Německo se učí být týmovým hráčem
2. 8. 2023
čas čtení
7 minut
V době, kdy je Německo pod tlakem, aby splnilo svou koktavou Zeitenwende – slibované změny v obranné politice – je nyní jakýkoli pokrok vítaný. A to je názor nejen v Berlíně, ale ve všech spojeneckých hlavních městech, kde politici chápou, co by taková změna mohla znamenat pro NATO a evropskou obranu.
Je pravda, že Německo od února 2022 urazilo dlouhou cestu, když se z ostudných 5 000 přileb stalo hlavním dodavatelem těžkých zbraní na Ukrajinu. Přesto to bylo do značné míry reakcí na silný tlak spojenců. A Berlín příliš často nadále jedná sám ve svém otevřeném a krátkodobém vlastním zájmu, což opakovaně zhoršuje postoj jeho partnerů a z dlouhodobého hlediska Německu neprospěje.
Proto je osvěžující, že nová dohoda o nákupu hlavních bojových tanků (MBT) ukazuje, že Německo se učí. Tato dohoda nejen slibuje tolik potřebné dobré zprávy, ale také ukazuje, že Berlín začíná přemýšlet více jako týmový hráč.
Když Německo v lednu konečně souhlasilo s vysláním tanků Leopard 2 na Ukrajinu, vyvolalo to myšlenky o tom, jak budou tyto tanky nahrazeny v rámci přezbrojení země. Jiné země, které poslaly tanky nebo si uvědomily, že potřebují vylepšit své vojenské schopnosti, myslely na podobné věci.
Byla tak připravena půda pro zlatý důl společného nákupu, znovuzavedení Leopardu 2 jako evropské tankové platformy – vývoj, který by měl prospěch nejen pro německý průmysl, ale také pro interoperabilitu sil NATO. Existence takové společné platformy umožňuje snadnější společná školení, společná cvičení, jakož i integrované dodavatelské řetězce a opravárenské sítě.
To se stalo obzvláště důležitým poté, co Polsko odmítlo Leopard ve prospěch nákupu obrovského množství amerických Abramsů (250) a jihokorejských K2 Black Panther (až 1 000) MBT. Nepochybně je záslužné posílit obrannou spolupráci v celém demokratickém světě, nejen v rámci Evropy, ale volba Varšavy odhalila širší problémy, které, pokud zůstanou bez kontroly, hrozí, že v dlouhodobém horizontu podkopou evropskou obranu.
Rozhodnutí Polska mělo hodně co do činění s – mírně řečeno – politickými rozdíly mezi současnými vládami ve Varšavě a Berlíně. A tyto rozdíly byly ještě umocněny velmi odlišnými přístupy obou zemí k podpoře Ukrajiny v raných fázích války.
Zatímco Polsko hrálo hlasitou a vůdčí roli, Německo se zpočátku ve své podpoře zdálo nesmělé a zdráhavé. Byl to postoj, který se rozšířil do dlouhotrvající ságy o dodávkách "západně navržených" MBT na Ukrajinu, přičemž Berlín blokoval nezbytné reexportní licence pro své partnery, aby mohli posílat Leopardy - natož aby je posílal sám.
A když Berlín v lednu konečně ustoupil od odporu proti dodávce tanků a zatáhl Washington do koalice, zanechal za sebou přetrvávající nedůvěru a znásobil stávající obavy z transferu technologií a sdílení hodnot. Zdálo se, že německá vláda a její přední výrobci zbraní se zdráhají předat nejnovější technologie svým partnerům, aby je mohli používat ve své vlastní výrobě, a zdálo se, že jsou odhodláni ponechat si většinu finančních výhod z jakýchkoli obchodů. Jižní Korea naproti tomu souhlasila s převodem technologií a umístěním významného objemu výroby v Polsku, čímž vytvořila místní pracovní místa a sdílela hodnoty.
Poté, co konečně poslala 18 kusů varianty Leopard 2A6 na Ukrajinu, německá vláda oznámila, že je nahradí a sestaví koalici pro kolektivní nákupy, což vyvolalo otázky pro mnoho spojenců, jaké budou podmínky. První náznaky nebyly slibné, vláda v Berlíně a výrobce Krauss Maffei Wegmann (KMW) se zdály být odhodláni udržet výrobu doma.
To zase zaselo pochybnosti v myslích vysokých představitelů České republiky, klíčového potenciálního účastníka dohody. Česká republika, která jako první prolomila tabu a poslala tanky na Ukrajinu koncem března 2022 – dokonce před Polskem – potřebuje velké množství moderních náhrad. A jako země vysoce ekonomicky propojená s Německem si je naléhavě vědoma omezení plynoucí z tvrdé práce, jen aby viděla, jak zisk a hodnota míří zpět přes hranice.
Čeští politici se rozhodli, že by se to už nemělo opakovat, a tak shromáždili koaliční partnery, včetně Litvy, aby přesvědčivě argumentovali pro sdílení produkce a hodnoty napříč nákupními zeměmi. Zdůraznili provozní výhody, stejně jako ekonomické výhody vyšší celkové objednávky - jako je sériová výroba, úspory z rozsahu, vyšší měsíční dodávky - a ochotu korejských konkurentů KMW nabídnout dobrý obchod.
A zdá se, že to fungovalo.
Termín pro objednání standardizovaných tanků – nejpokročilejší varianty Leopardu 2 – byl minulý týden a zdá se pravděpodobné, že rámcový kontrakt německé vlády na prvních 18 tanků Leopard 2A8, později na 123, bude s největší pravděpodobností doplněn objednávkou 77 tanků z České republiky, 54 z Litvy, až 133 z Itálie a nezveřejněného počtu, pravděpodobně několika desítek, z Nizozemska. Klíčové je, že Česká republika očekává, že bude provozovat výrobní linku pro své vlastní a litevské tanky, přičemž Itálie pravděpodobně těží z podobného uspořádání pro svou vlastní objednávku.
Rámcové smlouvy na tyto zakázky by začaly platit později v roce 2023 nebo na začátku roku 2024, přičemž první tanky by měly být dodány za tři roky. Potenciálně ve výši více než 400 tanků v hodnotě miliard eur by byly přidány k 54 tankům objednaným počátkem tohoto roku Norskem a pokračujícím opatřením pro maďarské ozbrojené síly. Znovuzavedení Leopardu 2 jako evropského tanku bude přínosem jak pro Německo, tak pro budoucí spojence.
Ještě důležitější však je, že průlom v této nadcházející dohodě mezi státy ukazuje, že Německo se probudilo a uvědomilo si důležitost týmového hráče, přičemž pochopilo, že pokud "více Evropy" znamená pouze "více Německa", pak se nic nestane. A pokud Berlín dokáže rozšířit tento přístup do dalších sektorů, má potenciál restartovat Zeitenwende - a spolu s ní i evropskou obranu.
Zdroj v angličtině: ZDE
3210
Diskuse