Z historie se vynořují další lovkyně a válečnice

Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu

Někdy je slyšet názor, že společenské vědy, kam patří také bádání týkající se genderu, tahají za kratší konec v porovnání s vědami přírodními. Z nejrůznějších důvodů, přičemž tím hlavním je exaktnost druhých jmenovaných a měřitelnost jevů jimi popisovaných. Proto je mimořádně zajímavé sledovat, jak vědecké objevy z ranku přírodních věd potvrzují některé závěry z pole gender studies, a to navíc závěry dlouhodobě rozporované a odmítané jako zcela nevědecké.

Jde třeba o předpoklad, že v dávné minulosti nebyly mužské a ženské role rozdělené tak, jak se domnívali vědci minulých století, zejména ze století devatenáctého, které přineslo rozkvět archeologie. A stále více se naopak potvrzuje, že historici a archeologové do teorií o dávné minulosti promítali společenský řád vlastní doby.

Psala jsem už o tom, jak se díky moderní vědě proměňuje chápání toho, kdo a proč je pohřben v bohatě vybavených hrobech. Díky analýze DNA se třeba ukázalo, že “muž z Mentonu”, jak se říkalo osobě pohřbené před pětadvaceti tisíci lety na území dnešní Francie, je ve skutečnosti “dáma z Cavillonu”. Podobně hrob s mnoha zbraněmi a párem pohřbených koní nalezený ve švédské Birce měl patřit významnému vikingskému válečníkovi, dokud se nezjistilo, že jde o ženu.

A dávné dějiny se přepisují i v Česku. “Dáma z Hlinska byla zpočátku interpretována jako muž, protože v hrobě z pozdní doby kamenné byl vedle jejích pozůstatků uložen sekeromlat, tedy kamenný nástroj s vyvrtaným otvorem, který z jedné strany může sloužit jako kladivo a z druhé jako sekyrka,” řekla mi loni Miriam Nývltová Fišáková, která se kromě archeologie zabývá také osteologií, tedy naukou o kostech.

Nejnovější objev se týká pět tisíc let starého hrobu nalezeného na území dnešního Španělska, o němž se dosud mělo za to, že patřil významnému válečníkovi. Jak vědci zjistili analýzou zubů, bohatá výzdoba zahrnující sloní kly či zdobenou dýku patřila ženě a detaily ukazují, že ženě velmi vážené. Další lidé byli pohřbeni v uctivé vzdálenosti od ní do mnohem skromnějších hrobů a v dekádách po pohřbu byla posmrtná výbava “dámy ze slonoviny” dále rozšiřována. “Tento výzkum poskytuje další důkaz, že staré historické příběhy úplně neplatí,” řekla agentuře AP historička Alison Beach ze skotské univerzity v St. Andrews.

Další příběhy, které procházejí úpravami, se týkají společností lovců a sběračů. Například dlouho existující a v lidové představivosti zakořeněné přesvědčení, že lovili jen muži a ženy sbíraly lesní plody, udržovaly oheň a staraly se o děti. Jak mi ale řekla již citovaná Miriam Nývltová Fišáková: “Ženy lovily a loví. I dnes jsou v pralesních komunitách výtečné lovkyně, které nepřestávají lovit ani po narození dítěte, a to nejen drobnější zvířata, ale i společně s muži větší zvěř.”

Tyto závěry před nedávnem potvrdila velká studie zveřejněná v časopise PLOS One, která v celosvětovém měřítku analyzovala pozorování etnografů od konce devatenáctého století do dneška. Při analýze informací o zhruba 1400 lidských společnostech studovaných během uplynulých století vyčlenila autorka studie, biologická antropoložka Cara Wall-Scheffle ve spolupráci se svými studenty zhruba čtyři stovky společností, kde se jak lovila zvěř, tak se sbíraly plodiny. A zjistila, že ženy lovily v osmdesáti procentech pozorovaných společností. A nikoliv tak, že se náhodou nachomýtly lovu, ale záměrně. Používaly nejrůznější zbraně, pasti, sítě nebo honicí psy. A děti měly buď s sebou (odrostlejší se do lovu zapojovaly) nebo je nechávaly v péči starších členů skupiny.

  Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter