Přestože má typicky české jméno, pochází a žije v hlavním městě Mosambiku, v Maputu. Jak se k fotografii dostala, jaké jsou její sny a jak vnímá pozici žen v umění v její vlasti? O tom všem a o mnohém dalším jsme si popovídaly s Ludmilou dos Reis.
Although she has a typically Czech name, she comes from Mozambique, from the capital Maputo. How did she get into photography, what are her dreams and what is the position of women in art in her country? We talked about all this and a lot of other topics in our interview.
Jak ses vlastně k fotografování dostala?
Začal jsem v útlém věku, umění mě v té době zcela pohltilo. Začala jsem fotit jedním z fotoaparátů svého otce v době, kdy zachycoval každodenní rodinné okamžiky. Později jsem fotila svým prvním mobilním telefonem.
Vždy jsem se snažila prostřednictvím fotografií uchovat vzpomínky, předávat emoce a pozorovat reakce lidí, když fotky vidí. Díky tomu jsem si uvědomila, že fotografie může vyvolat spoustu emocí z mnoha perspektiv.
Zmínila jsi mobilní telefon. Myslíš si, že kvalita fotek může být stejná jako u fotoaparátu?
Existují staré fotoaparáty, které mají nižší kvalitu ve srovnání s určitými telefony, zejména když se telefon srovnává se staršími kompaktními foťáky.
Jaký byl tvůj úplně první fotoaparát?
Nepamatuji si první, který jsem začala používat, ale můj první fotoaparát byl Canon T3i.
Kolik ti bylo let, když jsi pořídila své první fotky?
Myslím, že mi bylo kolem 15.
A co tví rodiče? Podporují tvoji kariéru, nebo s tebou měli „jiné plány“?
Měli se mnou své vlastní plány; chtěli, abych se stala doktorkou! Ale dnes plně podporují moji kariéru.
Na jaký žánr nebo styl fotografie se specializuješ?
Jsem fotograf samouk, i když jsem před pár lety vystudovala komunikační design. Zpočátku jsem začala s portréty žen, a jak jsem vyrůstala, začala jsem objevovat další oblasti zaměřené na rodinnou fotografii, eventy a komerční fotografie.
Kdybys si měla vybrat, co tě baví nejvíc? Rodinné fotky, akce, reklamy, nebo přirozené ženy?
Určitě bych zvolila ženy. Mají magickou, až skoro surrealistickou sílu, a já z ní vždy žasnu.
Jak bys popsala svůj tvůrčí proces a přístup k fotografování?
Můj tvůrčí proces zahrnuje hodně sledování a pochopení lidských duší. Potom se snažím tohle všechno odrazit ve fotografii.
Kdykoli mám práci, chci, aby se člověk cítil svobodně a uvolněně, protože to vede k lepším výsledkům. Snažím se vydolovat z každého jednotlivce to nejlepší.
Co když potkáš někoho, kdo je velmi stydlivý, kdo nikdy nestál před kamerou a neví, co má dělat?
Snažím se, aby se cítili uvolněně, dokud se nebudou cítit pohodlně a nezapojí se do nápadů, které nabízím. Snažím se jim také ukázat stránku sebe sama, kterou neznají.
Jak vybíráš místa pro focení?
Výběr lokality do značné míry závisí na tom, co klient chce nebo zda sám preferuje konkrétní místo.
Někdy jsou některé fotografie považovány za klišé nebo kýč, zejména ty rodinné. Vyhýbáš se tomu, a pokud ano, jak?
Snažím se vyhýbat klišé, jak jen to jde. Snažím se zachytit podstatu rodiny, aniž bych se uchylovala ke klišoidním pózám. Pokud si to však rodina výslovně vyžádá, jsem ochotna vyhovět jejich preferencím.
Můžeš se podělit o některé ze svých oblíbených projektů, na kterých jsi pracovala, a díky čemu jsou pro tebe nezapomenutelné?
V dubnu jsem zahájila výstavu MERAGAI. Meragai je spojením slov MERAKI (což znamená pracovat s duší, kreativitou nebo láskou, poskytnout kus své osobnosti; řečtina) a IKIGAI – důvod začít, důvod žít (japonsky).
