Slovo, které ve dvaceti letech nečekáte. Rakovina. Hodgkinův lymfom. V hrudi měl Pavel Novák nádor velký jako půlka grepu. Během tří měsíců zákeřnou nemoc porazil. Začal se pomalu dávat fyzicky do kupy. „Teď už jsem stoprocentně fit,“ hlásí nadšeně útočník, který se v týdnu vrátil z kempu Minnesoty. Sezonu by měl začít na farmě v AHL. Pro deník Sport a web iSport.cz popisuje svoji cestu zpět mezi mantinely.
V dubnu loňského roku oslavil dvacetiny. V květnu podepsal vysněný NHL kontrakt s klubem Minnesota Wild. V červnu mu pak doktoři sdělili, že má rakovinu a musí okamžitě začít léčbu. Pavel Novák podstoupil během tří měsíců šestnáct kol chemoterapie. Uzdravil se, nádor z mezihrudí zmizel. Postupnými krůčky se znovu začal stávat z onkologického pacienta profesionálním sportovcem.
„Byl to ale hodně pomalý návrat,“ říká teď Novák. „Nejdřív jsem cvičil jen mimo led. K tomu kontroly, vyšetření. V prosinci už jsem chodil i na brusle, ale jen tak lehce. V únoru už jsem byl na nějakých sedmdesáti procentech své dřívější formy. Od půlky dubna už jedu na sto procent. Chystám se na říjen, na start sezony,“ vyhlíží nový začátek.
„I hlava už je fakt nastavená na hokej a život sportovce. Na druhou stranu někde vzadu v hlavě mi pořád bliká světýlko toho, co jsem v posledním roce zažil. Pořád na sebe dávám trochu víc pozor. Pořád navštěvuju doktory a kontroluju se,“ popisuje.
Mohl odletět léčit se do USA, organizace Minnesoty mu nabízela pomoc. Novák odmítl. Chtěl svůj nejtěžší zápas odehrát doma s podporou blízkých. Na konci února pak do Ameriky odjel. Absolvoval tam lékařské prohlídky, které definitivně potvrdily, že je rakovina pryč.
Během návštěvy z tribuny sledoval utkání mezi Wild a Dallasem. „Pak mě pozvali do kabiny. Mluvil jsem s trenéry i hráči. Bylo to hrozně příjemné, obrovský zážitek. Bylo to ale zvláštní. Stojíte před velkými jmény, teď se jim představujete, podáváte ruku. Trochu jsem se styděl, ale všichni byli moc fajn. Pak jsem odjel na farmu,“ povídá dnes jedenadvacetiletý útočník.
Se záložním týmem Minnesoty v Iowě se připravoval dva týdny. Sledoval všechna utkání, jezdil i na venkovní duely, aby nasál atmosféru a s výhledem na příští ročník se stal součástí mančaftu. „Užíval jsem si to. A AHL? Velká rychlost! Úplně jiný level než kanadská juniorka. Říkal jsem si, že budu muset fakt hodně zamakat, abych na to byl připravený. Kdybych do toho fakt skočil v březnu, nebylo by to ideální. Dobře, že jsem tomu nepodlehl.“
Můj čas přijde!
Poslední zápas odehrál Novák na konci dubna 2022. K prvnímu ostrému duelu po zdravotní pauze by měl naskočit v říjnu. Po roce a půl! „Je to kurňa dlouho!“ vyhrkne Novák s úsměvem. „Už mě to štve. Když jsem se cítil dobře v tom březnu, dubnu na farmě, hodně mě svrběly ruce. Říkal jsem si, že už bych si strašně rád zahrál. Tělo ale opravdu ještě potřebuje odpočinek a klid. Můj čas přijde,“ ví odchovanec českobudějovického Motoru.
