Vlastní mléko, zavařeniny i maso. Psychiatrická léčebna na západě Ukrajiny shání potraviny, kde se dá
Ruská invaze na Ukrajinu zasáhla i stovky lidí v psychiatrických nemocnicích na východě země. Nový domov pacienti našli v zařízeních na západní Ukrajině. Ty se ale často potýkají s nedostatkem financí na stravování.
Kuchařka Valja zkouší, jestli špagety ve velkém hrnci už jsou uvařené, nebo potřebují ještě pár minut. Na stole naproti sporákům míchá zelí s mrkví. „Jednoduchý salát, ale mají ho rádi,“ hodnotí dnešní menu.
Jak shání ukrajinská léčebna peníze a potraviny pro své pacienty? Poslechněte si reportáž Jany Karasové
„Ještě musím dodělat omáčku ke špagetám,“ dodává, zatímco spěchá do vedlejší malé místnosti, ve které kynou housky.
Zapne velkou troubu, aby se předehřála. „Pak ještě housky pomažu vejcem a můžou do trouby.“
Každý den tu vaří pro skoro 200 pacientů. Sedmdesátce z nich ošetřovatelky odvezou jídlo na lůžko. Ostatní si přijdou do jednoduché jídelny uprostřed areálu na okraji ukrajinské vesničky nedaleko rumunských hranic.
Tady asi ruskou raketu nejspíš nečekají, napadne mne, když se rozhlížím po klidné zahradě. Nic tu ale nenechávají náhodě. Ředitel nemocnice Jurij Zinyč nás vede do protileteckého krytu – sklepa, který upravili tak, aby odpovídal minimalistickým pravidlům na dva východy a základní vybavení.
Mají tu vodu, matrace, toaletu, pár postelí a v jedné místnosti několik polic, do kterých zrovna pracovnice Olena skládá velké sklenice se zavařenou zeleninou – cuketa, zelí, cibule, mrkve…
„Na tři litry nálevu 100 gramů cukru, sůl a dvě kila zelí,“ dělí se Olena o recept, zatímco balancuje na nejnižší polici, aby dosáhla až do zadní části hlubokého regálu. Zatím jsou zaplněné jen z menší části. Sezona je sotva na začátku, ty největší zásoby teprve přijdou.
Přípravy na zimu
Z krytu zamíříme do společenských místností v patře. V herně na pingpongovém stole a v sousední výtvarné dílně ozdobené obrázky pacientů suší bylinky. Třezalku, lípu, anýz. „Medicínské bylinky,“ podotýká ředitel.
Na zimu tu myslí už teď. Tu minulou ovlivňovaly i ruské rakety, které na celé Ukrajině opakovaně mířily na elektrárny a teplárny. Plánovaným i neplánovaným výpadkům elektřiny se tu kuchyně přizpůsobila. U vchodu má stále postavená stará kamna na dřevo, tak Valja vařila v nich.
A když bude potřeba, bude to dělat příští zimu stejně. Větší obavy má z toho, aby bylo z čeho vařit.
„Na osobu a na den má místní zařízení z oblastního rozpočtu devět hřiven. To je asi pět českých korun. Přičemž asi 88 hřiven na osobu na den utratí reálně,“ popisuje Kateřina Krejčová.
Ta na Ukrajině pracuje pro francouzskou humanitární organizace Action Against Hunger. Do Čereše přijela, aby si sama ověřila informace o podfinancování podobných zařízení, které se k ní už dřív dostávaly.
Nemocnice kromě příspěvku státu má k dispozici i peníze pacientů z jejich důchodů. Ale to zdaleka nestačí, a tak hledá podporu u soukromých dárců i neziskových organizací.
„Chtěli bychom sem vozit dvakrát týdně čerstvou zeleninu a ovoce, trvanlivé potraviny jednou týdně,“ plánuje Krejčová s tím, že financování zatím mají jen na období od září do prosince.
Skládačku pokrytí nákladů na jídlo v Čereši tvoří i vlastní produkce. V další místnosti kuchyně taky několik žen čistí cukety.
„Ty jsou z našeho pole,“ ukazuje ředitel za plot léčebny. Pár minut od nemocnice je taky starý statek. V jedné budově mají prasata na maso. Ve druhé krávy na mléko. Pokryjí jim polovinu spotřeby.
Zbylé potraviny musí kupovat. Když dostanou některé jídlo darem, tak ušetří peníze na nákup dalšího vybavení z dlouhého seznamu potřeb.
