Jak se stalo, že oslovili právě vás? A co jste na tu nabídku prve říkal?
Byl to poměrně dlouhý vývoj, ale tím nebudu zatěžovat. Na jeho konci paní Birgit Simmler, koproducentka, scenáristka a režisérka viděla v Praze Johanku z Arku a posléze mi nabídla psát hudbu k tomuto představení.
Já byl nadšen, protože celé téma, ač zcela nemuzikálové, obsahuje spoustu dramatických situací, jsou v něm obavy, láska, odporné podrazy, naděje atd... Prostě to v žádném případě není plochá záležitost. A přitom podle skutečných událostí, které se staly po puči v roce 1948.
Jak si vysvětlujete, že německé tvůrce zaujala právě akce Kámen?
To mi bylo také záhadou. Nicméně zde hledají témata, která se týkají okolí nebo regionu a z kterého vygenerují nebo nechají vzniknout muzikál. A tak došlo na akci Kámen, i když tato se odehrávala u Kdyně a u Všerub, což je trochu jižněji.
Velkou zásluhu má také paní Václava Jandečková, badatelka po zločinech komunismu. Na místě, kde se akce Kámen odehrála, uvedla polodivadelní představení pro naše i německé publikum, vydala velmi podrobnou knihu a následně česky i německy skvělý komiks geniálně nakreslený Michalem Kociánem. Až posléze jsem dostal telefonát z Německa, že pro Luisenburg Festspiele vzniká muzikál s tímto tématem a jestli bych k němu napsal hudbu. Což jsem s radostí přijal. Kromě jiného jsem měl radost, že mohu participovat na projektu připomínajícím odpornosti, které komunistický režim páchal.
Na Falešných hranicích. Herci znovu připomínají chytání emigrantů při akci Kámen |
Muzikál bývá obecně lehčí žánr, tady se ale vypráví o represích a nesvobodě. Jak to jde dohromady?
Muzikál, muzikál... U nás dosti devalvovaný žánr. Bohužel. Nedá se říct, že bych byl milovníkem muzikálu, obzvlášť klasického. Nicméně miluji ho komponovat, napsal jsem jich již osm a vždy jsem měl naprostou svobodu.
Psal jsem si, jak jsem chtěl a co jsem chtěl, jedinou limitací byl text. Ale ten se dal vždy prodloužit, zkrátit nebo upravit, jak jsem potřeboval pro hudební logiku. Na druhou stranu - podívejte se na Bowieho muzikál Lazarus, na Hair, a je jich víc. To nejsou žádné lehčí žánry. Ale samozřejmě i přitroublých muzikálů je mnoho.
Můžete prozradit něco k ději? Postupovali tvůrci přesně dle historických faktů, nebo nějak upravovali?
Děj je, až na malé licence, v podstatě identický se skutečností. Tedy: po převratu v roce 1948 komunistická StB nechala předsunout německou hranici u Všerub (vesnice blízko Kdyně) a v domečku, který byl jako už za hranicí, postavili falešnou celnici, ve které byli agenti StB převlečeni za americké důstojníky.
Jejich pomocníci slíbili zájemcům o emigraci pomoc, dostali je k falešné hranici a poslali dál, že tam už je svobodný svět. Ti chudáci po chvilce viděli „německého“ pohraničníka, ten je odvedl do domečku a oni v domnění, že jsou na Západě, „americkým důstojníkům“ vše vyžvanili - kdo jim pomáhal, s kým se stýkali atd. - a pak byli zatčeni.
Noví Gottové a Bílé už tu nebudou, říká hudební skladatel Ondřej Soukup |
A v hlavní roli tedy vstupuje skutečná postava Stanislava Lišky?
Ano. Ve Všerubech byl velitelem místní stanice SNB. Komunisty nesnášel a sám pomáhal lidem utéct na Západ. Leč přijel vysoký důstojník StB Evžen Abrahamovič, jeden z iniciátorů celé akce, a nařídil Liškovi, že jim musí pomáhat a vodit uprchlíky, které mu předají agenti, k falešné hranici a tam je poslat dál, že už za pár metrů jsou v Německu.
Liška sice svůj úkol plnil, nic jiného mu nezbylo, ale přitom převáděl dál. Sice ho skoro chytli, pro jistou zavřeli, ale on se dostal z kriminálu ven, s celou rodinou utekl a nakonec skončil v Kanadě, kde zemřel v osmdesátých letech. A Evžen Abrahamovič (bylo mu tehdy 27 let) se po odchodu z StB stal recepčním v hotelu Alcron a pak ředitelem obchodního domu Kotva a byl jím až do roku 1989. Nic se mu nestalo, přitom zničil životy mnoha lidí.
Vy jste do hudby začlenil Internacionálu, což se prý tvůrcům moc nelíbilo?
Jistě, s perverzní radostí jsem ji včlenil hned do úvodní scény. Vždyť je komunistický převrat, velký Únor, tak k tomu se přeci hodí. Ale pak jsem ještě použil její text na závěr, který je ale zpíván na úplně jinou melodii, smutnou, obviňující a neustále gradující. No, a někteří spolutvůrci nesouhlasili s tím, aby Stanislav Liška, hlavní hrdina a nepřítel komunismu zpíval text Internacionály. Ale pak jsme si snad ujasnili, že její text v úplně jiných hudebních souvislostech dostává zcela jiný charakter.
Podvod komunistické StB s falešnou hranicí připomíná v Chebu nová tabule |
S jakými dalšími motivy jste pracoval?
Těch je tam spoustu. Určité situace nebo postavy mají příznačné motivy, někdy je to scénická hudba nebo píseň k dané situaci a pokud možno ji podporující nebo umocňující. Ale jak mám popisovat hudbu...
Ondřej Soukup v divadle Vedle aktuální německé novinky Kalte Freiheit lze hudbu Ondřeje Soukupa slyšet i v muzikálech Láska je láska (Divadlo Lucie Bílé), Mauglí, Robin Hood, Johanka z Arku (Divadlo Kalich) a Makropulos musical (Východočeské divadlo Pardubice). |
Muzikál měl premiéru v pátek na festivalu v Luisenburgu, což je dost specifické místo. Můžete ho přiblížit?
Luisenburg a jeho scéna je mystické místo. Obrovský amfiteátr pro dva tisíce lidí, jeviště zapuštěné do prudce se zvyšující skály s velkými smrky, optimální pro Wágnerovy opery s mýtickými náměty.
Už tam schází jen vlci a Ludvík Bavorský v kočáru taženým třemi bílými koňmi... A ještě dosti cynická poznámka; celé hlediště je kryté před deštěm, celé jeviště je zcela otevřené. A hraje se, i když prší. Jeden můj kolega, divadelní producent, byl dosti škodolibě pobaven.
Hrát se bude jen v létě?
Hraje se jen v létě a Kalte Freiheit bude mít jen pět představení. Upřímně, nechápu, jak toto vyloženě naše téma bude zajímat německé publikum. To by se mělo spíš hrát u nás a povinně by na to měly chodit školy,
Co dalšího nyní na poli divadla chystáte?
Scénickou hudbu pro divadelní představení o Jindřichovi lV. „Blázinec boží“, kterou napsal a bude režírovat Petr Novotný v Pardubicích.