Byť v přípravě dře, tempo a atmosféru soutěžní klání těžko nasimuluje. „Zápas je úplně něco jiného. Můžete trénovat, jak chcete, ale zápasové tempo nenahradíte. Tohle může být možná na začátku hendikep, ale věřím, že to doženu obrovskou chutí a natěšením. Budu mít úplně jinou chuť než všichni ostatní.“
Jaký byl návrat na led po dlouhé době, kdy na nohy místo bruslí obouval hlavně nemocniční pantofle? „Musím říct, že ruce se do toho dostaly hned. Říkal jsem si, že mi to tolik nejezdí, ale střílelo mi to okamžitě. Chvíli trvalo, než se s tím člověk srovná. Bruslil jsem po dlouhé době, furt jsem zakopával, byl jsem ztuhlej. Za deset dnů to ale bylo v pohodě. Čekal jsem to horší,“ usmívá se Novák.
Startu sezony se logicky nemůže dočkat. K hokeji ale podle svých slov přistupuje jinak než dřív. „Zkušenost s vážnou nemocí mě strašně posunula. Myslím, že hokej budu vážně vnímat jinak. Dřív jsem se nechal rozhodit maličkostmi. Chvíli jsem nehrál, chvíli se mi nedařilo. Hroutil jsem se z toho. Když se na to koukám zpětně, musím se smát. Oproti zdraví je hokej opravdu hlavně zábava.“
Teď Nováka baví i jindy nenáviděná letní příprava. Užívá si, že je zdravý. Užívá si, že může naplno makat. „Málokterý hokejista má rád letní přípravu. Je to fakt dřina. Mně to teď ale přijde super. Jsem vděčný, že to můžu podstupovat bez omezení, že jsem zdravý. Nevadí mi to. Díky tomu to snáší líp i tělo. Užívám si to,“ culí se.
Jako by se nic nestalo
V týdnu se vrátil z USA zpátky do Česka. V Minnesotě se účastnil nováčkovského development kempu. Vinou drobného zranění v dolní části těla však s parťáky na led nemohl. „Jinak jsem ale absolvoval všechno. A bylo to skvělé! Tohle byla jediná kaňka, jinak jsem si to užil. Byl jsem šťastný, že jsem dostal šanci se na kempu objevit.“
A pokračuje. „Bylo to hodně emotivní, ale tím, že jsem nemohl na led, to trochu ztratilo kouzlo. Byl jsem na sebe naštvaný, že si kemp nemůžu užít úplně na sto procent. Strašně jsem chtěl na led, ale doktoři a trenéři mě brzdili, že to opravdu nestojí za to pokoušet. Do ničeho mě netlačili, spíš mě fakt museli brzdit, abych nebláznil,“ říká.
Od vedení Wild slyšel Novák slova podpory, chvály i obdivu. Budou s ním trpěliví, dají mu čas. „Věřím, že to myslí upřímně a vážně. Takhle by to mělo být. Na druhou stranu, já se opravdu cítím připravený. Nemyslím si, že bych potřeboval nějak extrémně moc času. Přijdu připravený už do hlavního kempu. Budu se snažit hrát tak, aby nebylo poznat, že jsem přes rok hokej nehrál. Abych působil, jako že se nic nestalo. Takový je můj cíl,“ má jasno.
Zpátky už má Novák taky vlasy, které mu během chemoterapie všechny vypadaly. V říjnovém rozhovoru pro Sport MAGAZÍN se smíchem mluvil o tom, jak mu po ukončení léčby začínají růst „kuřecí vlásky“. I ty už jsou minulostí. „Už jsou pryč! Už mám normálně pořádný háro. Dokonce jsem byl i několikrát u kadeřnice, aby mi ho zastřihla. Super pocit,“ usměje se.
Během léčení musel extrémně změnit taky jídelníček. Jíst mohl jen máloco. Jídla se často opakovala. „Když jsme s rodiči jeli z návštěvy doktorky, která mi sdělila, že jsem zase opravdu zdravý, hned jsme se stavili v restauraci na jídlo. Na to nezapomenu. Dal jsem si vepřo knedlo zelo. Paráda!“
