Německo? Ficenec volil srdcem. Chtěl jsem reprezentovat rodnou zem, říká

Jacob Ficenec | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Česká stopa v německé reprezentaci? Jacob Ficenec se narodil v Německu českým rodičům, má za sebou mimo jiné krátké působení na kempech českého národního týmu, teď už ale syn bývalého obránce Jakuba Ficence reprezentuje svou rodnou zemi. I přesto je pro něj prestižní turnaj Hlinka Gretzky Cup české půdě speciální záležitostí.

Jacobe, máte za sebou první utkání na turnaji proti Švédsku. Co se stalo, že jste vybouchli 1:11?
V první třetině se zdálo, že bychom se Švédy mohli držet krok. Myslím, že jsme měli na víc, dokud ve druhé třetině nepadl třetí gól, to nás trošku zlomilo a začalo to tam padat. Taky bych řekl, že jsme měli docela slabá oslabení, ve kterých jsme dostávali hodně gólů. Dělali jsme hloupé chyby a došlo to až tak daleko, že utkání skončilo výsledkem 1:11.

Je to pro vás velká rána?
Musíme to co nejdřív vypustit z hlavy, čeká nás další těžký zápas, na který bychom se měli připravit ještě lépe. Taky je pravda, že jsme neměli moc času se na první zápas připravit.

Jakto?
V neděli jsme se poprvé sešli jako celý tým tady v Břeclavi, měli jsme jeden trénink a před zápasem jsme neměli ani rozbruslení. Šli jsme rovnou do zápasu.

Jak to jako hráč vnímáte? Přece jen to asi není úplně obvyklá situace…
Netrénovat s týmem je docela rána, protože to celé slouží hlavně k tomu, abychom se seznámili a daly nějak dohromady, věděli, kdo co hraje. Někteří kluci chodili sami na led, což taky dost pomohlo, ale bylo to strašně málo.

Proti Švédům jste hrál v první obraně. Dá se očekávat, že na vás bude hra stát?
Asi se to dá čekat, ale nemůžu to takhle úplně říct, protože sám nevím, co po mě trenéři budou chtít nebo jak to se mnou myslí, jelikož lajny se pořád mění. Může se stát cokoliv.

Co pro vás účast na Hlinka Gretzky Cupu znamená?
V první řadě chceme udělat týmový úspěch. Asi jako každý. Je tady ale i hodně skautů, takže je to i o tom se co nejvíc ukázat a udělat si svoje PR.

Teď už hrajete v Německu, je ale i přesto turnaj pro vás speciální?
Samozřejmě, rodinu mám z Česka, takže to beru i jako domácí turnaj. Je to pro mě speciální záležitost, navíc obrovský a prestižní turnaj, takže si vážím toho, že tady můžu být.

Kde jste vlastně začínal s hokejem a jaká byla vaše cesta?
Narodil jsem se v Německu, kde hrál táta profesionální hokej. Začínal jsem v Ingolstadtu, kde jsem hrál do nějakých devíti let. Potom jsem ještě v žácích přestoupil do Düsseldorfu, tam jsem byl asi rok a vrátil se na pár měsíců ještě zpátky do Ingolstadtu. Když mi bylo asi deset a půl, tak jsme se přestěhovali do Liberce, kde jsem hrál do svých šestnácti let. Nakonec jsem se ale vrátil zpátky do Německa, konkrétně do Mannheimu.

Čím to, že jste zamířili zrovna do Liberce?
Máma s tátou pochází z Hradce Králové, ale já jsem se narodil v Německu. A vlastně ani nevím, proč jsme se vrátili zrovna do Liberce, prostě se to nějak stalo.

Jak se vám líbilo v mládeži Bílých Tygrů?
Mají tam opravdu skvělé zázemí a dobré trenéry. Akorát v dorostu jsem byl dost zraněný, takže jsem moc nehrál a na konci jsem se rozhodl odejít do německého Mannheimu.

Co vás nalákalo zpátky do Německa?
Mimo jiné to byl samozřejmě německý nároďák a možnost reprezentovat svou rodnou zem, odkud pocházím. Byla to volba srdce. A v Mannheimu mají nejlepší podmínky, které mi mohli v Německu nabídnout.

Jacob Ficenec v libereckém dorostu v sezoně 2021/22 | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Mannheim je ambiciózní klub, vyhovuje vám to?
Podmínky jsou tam velmi dobré, třeba i včetně bydlení. Na led s námi chodí hodně dobrých trenérů, bývalých hokejistů. Byl jsem právě i na development kempu Adleru Mannheim, kde jsem chodil na led s áčkem. Řekl bych, že to dělají velmi dobře.

