Oba pocházejí z jižních Čech, Zlata vyrůstala nedaleko Tábora, Milan v Bechyni. Tam se manželé seznámili a bydleli v bytovce. Narodily se jim tři děti, proto začali uvažovat o rodinném domě. Chtěli zůstat v kraji, blízko Písku nebo Českých Budějovic.
K masivnímu stolu se usadí i početná rodina. Tři repasované tovární lampy jsou z místní skládky.
Nejvíc je zaujal inzerát na stavení v obci u Písku, okouzlila je okolní příroda a dostupnost města. Nemovitost byla hodně zdevastovaná. Spíš než stáří přes tři sta let byly důvodem špatného stavu nekvalitní zásahy předešlých vlastníků.
Historická část však poničená nebyla. Manželé rekonstruovali pomalu, částečně svépomocí, pomáhali jim příbuzní i známí. Na stavbu dojížděli a do nového domova, v němž má každý člen rodiny své místo, se stěhovali po sedmi letech.
„Obec Novou Dobev nechal postavit pro své voraře kníže Schwarzenberg. Tehdy dostali zadarmo k užívání domky. Daroval jim i býčka, kterého měl v péči hospodský Pukner z našeho domu vybudovaného jako knížecí zájezdní hostinec,“ popisuje Milan Voborský.
Češka s Francouzem si postavili ve staré stodole úžasný nový dům |
A historii doplňuje: „Když voraři chtěli, aby domky přešly na jejich děti, došlo k dlouhému soudnímu sporu. Domy museli vyplatit ve splátkách. Prodali býčka za čtyřicet zlatých a u našeho domu postavili kříž. Po pozemkové reformě stavení přiřadili k rozparcelování velkostatků. Nakonec dům sloužil jako hájovna pro okolní lesy.“
Odkrytý originál
Zrekonstruovaný historický objekt je ozdobou jihočeské vesnice. Pískovcový znak ve štítu repasoval sám majitel.
„Projekt celkové rekonstrukce připravil můj bratr. V první fázi jsme opravili okna a vyměnili střechu. Použili jsme klasické tašky bobrovky. Až 80 centimetrů silné kamenné zdivo jsme zbavili vlhkosti odkopáním a drenážemi,“ popisuje Milan Voborský.
Naštěstí stavba nespadá pod památkovou péči, proto mohli dobudovat střešní vikýře a zobytnit tím podkroví.
Knížecí hostinec. Zrekonstruovaný historický objekt je ozdobou jihočeské vesnice. Pískovcový znak ve štítu repasoval sám majitel. „Půjčili jsme si kroniku a dozvěděli se o historii domu i obce, docela zábavné čtení. Prostor původního šenku jedni z bývalých majitelů rozdělili na dvě místnosti s kuchyní. Zbouráním příčky jsme prostor uvolnili, v bývalém kozím chlívku zařídili koupelnu. Nakonec jsme zjistili, že přeskládáním jsme dispozici přiblížili originálu,“ zmiňuje Zlata.
A Milan pokračuje: „Nejvíc práce jsme měli s různými ,přestavbami’. Co zde zůstalo autentické, bylo překvapivě kvalitní.“ Kupříkladu strop stačilo pouze očistit. Trámy z kvalitního jedlového dřeva byly zřejmě ošetřené volskou žlučí, každopádně nepoškozené škůdci.
„Pískovcový znak ve štítu uliční fasády jsem sám renovoval, ale postup jsem konzultoval s profesionálním restaurátorem. Nikdo neměl čas, jinak bych to svěřil odborníkům. Některé části jsem musel domodelovat a složitě odstraňovat agresivní barevné emaily, jimiž byl znak ,vylepšovaný’,“ popisuje Milan.
Když se potká staré s novým
Oddělená kuchyň sousedí s obytnou místností. Linka pořízená v IKEA, na podlaze do forem ručně vyráběná dlažba.
Okna nezakrývají záclony ani závěsy. Zlata Voborská vnímá parapety jako další místo pro dekorování, ráda je zdobí vázami a řezanými květinami. Přála si být módní návrhářkou, ale už přes dvacet let realizuje zajímavé nápady ve vlastním interiérovém studiu.
„Nejradši zařizuji staré domy, kombinuji originální materiály, třeba režné zdivo, masivní trámy. Víceméně to, co v domech zůstává, s moderními prvky. Na druhou stranu mi nedělá problém přeskočit k minimalistickému návrhu. Ten je ostatně jednodušší a odpočinu si u něj,“ prozrazuje interiérová designérka, jejíž portfolio zdobí rodinné domy, penziony či hotely.
Koupili si tři sta let starý mlýn, po devíti měsících mají hotovo |
Doma se opět držela principu kontrastu. Při zařizování se mohla navíc opřít o tým prověřených spolupracovníků, truhláře, zámečníky, sklenáře i tapetáře.
Výrazným estetickým prvkem přízemí je trámový strop, u něhož nahradila poničené rákosové podbití profilovaným plechem. Tovární lampy přivezla ze skládky. Režnou stěnu s manželem poskládali z nařezaných pásků cihel z bouračky.
„Podlahu v kuchyni máme z ručně vyráběné nebuželské dlažby. Dveřní křídla jsme neměnili, jen jsme koupili nové obložky. Podstatný byl pro nás velký jídelní stůl, k němuž se usadí celá rodina, což v malém bytě nešlo,“ doplňuje.
Kdysi hospodský šenk, dnes velká obytná místnost. Jedlové stropní trámy jsou originální, mezi nimi profilovaný plech. Režná zeď z nařezaných pásků z cihel z bouračky.
Ptačí nářečí
Na parcele zůstala část vzrostlého ovocného sadu. Majitelé dopřáli rostlinám v zahradě na pohled udržované určitou volnost, růži pnoucí se po staré bezince nebo vistárii, jež si našla svou cestu nad oknem.
„Když jsme sem přišli, bylo všechno vyhrabané od slepic. Kvůli rozvodům pro tepelné čerpadlo jsme museli pozemek překopat, založit nový trávník. Manžel tu teď má i dost prostoru pro oblíbené pěstování zeleniny,“ říká Zlata.
Stavení lze právem označit jako staročeskou klasiku, ale nechybí v něm komfort. Majitelé se nebránili ani moderním technologiím, kromě tepelného čerpadla systému země-voda pořídili fotovoltaické panely, které jsou umístěné na střeše bývalého chlívku.
Keramické budky z dílny Keramika-Voborský jsou domovem sýkorek a vrabců.
Keramik Milan Voborský je majitelem dílny Keramika–Voborský. Kromě předmětů do domácnosti vyrábí také nevšední budky pro ptáky.
„Keramická budka vydrží víc než dřevěná, ze zadní strany má i čisticí otvor. Díky specifickému materiálu vydrží opravdu dlouho. Výhodou je její odolnost proti predátorům, například strakapoudovi. Ten totiž někdy vyklove u vletového otvoru díru a vybírá mláďata. V keramických budkách hnízdí dutinoví ptáci, lejskové, brhlíci nebo šoupálci. Naši zahradu si vybrali jen sýkorky a vrabec polní,“ připomíná závěrem Milan.