MERAGAI je ódou na ženskou identitu, na sílu být ženou, přibližuje pouhým okem ženskou jedinečnost. Je to cesta snů a tužeb, vždy s cílem ukázat ženskou krásu.
Jednou z věcí, díky kterým se MERAGAI staly nezapomenutelnými, byla skutečnost, že šlo o projekt, který dokázal rozvířit emoce každého člověka, který viděl obrazy a slyšel příběhy žen, které samy sebe během výstavy identifikovaly.
Chápu to tak, že preferuješ práci se ženami?
Ano, dávám přednost práci se ženami, protože jsem jedna z nich, a rozumím zkušenostem, obavám a nejistotám, kterými ženy procházejí. Možnost pomoci a vyzdvihnout jejich skutečnou krásu prostřednictvím fotografie je pro mě velmi obohacující.
Jaké je obecně postavení žen v umění v Mosambiku?
Ženy obecně neustále bojují o své místo, takže v tomto ohledu stále rosteme.
Můžeš zmínit některé umělkyně, které máš ráda a které si zaslouží respekt a kariéru?
V Mosambiku mám mnoho oblíbených umělkyň, jako je Ana Cristina Antunes, Yasmine Forte, Iria Marina, Taila Carrilho, Jess Jane a další.
Jakým největším výzvám jsi jako fotografka čelila, a jak jsi je překonala?
Jednou z největších výzev, které jsem jako fotografka čelila a čelím, je být ženou, protože lidé často podceňují mé schopnosti na základě mého pohlaví. Lidé pochybují o mé způsobilosti. Obtěžování pro mě bylo také náročné.
Překonání těchto výzev bylo možné díky důvěře, kterou do mě klienti vkládají. Například když vyhledávají mé služby a poskytují pozitivní zpětnou vazbu. Dává mi to sílu jít dál.
Obtěžování? Opravdu? Chápu to správně, že v Mosambiku si lidé vybírají více fotografů mužů než žen?
Ano, částečně. Mužských fotografů je více než fotografek a Mosambik je v tomto ohledu velmi konzervativní zemí. Lidé mají tendenci volit muže fotografa před fotografkou.
Co je tvojí inspirací a jak posouváš svoje hranice v rámci fotografie?
Často se dívám na práce jiných fotografek jak v Mosambiku, tak po celém světě. Fotografování je plné neustálých výzev, což mi umožňuje prozkoumat různá spektra a formy v umění fotografie.
Jaké vybavení obvykle používáš?
Fotoaparáty, objektivy, blesk, externí světla, pozadí a další.
Existují nějaké konkrétní nástroje nebo doplňky, bez kterých se neobejdeš?
Pro focení obvykle používám fotoaparát Canon 6D a 50mm objektiv. Co se týče příslušenství, zásadní je laptop. Dávám přednost minimálnímu vybavení a soustředím se na zachycení okamžiku.
A jaký foťák používáš teď?
Momentálně používám Canon 6D.
Jak vypadá postprodukce tvých fotek?
Můj pracovní postup při následném zpracování začíná vytvořením zálohy fotografií na cloudu a externích discích. Po zálohování pokračuji ve výběru obrázků a jejich úpravách pomocí Lightroom a Photoshopu.
Snažím se zachovat přirozenost fotek a sílu zachyceného okamžiku. Používám minimum filtrů a úprav pro vytvoření harmonického a čistého obrazu.
Jak přistupuješ k práci s klienty, abys dokázala vyfotit fotky tak, jak si představují?
Vždy se snažím pochopit záměr klienta, a co chce fotkami sdělit. Diskutujeme o nápadech týkajících se umístění, modelů, oblečení, doplňků a póz, které jsou v souladu s jejich vizí.
A co když se najde zákazník, který ti řekne, že ho to nezajímá, chce jen vypadat jako supermodel/ka a očekává, že uděláš vše pro to, abys dosáhla kýženého výsledku s pomocí editačních programů?
V takových případech ve smlouvě vysvětluji, že neměním fyzický vzhled nad rámec drobných úprav. Zajišťuji, aby ten člověk ve skutečnosti vypadal jako on sám. Pokud klient trvá na větších úpravách, doporučuji jiného fotografa, který dokáže splnit jeho specifické požadavky.
Můžeš uvést konkrétní příklad, kdy jsi během focení čelila obtížnému klientovi nebo náročné situaci?
