„Když jsem pracoval jako projektant, psalo se mi lépe. Člověk měl větší kreativní deficit. Teď píšu v práci i osm hodin denně a je těžké se k tomu večer znova přinutit. Samozřejmě náplň textů je něco úplně jiného, ale pořád sedím u počítače,“ popisuje Kohout.
K psaní se dostal už na střední škole, když mu slohové práce vždy pomohly vylepšit výslednou známku z češtiny na vysvědčení. Navíc ho to bavilo, proto se pustil do humorných povídek, které zasílal do literárních soutěží a časopisů. „V časopise Trnky Brnky mi jich pár otiskli,“ vzpomíná.
Svou první knihu, Les Bor, začal psát v roce 2018 a vyšla o dva roky později. Záhy poté se pustil do Vražedkyně. Obě mají originální příběhy, které spojuje několik postav jihočeské kriminálky. Tajemství pak hlavní postavy obou předešlých knih zasadí do jednoho příběhu.
„Zápletku nechci moc prozrazovat, ale můžu říct, že v nové knize najde hrdina první knihy v lese oběšenou dívku. Případu se pak ujme policie a vyšetřování vede právě hrdina z knihy druhé,“ vysvětluje.
Šokoval ho dokumentární snímek, téma spisovatel Boček převedl do románu |
Dalším společným bodem Kohoutových knih jsou jižní Čechy. První se odehrává v Budějovicích a jejich okolí, druhá vezme čtenáře do Soběslavi. Poslední se opět vrací do krajského města, nabídne však nové lokality.
„V první knize jsem podrobně popisoval Branišovský les a všechny legendy s ním spojené. Tajemství se točí především okolo zdejší Vysoké školy technické a ekonomické, jednoho z místních sídlišť a Heřmani u Budějovic,“ říká spisovatel.
Kohout je českobudějovický rodák a ve městě strávil převážnou část svého života. Jeho jedinou dlouhodobou „vyjížďkou“ mimo bylo studium na vysoké škole v Brně. „Proč vymýšlet něco nového, když můžu psát o tom, co znám nejlépe,“ říká.
Kohout se kvůli své práci dostane k psaní detektivek pouze na několik desítek minut denně. To nejenže prodlužuje dobu, za kterou knihu dokáže napsat, ale také se to propisuje do finální podoby.
Se psaním se šourám, říká autor detektivek. Poslední zvládl rychle, za rok |
„Styl mám u všech stejný, na psaní mám tak půl hodiny denně, píšu proto v krátkých a úderných kapitolách. Kniha je díky tomu dost akční. Příběh je pokaždé úplně jiný,“ porovnává.
Co se pak postupu řešení případu týče, pokračuje Kohout spíše intuitivně. Zápletku nemá kompletně vymyšlenou a vždy sám čeká, jak se příběh vyvine. „Nejvíce času mi tak zabere zpětná kontrola a doladění detailů, aby vše dávalo smysl. Knihu proto procházím i čtyřikrát,“ dodává.
V současnosti Kohout pracuje na novém projektu. Zakládá internetový magazín detektivních povídek, kde by uživatelé měli za malý poplatek přístup k dílům mnoha českých autorů a pravidelně by tam vycházela i nová. Už spolupracuje i se známými autory, jako je František Niedl, Antonín Mazáč, Martin Štefko, Ludmila Svozilová, Andrea Čekanová nebo Lucie Lukačovičová.
