Ministerstvo životního prostředí v pondělí zveřejní hodnocení dosavadních opatření u hnědouhelného dolu Turów na česko-polských hranicích. Vyjádřit by se mělo k tomu, zda se daří chránit českou krajinu a obce před dopadem těžby. Experti však upozorňují, že pro objektivní posouzení situace není dostatek dat.
Hodnocení přichází po po ročním monitorovacím období, kdy Česko sbíralo data o stavu hladiny podzemní vody a její odtok z českého území na polské.
Spor o Turów, důl patřící skupině PGE z většiny vlastněné polským státem, byl oficiálně uzavřen v únoru minulého roku podepsáním dohody mezi českou a polskou vládou. Důkazem, že věc je například pro českého premiéra Petra Fialu (ODS) „hotová“, bylo mimo jiné čtvrteční vystoupení na tiskové konferenci po setkání s polským protějškem, kde o Turówu nepadla ani zmínka.
Redakce se s dotazem, zda byl hnědouhelný důl předmětem diskusí alespoň v zákulisí, obrátila na tiskové oddělení Úřadu vlády.
„Jedním z předmětů jednání mezi českou a polskou delegací byla i situace v souvislosti s dolem Turów. O dole Turów se však s polskou stranou pravidelně bavíme na různých úrovních,“ odpověděl Jakub Tomek z oddělení komunikace předsedy vlády.
Sousedské spolky z pohraničí i odborníci přitom opakovaně upozorňují, že problém zůstává nevyřešen – a že voda navzdory opatřením z českých studní i krajiny dál mizí.
Nyní je na ministerstvu životního prostředí aby dodalo oficiální vyjádření české strany, jak je s opatřeními spokojeno. Hodnotit to přitom bude na základě dříve podepsané – a hojně kritizované – česko-polské dohody. Mezi její hlavní body patří jednak vybudování podzemní těsnící stěny, která má zabránit odtékání vody do dolu, jednak získání přístupu k informacím o tom, kolik vody z Česka do Polska mizí.
Těsnící stěna leží až za českou hranicí, blízko skrývky dolu, a je to právě podél ní, kde se nachází čtyři hlavní monitorovací vrty, které Česká geologická služba (ČGS) a ministerstvo životního prostředí (MŽP) berou při svém hodnocení v potaz.
Hodnocení na základě části dat
Jak ale varují odborníci, pro úplné a objektivní posouzení stavu podzemní vody na české straně to nestačí, a je naopak potřeba sledovat ubývání anebo přibývání vody ve vrtech v Česku, nejen těsně vedle dolu.
„Předložená dokumentace vývoje hladiny na polském území je pro adekvátní zhodnocení funkce těsnící stěny nedostatečná – dostupný je jen vývoj hladiny z vrtů v těsné blízkosti stěny, a to při nízké četnosti měření,“ upozorňuje ve společné tiskové zprávě platformy Společně pro vodu, Sousedského spolku Uhelná, Greenpeace a expertní skupiny Frank Bold hydrogeolog Adam Říčka z Masarykovy univerzity.
Kamenem úrazu však je česko-polská dohoda. A v té se ostatní monitorovací místa, kromě těch bezprostředně u podzemní stěny, nezohledňují.
„Je velmi nešťastné, že v uzavřené dohodě jsou vrty vedle podzemní stěny uváděné jako rozhodující pro určení její funkčnosti,“ komentuje v tiskové zprávě Petra Kalenská, právnička expertní skupiny Frank Bold.
Podle Kalenské je naprosto stěžejní rozlišovat mezi funkčností podzemní stěny, jak je popsaná v dohodě, a skutečnou funkčností preventivního opatření vzhledem k ochraně české podzemní vody.
„Zdá se to možná jako slovíčkaření, ale rozdíl je obrovský, protože zakrývá velkou ekologickou újmu na českém životním prostředí,“ upozorňuje.
Klička ve prospěch ochrany vody
V současné době tak podle podkladu, který expertní skupina vypracovala a jejž má redakce k dispozici, nelze s ohledem na vnitřní rozpornost textu dohody konstatovat nic jiného než, že podzemní stěna je z hlediska textu dohody plně funkční. Plná funkčnost ale nebrání tomu, že stěna není schopna zajistit ochranu před odtokem podzemních vod z území České republiky.
Dohoda tak obsahuje ještě jednu „kličku“, na kterou by se ministerstvo mohlo podle Kalenské spolehnout a která se schovává v článku 3 odstavce 6 dohody. Plná funkčnost podzemní bariéry má být podle formulace v dohodě posuzována „zejména s ohledem na zamezení odtoku podzemních vod z území České republiky“.
ČGS přitom ve zprávě po červnového měření konstatovala, že růst hladin podzemní vody na českém území prozatím nebyl pozorován.
MŽP by proto podle podkladu mělo podle Kalenské konstatovat, že dohoda a všechny veřejně dostupné informace poskytnuté ČGS k případu nepřipouštějí jiné stanovisko, než že stěna nechrání české vody.