Byly případy, kdy klienti měli specifické požadavky nebo očekávání, která se neslučovala s mým stylem nebo přesvědčením. V takových situacích jsem se zapojila do otevřené komunikace s klientem, abych našla společnou řeč a zajistila nejlepší výsledek pro obě strany. Často to vyžadovalo kompromis z obou stran.
Odmítla jsi někdy práci?
Ano, odmítla jsem několik zakázek, které neodpovídaly mé osobní vizi, přesvědčení nebo stylu fotografování. Je pro mě důležité zachovat si uměleckou integritu a pracovat na projektech, které se ke mně hodí.
Jak držíš krok s nejnovějšími trendy a pokroky ve fotografii?
Internet je cenným nástrojem pro udržení kroku s nejnovějšími trendy a pokroky ve fotografii po celém světě. Zúčastnila jsem se také „World Press Photo Exhibition 2018“ v Maputu v Mosambiku a byla jsem na několika konferencích Maputo Fast Forward, to je každoroční akce kreativity a inovací.
Jak využíváš světlo k vytvoření požadované atmosféry nebo efektu?
Můj fotografický styl se zaměřuje na přírodní a dokumentárně orientované snímky, bez rozsáhlé manipulace s osvětlením nebo prostředím. Snažím se zachytit podstatu každého příběhu, aniž bych se příliš spoléhala na umělé osvětlení.
Čím se odlišuješ od ostatních fotografů?
Můj charakteristický styl se vyznačuje věrností zachycenému příběhu a obrazu, přirozeností, minimalismem, svobodou a sebejistotou. V Mosambiku, kde jsou častější náročné úpravy a studiová fotografie, můj přístup vyniká tím, že zachovává autenticitu a realitu.
Narazila jsi někdy jako fotografka na kreativní bloky nebo období pochybností o sobě samé?
Zažila. Abych je překonala, hledám inspiraci v knihách, filmech, diskuzích s ostatními nebo prostě tím, že jdu ven a zkoumám různé úhly nebo styly fotografie. Zkoušení nových přístupů či krátká přerušení práce mohou často pomoci znovu zažehnout inspiraci.
Je spousta fotografů, kteří nemají rádi Instagram nebo Pinterest. Co si o tom myslíš? A kde najdeme tvou práci?
Osobně oceňuji Instagram i Pinterest jako platformy sociálních médií, protože nabízejí nepřeberné množství inspirace a kreativního obsahu. Je však pochopitelné, že ne každý se s těmito platformami ztotožňuje, a to je zcela v pořádku. Každý se může svobodně rozhodnout.
Moji tvorbu najdete na Instagramu: @ludmiladreis.ft
Kdo je tvůj oblíbený fotograf?
Mám několik oblíbených fotografů a fotografek, jednou z nich je Júlia Almeida.
Co bys nikdy nevyfotila?
Nikdy bych nefotila satanský rituál (smích).
Jaký je tvůj největší sen?
Chci změnit vnímání svobody či sebeúcty…
Už na tom pracuješ?
Pracuji na tom. Vedu rozhovory s mladými lidmi, ženami a ženami, které rády fotografují. Kdykoli mohu lidem s čímkoli pomoci, snažím se ze všech sil.
Máš nějaké vlastní motto?
Buďte sami sebou, buďte svobodní.
Co děláš, když nefotíš?
Pracuji na designu, píšu, tančím nebo se bavím s přáteli.
Psaní, to zní zajímavě. Co jsi naposledy napsala?
Vedu si deník o tom, jak můj týden probíhá, co jsem udělala a jak se při tom cítím. To je to poslední, co jsem napsala.
Je nějaká země, kterou chceš kvůli focení navštívit?
Nejprve bych chtěla prozkoumat svou vlastní zemi, protože je obrovská a má různé kultury. Mimo vlast bych ráda navštívila Amsterdam, město kol.
Jaké vlastnosti by měl mít dobrý fotograf?
Dobrý fotograf by měl dobře rozumět fotografii, měl by mít opravdovou vášeň pro to, co dělá, trpělivost a bystré oko.
Máš nějakou radu pro někoho, kdo chce být fotografem?
Začněte zkoumat svou perspektivu a prostřednictvím ní vyprávějte příběhy.
For english continue to the next page…
