Tělocviků, kde byla Samková nebo Charvátová, jsem se nemohl dočkat, vzpomíná trenér Suk
Aleš Suk je trenér olympioniků, tělocvikář i vášnivý lyžař. V rekonstruované modré roubené chalupě v Dolní Branné, ve které je zřízeno Muzeum lyžování, si s Lucií Výbornou povídal o svých svěřencích a svěřenkyních, o tréninkových technikách nebo o tom, co všechno může sport člověku dát do života.
Jak se pozná dobrý trenér a dobrý učitel tělocviku?
Pozná se ne podle toho, jaké má svěřence, ale jak se jeho děti ve třídě těší na tělocvik. Vzpomínám třeba na třídu zhruba v roce 2003, kde seděla v jedné lavici Eva Samková, za ní Karolína Erbanová, ve vedlejší řadě Lucka Charvátová a já jsem se nemohl dočkat, jaká to byla nádhera.
O výběru sportu rozhodují dispozice, rodinná tradice i parta ve třídě, myslí si trenér olympioniků Suk
Ať jsem zavelel jakoukoliv bejkárnu, všichni do toho šli naplno. Třeba jsem v kopcích za školou navršil sněhový můstek, přes který pak skákali akrobatické skoky, přičemž ve vzduchu museli chytit medicinbal a vrátit mně ho zpátky přihrávkou.
Co rozhoduje o tom, jaký sport si dítě nakonec vybere?
V první řadě dispozice. Mnohdy přišli rodiče s konkrétní představou, co by mohl jejich kluk dělat, ale po testech – tříetapovém výběru, se ukázalo, že by mu slušel spíš jiný sport.
„Nesmí se zanedbat senzitivní období, které přeje rozvoji hloubkové rovnováhy a dynamické síly.“
Protože pokud má třeba mírnou nadváhu, už je zbytečné z něj dělat vytrvalce. Když není dostatečně obratný, dostatečně výbušný, těžko může dělat nějaký sport, který si to vyžaduje. Pak rozhoduje rodinná tradice.
Pokud rodič nestojí za dítětem, nepodporuje ho, je to špatně. A třetí okolnost je parta ve třídě.
Biatlonista a influencer Mánek: Víc si vydělám na instagramu, přiznává. Anorexie je podle něj stále tabu
Číst článek
Jak jako učitel nebo jako trenér poznám, kde jsou limity toho člověka a kdo bude olympionik?
Když začínáš, tak o tom nepřemýšlíš. Dítě se ten sport musí nejdřív naučit. A hlavně se nesmí zanedbat senzitivní období, které přeje třeba rozvoji hloubkové rovnováhy a svědčí rozvoji dynamické, výbušné síly.
Když chci budovat rozvoj silových vlastností, ale nedostanu se na strop své maximální síly do doby biologické zralosti, už to tam později nedostanu. Všechno to je otázka zkušeností, literatury a nových poznatků, a to nemůžu zanedbávat.
Pokud se nedokážu podívat přes plot vlastní zahrádky, je to také špatně. Tím chci říct, že je důležité opisovat od příbuzných odvětví – od atletů, cyklistů, hráčů, protože rozvíjet vytrvalost se dá i hrou.
‚Vážím si toho, ale letos váleli i mladí.‘ Biatlonistku roku Davidovou těší, že dorůstá další generace
Číst článek
Jak se v dětech buduje hraní fair play?
Charakter českého národa je spíše dostat se na vrchol jakoukoliv cestou, což není dobře. Nakonec jsou příklady vidět i ve vrcholovém sportu, například ve fotbale. Mladí kluci to vidí, pak to udělají také a trenér je v tom nechá. Sice buduješ fyzičku, ale morálka zůstává úplně někde jinde.
Jak se pozná, že má Samková talent? V čem ho fascinují Karolína Grohová nebo Karolína Erbanová? A čí lyže můžete vidět v muzeu? Poslechněte si celý rozhovor v audiu v úvodu článku.
