PAMĚŤ A DĚJINY: Komunistický exil v Polsku v roce 1939

Průkazka Britského výboru pro uprchlíky z Československa, kterou po svém příjezdu do Anglie získal Bedřich Karpeles (Hájek), který byl v Polsku členem komunistického vedení v Krakově (zdroj: Archiv bezpečnostních složek)

(3. 8. 2023) – Ústředním tématem aktuálního vydání časopisu Paměť a dějiny je pojednání o dětech, které byly za druhé světové války poslány do Německa na převýchovu. Ale nechybějí ani další historické články, včetně studie o komunistickém exilu v Polsku v roce 1939, jejímž autorem je historik Stanislav Kokoška z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Komunistický exil začal vznikat již v období druhé republiky. Vedle Moskvy, která byla určena pouze pro vedení KSČ, se počítalo hlavně s Francií a Velkou Británií. Právě do těchto zemí měli odjíždět přednostně němečtí komunističtí funkcionáři, kteří po Mnichovu přišli o svoje domovy. A podle zjištění Stanislava Kokošky, byli v tomto hodně úspěšní. Zvláště zásluhou zdejších komunistů, kteří se nejrůznějšími prostředky snažili o přednostní udělování politických azylů uprchlíkům právě z řad komunistů. „Koncem října 1938 vznikl Britský výbor pro uprchlíky z Československa (BCRC), který byl dobrovolnou levicovou organizací. Jak o rok později zjistila britská zpravodajská služba MI5, střet liberální demokracie s nacismem také v tomto případě vedl ke snaze komunistů ovládnout tuto antifašistickou humanitární organizaci. Podle prověřovací svodky britské kontrarozvědky z 30. ledna 1940 působilo v základní struktuře BCRC (…) hned pět členů Komunistické strany Velké Británie,“ uvádí autor ve svém článku. Víceméně hned vzápětí otevřela BCRC svoji kancelář v Praze, přičemž pozornost jejích pracovníků zpočátku patřila sudetoněmeckým sociálním demokratům, ale velmi záhy přišel z Británie pokyn, aby začala upřednostňovat komunistické uprchlíky.

Činnost BCRC se po obsazení zbytku Československa v březnu 1939 přesunula do sousedního Polska. Organizovala tzv. pohraniční aparát, který zajišťoval ilegální přechody mezi protektorátem a Polskem. Už měsíc nato už v Krakově fungovalo první komunistické vedení, k jehož hlavním úkolům patřilo „organizování dalších přechodů do Polska, legalizování soudruhů u polských úřadů, jejich hmotné zajištění (ubytování, stravování) a odsun z Polska – většinou do Anglie prostřednictvím BCRC.“ Stanislav Kokoška se ve svém textu dotýká také známého paradoxu, že Sovětský svaz se sice nadále hlásil k tzv. proletářskému internacionalismu, ale možnost udělit azyl si vyhradil pouze pro naprosto výjimečné případy. Klement Gottwald proto odeslal 29. července 1939 ilegálnímu vedení v Praze radiotelegrafickou depeši, ve které vysvětloval, že „kádrům“ má být povolován odchod do exilu jenom tehdy, když je nelze „legalizovat“, anebo když jim hrozí při dopadení těžké tresty. Doslova napsal: „Emigranty zpravidla dirigovat na Západ, neboť tam potřebují české komunisty velmi nutně pro zahraniční práci (…). Do Moskvy jen výjimečné případy.“

Zleva: komunistický novinář a poslanec německé národnosti Gustav Beuer byl prvním funkcionářem KSČ, který odešel po Mnichovu do Velké Británie (zdroj: APS), brzy ho následoval i další zkušený funkcionář KSČ Karl Kreibich (zdroj: APS), zatímco o uprchlickou agendu se v Polsku staral komunistický právník Karl Markus (zdroj: Národní archiv)

Komunisté byli v Polsku hodně aktivní a snažili se ovlivňovat řadu činností ve svůj prospěch. Stanislav Kokoška uvádí: „Již v dubnu 1939 vzniklo Sdružení československé politické emigrace, v němž od počátku drželi klíčovou pozici. Konzulát v čele s Vladimírem Znojemským s výborem sdružení zpočátku plně spolupracoval a dal mu ve své budově k dispozici i kancelář.“ Brzy však došlo k prvním rozkolům. Při zakládání československé jednotky v Polsku v ní chtěli mít komunisté rozhodovací slovo, což neprošlo a ti následně nedoporučovali svým „soudruhům“ vstup do této jednotky z důvodu, že ji ovládají „pravicové živly“ a zejména důstojníci, že se projevují jako „fašisté“. Bylo také čím dál jasnější i pravé poslání BCRC. Konzul Znojemský v květnu 1939 referuje do Londýna, že „zástupcové komitétu, Angličané, zvolili si za spolupracovníky a rádce z řad emigrantů vesměs osoby extrémně levých názorů a sympatií. Tito lidé uplatňují svůj vliv k tomu, aby prosazovali přednostní právo na odjezd pro své politické přátele. Proto při sestavování transportů do Anglie jsou soustavně opomíjeni příslušníci čs. vojenské skupiny.“

Polská epizoda v dějinách KSČ se podle Stanislava Kokošky vyznačovala jak střety s tzv. trockisty, tak i se vznikajícím československým zahraničním odbojem. Komunisté nejenže se pokusili torpédovat vznik čs. vojenské skupiny v Krakově, současně se snažili rozšiřovat svůj vliv mezi politickými uprchlíky, zejména z řad sociální demokracie a viditelný obrat nenastal ani v červnu 1939, kdy se podle příkazu Kominterny měla KSČ zapojit do organizování národního odboje.

Celý článek Stanislava Kokošky Komunistický exil v Polsku v roce 1939 najdete v aktuálním vydání časopisu Paměť a dějiny, který můžete zakoupit ve vybraných knihkupectvích nebo v eshopu knihkupectví Kosmas. Podrobný obsah aktuálního vydání 1/2023 je dostupný na webu Ústavu pro studium totalitních režimů.

Připravil MARTIN VACEK