Mládežnické celky Mannheimu hrávají přípravu s českými týmy. Máte teď něco na programu?
Já jsem přestoupil do juniorky Mannheimu, loni jsem byl ještě v dorostu, a v dubnu jsme hráli proti české sedmnáctce, respektive teď už osmnáctce dva přípravné zápasy v Chomutově. S českými týmy hrajeme obecně hodně přáteláků, včetně českých turnajů.

Jaké je porovnání německé a české juniorky nebo dorostu?
V Německu není tak kvalitní soutěž, protože tam není tolik kvalitních týmů jako v Česku. Proto je srovnání s českými týmy občas těžší než s těmi německými. Kvalitou tam rozdíl určitě bude, i když zase ne nějak obrovský. Dokážeme se ale poprat se všemi.

Nechybí vám konkurence?
Samozřejmě je vždycky lepší hrát proti kvalitnějším týmům, protože takové vzájemné zápasy nám dají víc. Občas se ale s námi dokáží poprat i slabší týmy, myslím si, že pro ně je to vrchol toho, co mohou proti silnějším týmům hrát.

Vraťme se ještě k reprezentaci, vy jste totiž byl i na úvodním kempu české šestnáctky. Jak jste se v českém dresu cítil?
Samozřejmě pro mě byla čest reprezentovat i Česko. Zase to nebylo tak, že bych se cítil jako v cizí zemi. Na české kempy jsem jezdil rád, ale když už jsem na nich potom nebyl, tak to pro mě bylo horší. Rozhodně to ale nebylo tak, že bych se v české reprezentaci nějak necítil.

Další zápas na turnaji odehrajete právě proti české reprezentaci. Bude to pro vás v něčem jiné?
Vlastně na tom nevidím nic speciálního, je to zápas jako každý jiný na tomto mezinárodním turnaji.

Znáte se s někým z českého týmu?
Ano, to znám. Teď jsem byl nedávno na kempu ve Lhotě u Vsetína, kde bylo hodně kluků z české reprezentace. Třeba Adam Král, Šimon Pohludka, Maxmilian Curran, všechny tady ty kluky, kteří tam byli se mnou, znám.

Váš táta hrál jak v německé, tak české reprezentaci. Bavíte se hodně o hokeji?
Ano, táta je i teď tady a kouká na mě. Jelikož hrál hokej profesionálně, tak mi má hodně co předat. Má zkušenosti, určité věci ve mně vidí a může mi vždy poradit, co bych mohl udělat lépe. Hodně se se mnou baví o mých rozhodováních, celkově o mé hře. Co bych mohl zlepšit, co by se mu líbilo, kdybych dělal.

Jste si ve svých herních stylech podobní?
Tím, že táta je menší než já, tak bych řekl, že je hodně silový a ofenzivní. Já se tedy taky vidím jako ofenzivní bek, ale spíš takový rychlejší a bruslivější.

Bylo od začátku jasné, že budete hrát v obraně?
Nebylo, začínal jsem v útoku a do nějakých dvanácti třinácti let jsem v Liberci ještě hrál útok. Pak se to někdy v osmé deváté třídě přelomilo a šel jsem do obrany.

Váš táta je legendou Ingolstadtu, kde odehrál jedenáct sezon v řadě a má dres pod stropem haly. Umíte si i vy představit, že byste zůstal takhle věrný jednomu týmu? A co vás láká teď, zámoří?
Myslím, že každého láká zkusit zámoří. Řekl bych, že je to sen každého. Uvidím, co se mnou bude. Tento rok ještě zůstávám v Mannheimu, ale vůbec nevím, co bude dál. Potom se budu muset rozhodnout. Nicméně si myslím, že bych byl taky schopný zůstat věrný jednomu týmu.

Jacob Ficenec v dresu Jungadleru Mannheim | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Máte nějaké vzory?
Samozřejmě jsem dřív sledoval i nějaké útočníky, ale teď už spíš jenom ty obránce. Koukám se na Calea Makara, ten se mi hodně líbí. Pak se mi svou tvrdou hrou líbí ještě Radko Gudas. Sleduju hodně ofenzivu i defenzivu.

Víte něco i o obráncích, kteří jsou teď v české osmnáctce?
Zrovna třeba s Adamem Jiříčkem jsem byl taky na kempu, viděl jsem, jaký styl hraje a jaký je hokejista. Neříkám, že se ho nebojíme, ale máme před ním respekt. Musíme si na tyto dovednostně lepší hráče, o kterých už se mluví i v souvislosti s příštím draftem, dávat v zápase trochu pozor.

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace U18
• Mládež
• Hlinka Gretzky Cup