Ještě nedávno se v Týně nad Vltavou na Budějovicku věřilo, že pod samotným městem se může ukrývat několikakilometrový komplex tajných chodeb, které ústí na povrch dokonce i ve čtyři kilometry vzdálených Hněvkovicích. S místním podzemím se však pojí daleko více pověstí. Pravdou je, že město má jako jedno ze tří v kraji systém chodeb, jenž je už patnáct let otevřený veřejnosti.

Už při vstupu je jasné, že jeho prohlídka nebude obyčejnou procházkou. Těsně před sestupem do podzemí totiž návštěvníci dostávají přilbu, pláštěnku, holínky a svítilnu.

„Je to kvůli vaší bezpečnosti. V chodbách se místy drží voda a jejich profil není pro každého. Pokud trpíte klaustrofobií nebo máte potíže s pohybem, exkurzi vám úplně nedoporučuji,“ varuje průvodkyně Aneta Pláteníková z infocentra, které podzemní chodby provozuje.

Lidé si zde mohou obousměrně projít 160 metrů chodeb, které byly po staletí zanesené vodou a blátem. „To, že tady nějaké podzemí je, se vědělo i díky zápiskům Bedřicha Karáska, zakladatele místního muzea. Vedl si poznámky o tom, že by chodby mohly vést desítky kilometrů daleko,“ prozrazuje na úvodních metrech naše průvodkyně.

Vůbec první průzkum podzemí se odehrál už v polovině minulého století, v roce 1992 se sem vrátili písečtí speleologové. K poslednímu zkoumání chodeb a jejich zprůchodnění a odstranění vody s bahnem došlo mezi roky 2005 a 2008. Společně s jeskyňáři se ho účastnila také současná ředitelka muzea a historička Martina Sudová.

„Chodby byly trvale zatopené a asi tři čtvrtiny byly zanesené bahnem. Nebylo v nich moc místa. Ukázalo se, že je v nich silný zdroj podzemní vody, ta se musí neustále odčerpávat, jinak by byly do dvou dnů zatopené. Pak by museli vodu tahat hasiči z náměstí, což už se nám v minulosti také stalo,“ vysvětluje Sudová.

9 fotografií

Vznik samotných chodeb se datuje do 15. století, stavitelé tehdy používali pouze ruční nástroje. S ražbou však neměli až tolik práce, protože stěny tvoří velmi měkká biotitická pararula, která se snadno drolí. „Pokud narazili na tvrdší materiál, tak se ho snažili obcházet. I díky tomu jsou chodby poměrně klikaté. Ve stěnách stále můžete vidět stopy po nástrojích,“ ukazuje Pláteníková na zřetelné zářezy ve stěnách.

Pohyb podzemím je na mnoha místech obtížný a návštěvník si musí stále dávat pozor na hlavu. Profil chodby má tvar klíčové dírky, tak aby byla úzká u nohou a směrem vzhůru se rozšiřovala. Místy se dokonce zužuje natolik, že ji stěží projde dospělý člověk. I na této zajímavosti se ukazuje, že zřejmě nesloužila jako úkryt či sklepy, jak tomu je v mnoha jiných případech.

Průvodkyně může vzít pod zem jen pět lidí

„Můžeme vyloučit i těžbu nerostů, nic cenného se v Týně ani jeho okolí v tomto ohledu nenacházelo. Většina podzemí v dalších městech vznikala propojováním sklepů měšťanských domů, měly by tak vést po obvodu náměstí. Zde ale směřují ke kašně. Spíše se tak ukazuje, že sloužily jako zdroj a ochrana pitné vody, což se v době válek ukázalo jako výhoda,“ přibližuje Sudová historický význam chodeb.

V nich je na prohlídkové trase vidět i několik odvětrávacích šachet a přibližně v její polovině narážíme na bývalou studnu, která ústí na náměstí před budovou muzea. Exkurzi do podzemí doplňují průvodci i přednáškou o potahové stezce vedoucí přes Týn a o dělostřeleckém cvičišti na blízkém Velkém Depotu.

Podzemí je pro návštěvníky přístupné od května do září, o prázdninách je otevřené denně. „Najednou ale smí pod zem maximálně skupina šesti lidí včetně průvodce, a to kvůli bezpečnosti. Doporučujeme tedy rezervovat si prohlídku předem, zájem je obrovský,“ vysvětluje vedoucí městského odboru školství a kultury Alena Mikulová.

Zpřístupněné podzemí ale není jediným takovým prostorem, který se v centru města a jeho okolí nachází. „Už v 15. století vznikaly na místě bývalého hradu, kde je nyní otáčivé hlediště, dodnes dochované pivovarské sklepy. Podsklepené je ale širší okolí hradu, což se nám nedávno při opravách jedné ze silnic potvrdilo,“ říká ředitelka muzea. Dále také připomíná, že zatím neprobádané sklepy se nacházejí i pod budovou radnice.