Dědic Caladanu uzavírá Caladanskou trilogii

Počátkem léta se do knižních obchodů dostala novinka autorské dvojice Briana Herberta a Kevina J. Andersona s názvem Duna: Dědic Caladanu. Jde o závěrečný díl Caladanské trilogie, které se odehrává těsně před slavným sci-fi románem Franka Herberta Duna. Poslední stránky knihy se odehrávají doslova jen pár dní před začátkem děje původní Duny. Podařilo se dvojici autoru uvěřitelně zakončit děj své série, aby na ni původní román smysluplně navazoval?

Dědic Caladanu vychází se zhruba ročním odstupem od druhého dílu - Lady Caladanu. Obálka se ale tentokrát nedrží filmového stylu a je pro mě tak trochu záhadou. Oba předchozí díly znázorňovali hlavní postavy, po kterých knihy nesly své názvy. Poslední díl však nesmyslně zdobí klubko obřích hadů, kteří se v celé knize vyskytují doslova v jediném odstavci. Jinak se knížka fyzicky v ničem neliší, délka je "standardizovaných" 560 stran a přebal je vyveden v obvyklém provedení, takže v knihovně pěkně zapadne mezi ostatní baronetovské knihy z tohoto univerza. Zmínit ale musím poměrně velké množství chyb, zejména zaměněných názvů a jmen, které běžná gramatická korektura neodhalí. Nepomatuju se, že by v předchozích dílech byl tento problém tak častý.

Poslední díl trilogie navazuje přímo tam, kde druhý díl končí. Dostáváme tak několik rozehraných dějových liníí. Hlavní tři linie sledují osudy trojice hlavních postav - vévody Leda Atreida, Lady Jassicy a mladého Paula. Název i anotace knihy slibují, že značná část příběhu bude věnována Paulovi. Ve většiny knihy však příliš prostoru nedostává a děj se zaměřuje převážně na dějovou linku Leta Atreida.



Leto se snaží infiltrovat do organizace s názvem Šlechtický svaz, jejímž cílem je rozpad současného impéria. Problém nastává ve chvíli, kdy se posel Gurney Halleck dostane do harkonnenského zajetí. O této infiltraci se tak Imperátor nedozví a Leto je tak považován za skutečného rebela. To nakonec vede téměř ke zničení celého domovského světa Atreidů - Caladanu.

Postava Paula zůstává celou dobu na Caladanu, jako dočasná vládnoucí hlava rodu. Musí řešit problémy s tleilaxanskými pašeráky drog, vypořádat se s najatými vrahy a později také odvrátit imperiální útok na planetu. Všechny tyto epizody však působí spíše výplňově. Tak aby Paul měl také nějaký příběh, zatímco hlavní události se odehrávají jinde.

Z mého pohledu působila nejzajímavěji vedlejší dějová linie věnovaná atreidskému mentatovi Thufiru Hawatovi. V původním příběhu tato postava nikdy nedostala příliš prostoru či nějaký samostatný příběh. V této knize Thufir podniká záchranou akci na harkonnenský Lankiveil, kde je vězněn Gurney Halleck. Mentatské pojetí bojových scén bylo velice zajímavé a myslím si, že zatím nikdy v univerzu Duny nedostalo takovýto prostor.

Děj knihy pěkně letí a neobsahuje příliš hluchých míst. Zkrátka takové to nenáročné pojetí sci-fi, jak jsme od této dvojice autorů zvyklí. Problémem je absence jakéhokoliv napětí, které vychází už ze samotného zasazení knihy. Jen těžko se můžeme bát o nějakou postavu, když z původní knihy víme, že o pár dnů později je zcela v pořádku. Kniha tak nemůže sázet na žádné velké zvraty, nebo překvapivá úmrtí postav.

A jak se autoři vypořádali s návazností na Herbertovu Dunu, jejíž děj přímo navazuje na konec Dědice z Caladanu? Bohužel, ne příliš dobře. Ano, situace je nastavena správně, postavy jsou na místech, kde mají být a události jsou v pohybu správným směrem. Ale motivace postav, nebo jejich chování? V tomto směru je bohužel výsledek velice špatný. Autoři opět nerespektují pravidla daná původním vesmírem a zejména Paulova postava nesnese svým dětským chováním a myšlením srovnání s předobrazem v původní knize. V tomto ohledu jsem byl nejvíce zvědavý, jak autoři zvládnou vysvětlit základní námět Duny, tedy proč rod Atreidů získává léno na Arrakis. Bohužel, vysvětlení z této knižní novinky je zcela mimo a v kontextu původního díla nedává smysl. Ale to už si každý čtenář může posoudit sám.

Dědic Duny uzavírá trilogii ve zhruba stejné kvalitě, v jaké se nesly původní knihy. Jde o lehce nadprůměrnou akční sci-fi, která ale postrádá jakoukoliv hloubku původní knihy, které dějově předchází. Tentokrát bohužel autoři nemohou sázet na napětí, protože karty jsou rozdané. Pokud máte za sebou původní knihu nebo celou sérii, ale s tímto autorským duem ještě zkušenosti nemáte, je Caladanská trilogie asi to nejvhodnější s čím můžete začít.