nyní se ale už vše postupně vrací do původních kolejí.
Byl covid to nejtěžší, co vás v posledních letech potkalo?
Milan: Období covidu bylo velmi těžké, protože na celou jednu sezonu byly zavřené lyžařské areály i obchody našich prodejců. My jako výrobní firma jsme teoreticky mohli dál vyrábět, samozřejmě bez nároku na jakoukoli podporu nebo dotaci. Toto období jsme více méně přežili díky výrobě skialpových lyží, které ten rok zažily obrovský boom.
Jak jste zvládli divoký nárůst cen energií?
Milan: Co se týká cen energií, v jednu chvíli to vypadalo, že budeme nuceni výrobu zastavit, ale po zastropování jsme získali jistotu ceny, která se dala do produktu zakalkulovat.
Radka Kovačíková Luštincová (33)
|
Vlekaři si stěžují, že je rok od roku méně sněhu, tedy i méně lyžařů. Pociťujete to nějak na odbytu?
Milan: Mám dojem, že naše zimní střediska trochu přehnala navýšení cen a lidé se více naučili jezdit lyžovat do zahraničí, kde sníh je téměř vždycky, sjezdovky tam jsou lepší a cenově to vyjde stejně, možná i levněji. Takže například letos jsme my nedostatek sněhu na našich horách téměř nepocítili.
Přesto jste nedávno rozšířili výrobu i o letní výrobky.
Radka: Ano, před pár lety, kdy nebyly úplně dobré zimy, jsme se začali věnovat výrobě letního sortimentu. Šlo o wakeboardy, kiteboardy a longboardy. Vývoji jsme věnovali spoustu času, testovala je pro nás řada skvělých jezdců, ale z kapacitních důvodů, pro zvýšený zájem o lyže, jsme teď několik sezon nebyli schopni v jejich výrobě pokračovat. Je to velká škoda, protože jsou to produkty na velmi vysoké úrovni. Ale doufáme, že se k nim jednou zase vrátíme.
Máte už teď hodně objednávek na zimu?
Radka: Naši prodejci si lyže na následující sezonu objednávají ještě před začátkem jara, takže víme, co nás přes léto čeká. Objednávek je dost, do začátku sezony, než začne největší shon, máme kapacitu téměř naplněnou.
Co je pro vás největším problémem, nedostatek lidí, dílenské prostory, zajištění strojů?
Milan: Nedostatek lidí do výroby je dlouhodobější problém, najít někoho spolehlivého, kdo bude chodit do práce, není v dnešní době vůbec jednoduché. Obdobným problémem jsou samozřejmě i výrobní a skladovací prostory. Mimo lyží nabízíme i mnoho doplňku (vázání, lyžařské hole, brýle, helmy, oblečení), které je potřeba uskladnit. V současné době proto již stavíme novou skladovací halu, kam se bude přesouvat i celá expedice. To nám velmi uleví a bude i možnost výrobu rozšířit, případně zvýšit stávající kapacitu.
Jaké jsou vaše další plány do budoucna?
Radka: Určitě bychom se rádi zaměřili na zahraniční trhy, náš největší zahraniční prodejce je ve Švýcarsku, ale je zde mnoho dalších zemí, které mají obrovský potenciál, ať už v Evropě nebo mimo ní. V současné době se nám velmi slibně rozjíždí spolupráce s naším prodejcem v USA, což je určitě velmi zajímavý a veliký trh s mnoha možnostmi. Ale největším lákadlem jsou samozřejmě alpské země, ale proniknout tam je velmi obtížné.