„Potřebují čističku brambor, řezače na maso, lednici, mrazák, velké hrnce, lékařské přístroje, léky, velkoobjemovou pračku na 25 kilogramů…“ čte Krejčová ze svých poznámek.
Lidé z okupovaného území
Velkou pračku tu potřebují i proto, že se za poslední rok počet obyvatel bývalého zámečku rozrostl. Nemocnice přijala skoro 50 pacientů z léčeben na východě Ukrajiny.
„Popasna, Slavjansk, Kupjansk, Záporožská oblast,“ vypočítává ředitel místa, ze kterých pacienti přišli. „Všechno oblasti aktivních bojů.“
A ani těmto zařízením se nevyhnulo přímé ostřelování. Ukrajinský think-tank Cedos upozorňuje například na dům pro seniory v Kreminně v Luhanské oblasti, ve kterém při ostřelování loni v březnu zemřelo 50 lidí.
V psychiatrické léčebně v Boroďance nedaleko Kyjeva údajně ruští vojáci drželi pacienty a personál jako rukojmí. „A z některých zařízení byli pacienti násilně deportovaní na území pod kontrolou Ruské federace,“ dodává Krejčová.
„Přežili jsme ruskou okupaci, bez elektřiny, bez vody. Nechodily nám penze,“ vzpomíná Alexandr, jeden z běženců v Čereši. „Přežili jsme tam i boje při osvobozování. Střílelo se, všechno jsme to slyšeli. Bylo to strašné.“
„Nemocnici v Izjumu ostřelovali. Pacienti tam museli být ve sklepě,“ vypráví dál Alexandr příběh pacienta, se kterým nakonec přijel do Čereše. „Přijeli jsme sem a mohli jsme se okoupat. Dali nám najíst.“
Ředitel Jurij Zinyč vzpomíná, že někteří přesídlení pacienti plakali, když se mohli umýt a najíst. „Byly chvíle, kdy jim na východě vařili jídlo venku na ulici. Vodu na mytí museli taky ohřívat venku na ohni.“
„Dostali jsme tu taky čistou postel,“ dodává Alexandr. Na pokojích je postelí většinou šest a moc dalšího prostoru už tam nezbývá. Ale je tu čisto a relativně bezpečno.
Mají tu i jeden pokoj pro návštěvy. Někteří pacienti z východu se svými rodiči nebo sourozenci ale spojí jen přes telefon, a to jen někdy, některé rodiny zůstávají na územích pod ruskou okupací.
V nemocnici je wifi, telefony můžou mít pacienti u sebe. V knihovně je několik počítačů. Všechny jsou teď obsazené, na obrazovkách se míhají různá videa. Většina pacientů si užívá sluníčka venku v zahradě.
Na všech 200 mužů tu mají dva praktické lékaře a jednoho psychiatra. Přáli by si, aby tu měli k dispozici elektrický kardiograf a nemuseli s pacienty k některým vyšetřením jezdit do města.
Kamkoliv to šlo
Podobným problémům s kapacitou, vybavením i nedostatkem peněz podle Krejčové čelí i další zařízení na západě Ukrajiny.
Jen v Černivické oblasti, do které vesnička Čereš spadá, mají celkem sedm psychiatrických institucionální zařízení. „Geriatrický penzionát, dětský internát, dvě léčebny pro ženy a tři pro muže,“ vypočítává ředitel té čerešské Juryj Zinyč.
Pacienty přesídlené z oblastí bojů přijala i další zařízení. Podle think-tanku Cedos jen za první dva měsíce od začátku invaze úřady evakuovaly skoro 3000 dospělých lidí, kteří byli v 24hodinové institucionální péči.
„Rekolace a evakuace byly hodně chaotické,“ přibližuje Krejčová situaci. „Pacienty přivezli, kamkoliv bylo možné je umístit. Kde byla volná lůžka nebo se dala narychlo přidělat.“
Psychiatrické léčebny, ale také například dětské domovy nebo některé domovy pro seniory na Ukrajině přitom byly podfinancované už před začátkem ruské invaze loni v únoru. Potýkaly se i s nedostatkem personálu.
„Teď jsou na tom ještě hůř, protože jim přibylo velké množství nových rezidentů,“ uzavírá Krejčová, zatímco vypisuje formulář, díky kterému by v Čereši a dalších třech podobných zařízeních mohli mít aspoň na pár měsíců o jednu starost méně.
