Nejstarší materiály vznikly před více než sto lety. Ale nejen díky tomu mají velkou historickou a vypovídací hodnotu.
Představují také dosud neprobádaný pohled na historii firmy Baťa, rodiny Baťů i města Zlína prostřednictvím osobního archivu Jana Antonína Bati, tedy muže, který převzal expandující firmu po smrti nevlastního bratra a zakladatele Tomáše Bati. Stejně tak i toho, kterého po válce nazvali kolaborantem, jenž vedl dlouholetý spor o majetek se svým synovcem a jehož jméno bylo očištěno teprve 42 let po jeho smrti.
„Tento archiv je velký a náš plán je všechno zdigitalizovat a vrátit zpět do Zlína. Překvapilo nás, jak jsou materiály detailní, pečlivě očíslované. A myslím, že díky těmto dokumentům se některé rodiny ve Zlíně dostanou k velmi zajímavým informacím,“ prohlásil při nedávné návštěvě města vnuk J. A. Bati John Nash.
O obuvnické firmě je přístupných spousta materiálů i desítky knih. Velký soubor dokumentů, které se vztahují k fungování podniku do roku 1945 je ve Státním okresním archivu ve Zlíně na Klečůvce. Část materiálů má k dispozici Muzeum jihovýchodní Moravy a na 50 tisíc firemních archiválií, mimo jiné i fotografií, digitalizovali pracovníci Informačního centra Baťa při Univerzitě Tomáše Bati. Některé osobní texty a spisy J. A. Bati zase vyšly knižně.
Mezi dokumenty jsou i dopisy od bratra
Teď by se ale badatelé i laici mohli detailněji seznámit s dalšími materiály. „Jde o osobní archiv J. A. Bati, ve kterém nechybějí dokumenty týkající se firmy, soudních sporů, korespondence, projekty nebo vize. Teď se archiv digitalizuje a záměr je jasný, dostat ho do České republiky a postarat se o něj důstojně a také bezpečně. Pak ho chceme zpřístupnit veřejnosti i badatelům,“ upřesnil ředitel Nadačního fondu Jana Antonína Bati Petr Kopčil.
Příběh mého dědečka může lidi inspirovat, říká vnuk Jana Antonína Bati |
„Poválečný ucelený archiv této rodinné větve ve Zlíně dosud není,“ upozornila historička Muzea jihovýchodní Moravy Hana Kuslová.
Podle Nashe jde odhadem o 300 tisíc stran dokumentů. Jsou mezi nimi papírové fotografie, snímky na skleněných tabulkách, filmové pásy a další artefakty. „Je tam i mnoho dopisů z doby, kdy Tomáš poslal Jana Antonína do Ameriky. Odkrývají se v nich jejich osobní vztahy, to je velmi zajímavé,“ prozradil Nash.
Při návštěvě Zlína o plánech rodiny mluvil se zástupci města, kteří by přesunutí archivu uvítali.
„Vnímáme to jako obrovský kus historie města. Navíc je to něco naprosto unikátního, co by Zlínu mohlo pomoci v rámci odborné sféry, nejen v rámci cestovního ruchu. Jde ale o důležité dokumenty a musíme si nastavit podmínky, za kterých je někdo bude spravovat, kdo to bude, komu se budou půjčovat, jak o ně bude postaráno,“ upozornil primátor Jiří Korec.
Tajemník J. A. Bati popsal přelomové období před emigrací šéfa firmy |
Proto se do plánů zapojilo Národní technické muzeum v Praze, které by mělo sbírku „pohlídat“ z hlediska odborné archivace.
Plány jsou dokonce už tak daleko, že se hledá nejvhodnější místo pro uložení archivu. Podle Korce se logicky nabízí vila Jana Antonína, ve které přes 70 let sídlí Český rozhlas. Redaktoři se do ní nastěhovali v roce 1951, tedy čtyři roky poté, co dům i s pozemky zabavil rodině stát. Soud tehdy J. A. Baťu prohlásil za kolaboranta a spolupracovníka nacistů. Dosud se ale o navrácení vily pokoušeli potomci marně.
„Mluvili jsme s rodinou a tak, jak máme ve Zlíně Nadaci Tomáše Bati, která sídlí v jeho vile, tak by chtěli i oni vilu Jana Antonín Bati získat do vlastnictví nadace. A v ní by byly archivy. Nevnímám to jako nereálnou variantu. Museli bychom se ale bavit i o financích na rekonstrukci vily,“ poukázal primátor s tím, že by se město s Českým rozhlasem dohodlo na jiných prostorách.
