Článek
Právě tenhle půvabný barokní objekt se totiž stal předobrazem pro zchátralý zámek Kostka, který v devadesátých letech restituoval poslední nositel toho jména, jinak vysokoškolský učitel v New Yorku.
Spolu se svou americkou manželkou, vášnivou fanynkou princezny Diany, a osmnáctiletou dcerou Marií III. se snaží propašovat zpátky do vlasti popel předků zesnulých v emigraci. Z důvodu „nehorázných“ cenových požadavků aerolinek na převoz nebožtíků jej mají v letadle v krabici od prášku na praní. Při jejich „štěstí“ se všechno provalí a vznikají z toho situace, jaké by člověk zažít nechtěl, ale docela rád se jimi baví.
A to je jen začátek „jízdy“ rodu Kostků z Kostky, která čítá kromě vlastního zámku a jeho provozu i nerudného kastelána Josefa, jenž turistům dychtícím po prohlídce historických interiérů přezdívá „mufloni“, věčně hypochondrujícího zahradníka pana Spocka a především kuchařky/uklízečky a milovnice Helenky Vondráčkové, paní Tiché, která všechny katastrofy dovede zažehnat kombinací domácí ořechovky a pečené husy.
Možná díky menšímu vhledu do památkové problematiky (prázdninové brigády v roli průvodkyně na jihočeských památkách) jsem si absurdity ad extremus dovedla vychutnat tak, až jsem při čtení prvního dílu byla pro svůj hlasitý smích nucena předčasně vystoupit z tramvaje. Dalších 5 novel, kdy je aristokratka na koni, ve varu či u královského dvora, jsem pro jistotu už četla doma, ale leckdy jsem se chechtala i tam.
Knížky z pera místního kastelána Evžena Bočka ale nebyly jediný důvod, proč jsem naplánovala rodinný výlet na Kostku, pardon, do Milotic. Jestli mne něco baví ještě víc, než návštěvy zámků, pak jsou to prohlídky jejich obnovovaných zahrad.
Právě na Miloticích jsem si toho užila dosyta. Součástí parku jsou totiž nejen dětmi oblíbené tunely z buků, oranžerie s papoušky, ale i Květnice - užitková a přitom krásná zahrada, kde roste zelenina, bylinky i ovocné stromy tvarované do nejrozmanitějších obrazců.
V zahradě nesmí chybět ani výběr pro legendární „husy paní Tiché“, naopak jsme nepotkali dogy Olina a Laďu, byť je park zvířecím miláčkům přístupny (pokud se umí slušně chovat a páníčkové po nich uklízejí).
Bohužel ani tentokrát jsem se neubránila smíchu - to když nám paní průvodkyně v interiéru ukazovala obraz, který hrál jednu ze stěžejních rolí hned ve dvou pokračováních Aristokratky. Ano, „Bordel v kuchyni“ skutečně existuje a na rozdíl od knížek dosud visí na svém místě ve šlechtické jídelně.
Za posledních cca 15 let vstaly Milotice doslova z popela a díky poslední obyvatelce zámku, která odtud odcházela po válce jako dítě a dobovým fotografiím se podařilo vcelku uvěřitelně rekonstruovat podobu zámku z 1. poloviny 20. století.
Jestli se do Milotic chystáte ještě před premiérou druhého filmu o Aristokratce, přimlouvala bych se za den, kdy bude pěkné počasí - zahrady stojí za pořádnou procházku a možná, že si ze Zámeckého zahradnictví povezete domů i nějaký ten živý suvenýr, třeba v podobě bílých růží, které zdobí nejednu zámeckou komnatu.
