Článek
Konec 16. století se kvapem blíží. Mocné říši habsburské vládne císař Rudolf II, kterému osud v té době přichystal mnohé. Bylo mu něco přes třicet let, když se stal poprvé otcem. Psal se rok 1584 či 1585 nebo taky 1586, kdy se jeho milence, nebo snad manželce, Kateřině Stradové narodil syn Don Julius Caesar d´Austria.
Každý chlap je pyšný na svého syna, ať bydlí v podhradí, nebo v paláci. My, chlapi, to tak prostě máme. I když se císaři potomek zrovna nevyvedl. Byl poněkud prchlivé letrory a bylo záhodno jej poslat mimo Prahu. Asi proto císař nezaváhal, když se mu k prodeji nabízelo zadlužené českokrumlovské panství posledního Rožmberka pana Petra Voka. Pro svého syna konečně získal dostatečně reprezentativní prostor, dost daleko od událostí v sídelním městě.
Jenže, co naděláme, hormony jsou hormony a dědičné vlohy jsou taky celkem dané. Synátor nejenže nedbal na dvorskou etiketu, tu měl v malíčku, ale choval se jako, no, proč to nepřiznat, jako dnešní zlatá mládež. Navíc pil, flámoval, organizoval rvačky, navštěvoval domy nevalné pověsti, sekal dluhy a k jejich placení se neměl.
Sekeru za něho musela dokonce v jednom případě zatáhnout, byť velmi liknavě (v tom se úředníci po staletí nezměnili) královská komora. Pokladnu to stálo 2.200 kop míšeňských grošů. Pro představu: spolehlivý zdroj uvádí, že se za takovou sumičku dalo klidně pořídit 4.000 sudů piva.
Lehko se to žije na zámku. Horší je to dole, dejme tomu v ulici, která se od nepaměti jmenuje Latrán. Domek zde zakoupili manželé Pichlerovi. Zikmund a Lucie. Provozovali tu počestné lazebnictví. S nějakými odsudky sousedů si nedělali hlavu, a tak paní Lucie Pichlerová nabídla k potěšení mladému Habsburkovi svou půvabnou dceru, Markétu. Která matka by nechtěla mít v přízni tak urozeného muže, jakým Julius bezpochyby byl. Doufala, že by z toho mohl být dobrý obchod. Snad se už viděla, jak odchází z lazebny rovnou na zámek, možná že jen chtěla pro dceru lepší život, kdo ví.
Na rozdíl od svého otce, který se ke své milence zachoval jako opravdový gentleman, Julek svou přítelkyni po čase soužití napoprvé jen ukrutně pobil a pak ji, protože nejevila známky života, vyhodil z okna. Což se dalo ututlat, hlavně proto, že otec Pichler byl nadmíru zdatný ranhojič a svou dceru doslova vytáhl hrobníkovi z lopaty.
Co se událo v roce 1607, popisuje rožmberský archivář Václav Březan poměrně stručně:
„Byla od něho hrozně zkatována a zpíchána, že celého oudu na těle jejím nebylo a zrasovanú tak z okna zámku vyhodil za umrlú na skálu. Nepřišla hodina její, aby se zabila, neb upadla na smetí a svezla se po nich dolů. Když se vyhojila, před ním se skrývala, on matce pokoje nedal, až ji dostavila.“
Nic jiného matičce Lucii nezbývalo. Vlivný nápadník zavřel Markétina otce za katr a vyhrožoval, že ho nechá oběsit, pokud se k němu jeho dcera nevrátí.
Dne 18.02.1608 bylo vše připraveno pro neslýchaný mord, který nešlo zamést pod koberec. Což opět zaznamenal archivář Březan:
„18. Februarii, v pondělí masopustním, Julius, ten ukrutný tyran a černokutílek, pobočný syn císařský, na zámku v Krumlově ďábelský, hrozný, nešlechetný masopust držel se svou souložnicí, dcerou lazebníkovou, rozvrátiv jí hlavu a posekav hanebně, že po kusích do truhly ji klásti museli“.
Po stížnosti českokrumlovského hejtmana na ukrutný mord musel císařský otec zakročit. Zavřel kluka na krumlovském zámku, pojistil se stráží a nechal ho svému osudu.
Dne 25. června 1609, junior vydechl naposledy. Výše jmenovaný Václav Břežan je ve své poznámce lakonický:
„25. junii, v noci na pátek, Julius, ten pankart, levobočník a tyran na Krumlově, vězněn jsa na zámku pod Pelikánovými pokoji, byv na záchodě dlouho, padna, duši pustil. Rarášek ho udávil!“
Císař nechal svého syna pohřbít v Minoritském klášteře s nadějí, že časem pro něho najde důstojnější místo. K tomu ale nedošlo.
Krutý osud nešťastné Markéty dnes připomíná bronzová deska na zdi krumlovského zámku.
Hrob jejího vraha se nikdy nenašel.
Zdroj:
