Pokud bychom to měli všechno ve zkratce zrekapitulovat, tak jednička byla Robertem Rodriguezem brána jako velký rodinný film. Dvojka měla být do značné míry poctou legendárnímu animátorovi a tvůrci speciálních efektů Rayovi Harryhausenovi (Jáson a Argonauti, Souboj Titánů). A trojka potvrdila, že si režisér vždycky dokázal záhy osvojit nové technologie, což se v ještě větší míře promítlo do jeho pozdějších prací. Pro Spy Kids 3-D: Game Over přidal třetí rozměr, jelikož tenkrát před dvaceti rokama akorát vynalezli Vince Pace a James Cameron (kniha) svůj Reality Camera System, se kterým se vydali k vraku Titaniku natočit tenhle výborný dokument a se kterým naučili kolegiálně rodáka ze San Antonia zacházet. Některé momenty ve filmu jsou speciálně upečené tomu, aby předměty díky nasazeným 3R brýlím vylézaly z plátna, přičemž jich klidně mohlo být víc, kór když tenhle trik funguje i ve 2D.

A to do značné míry z toho důvodu, že tím, kdo spadá do cílové skupiny, bylo úkolem si zase prostě jenom hrát. Takže se dočkáme trefné nadsázky, fikaných hlášek a bezvadných gagů, které na celé kolo rozesmějí. Chybí snad už jenom boření čtvrté stěny promlouváním k divákům (pravda, v jeden moment jistá postava udeří jinou a ta se praští do kamery, kterou pro změnu v jiný moment jistá jiná postava dokonce rozbije). Trojka vyloženě nesází na typicky rodriguezovský humor, který bývá často pro mnohé specifický, jak dokazují tituly Můžeme být hrdinové nebo Spy Kids 4D: Stroj času, který šel do kin i na DVD s aromakartičkami, abychom při sledování zapojili i čich, tedy čtvrtý rozměr. Pátý by se asi složitěji vymýšlel/realizoval, a proto tedy letos dojde na reboot. Druhá věc je, že Daryl Sabara a Alexa PenaVega už jaksi vyrostli a Mason Cook s Rowan Blanchard je tady nedokázali nahradit, jakkoli každému z nich pomohla k účasti v jedné velké Disneyovce (Osamělý jezdec a V pasti času).

 










 

Agent OSS Juni Cortez už pro agenturu nepracuje. Teď se živí jako de facto soukromý detektiv a řeší případy typu zmizelé vody v akvaparku, kde se příčinou ukáže býti skutečnost, že je zima, a proto má tahle atrakce zavřeno. Bývalý šéf Devlin je ve skutečnosti prezidentem USA a považuje za svou povinnost jej informovat, že jeho ségra Carmen zmizela! Za všechno může hra zvaná Game Over (Konec hry), kde se zasekla ve čtvrtém levelu a nemůže pryč. Za všechno může Hračkář, na jehož hře se stávají děti závislými, což přesně chce, jelikož kontrolovat mysl dětí znamená kontrolovat budoucnost. Bývalý ředitel Donnagon už je normální, takže může být nápomocen, zrovna jako jeho sexy manželka Cesca Gigglesová (Salma Hayek v předposlední spolupráci s Robertem), matka agentů Garyho a Gerti, které jsme poznali minule. Ve hře se Juni musí mít na pozoru, protože ztrácí životy – jak už se to tak ve hrách stává. V jeho případě to však může mít fatální následky. Naštěstí si může vzít na pomoc jednoho člena rodiny. Vybere si dědečka, aniž by věděl, že ten má s Hračkářem nevyřízené účty …

Hračkáře/Toymakera ztvárňuje Sylvester Stallone (jehož v jeden moment napodobuje George Clooney tak precizně, že by to sám Stallone takhle nedokázal). A přestože jsme ho v komediích viděli už předtím (Stůj, nebo maminka vystřelí!, Oskar), teprve ve třetích Spy Kids dostal příležitost naplno prokázat svůj komediální talent, jelikož jej doprovázejí jeho tři rádci, kteří vypadají jako on, jelikož jsou v podstatě zosobněním jeho samotného. Jeden je přitom oblečený jako pruský císař, jeden jako doktor/vědec a třetí jako čínský mistr. U Slye patrně sehrála roli skutečnost, že měl tehdy malé děti, což se stalo o dekádu dříve důvodem pro Arnolda, aby se začal více věnovat komediím (Policajt ze školky, Rolničky, kam se podíváš). Rozdíl představuje fakt, že vidět egoismem nechvalně proslulého představitele Rockyho a Ramba, kterak si neváhá dělat srandu sám ze sebe, jest něco vskutku nevídaného a o to záslužnějšího.

 










 

V úvodních titulcích se nepíše „Film Roberta Rodrigueze“, nýbrž „Digitální soubor Roberta Rodrigueze“. Skutečnost, že se nastěhoval před green screen, mu umožňovala zasadit postavy do libovolného prostředí, jaké bylo limitováno pouze vlastní imaginací. A tu má texaský patriot, tak jako jeho děti, rozhodně velmi bohatou, takže to působí dojmem, scénář vzniknul za pár dnů, ale věci v něm přesto fungují! V době uvedení Spy Kids 3-D: Game Over ještě nebyly všechny na světě, nicméně ty tři, které tehdy už měl, se všechny dočkají nějaké pocty (tak jako Arnold). Rebel a Rocket konkrétně na aréně, ve které bude svědky Roboconu, tedy mimořádně cool souboje robotů, kdy jednoho ovládá Juni a druhého drsná, ale přesto roztomilá holčička Demetra. Kam se hrabe Robot Jox a všichni Kaiju a Jaegeři z Pacific Rim. Ta choreografie je navíc tak legrační, že snad už ani nemohla být legračnější. A závod? Ten pro změnu strčí do kapsy jak Star Wars: Epizodu I – Skrytou hrozbu, tak Ready Player One.

Spy Kids 3-D: Game Over je film, který udeřil hřebíček na hlavičku v tom smyslu, že už s příchodem dosácký (nejlepších!) počítačových her v devadesátkách nebylo nijak neobvyklé, že se na nich děti staly de facto závislými. V závěru se samozřejmě výrazně dere do popřed téma rodiny (a kamarádů a kamarádek), protože všichni přijdou na pomoc, přestože mají zrovna na starosti mimořádně důležité věci – viz převzetí ceny u Garyho či stvoření vynálezu, který změní svět u Gregoria. Návrat výrazných postav z předchozích částí byl rozhodně velmi vítaný, což platí i o cameu jednoho tehdy ohromně žádaného herce. Také výchovný aspekt související s herním zápolením je předán zcela srozumitelně, z čehož vychází, že trojku můžeme označit za dosti podhodnocený počin, tak jako Dobrodružství Žraločáka a Lávovky a Shorts. Snad se režisér po průšvihu se čtyřkou poučil a z letošního filmu udělá znovu podívanou, kterou si užijí jak děti, tak jejich rodiče a prarodiče. Třebaže konkurence je dnes i v tomto směru větší, než jak tomu bylo na začátku století/tisíciletí.

P.S.: Závěrečné titulky provázejí vtipné přeřeky a úsměvné kamerové testy malého Daryla Sabary a Alexy Vegy. 

FOTO: cinema.de