‚Monstrum, které se vymklo kontrole a vyděsilo elity.‘ Prigožinova vzpoura změnila Rusko a rozložení moci
Měsíc po povstání Jevgenije Prigožina je jasné, že jeho následky jsou úplně jiné, než se očekávalo. Nedošlo k žádné čistce jeho stoupenců v armádě, restrukturalizaci wagnerovců ani k větším zásahům proti ruským „ultravlastencům“. Výjimkou je zatčení bývalého velitele donbaských separatistů Igora Girkina.
Prigožin nebyl zavražděn ani uvězněn, připomíná ruská politoložka Taťjana Stanová z Carnegieho nadace pro mezinárodní mír v článku zveřejněném na stránkách organizace. Rusko se víceméně vrátilo k „normálnímu“ životu, ale je těžké zbavit se pocitu, že režim už nikdy nebude jako dřív. Povstání změnilo pohled ruských elit na svět a na mnoho let ovlivní politické směřování země.
Ze zpětného pohledu všechno vypadá jako nedorozumění. Vladimir Putin nepochopil, jak moc se Prigožin zradikalizoval, a dovolil, aby se konflikt vyhrotil. Šéf wagnerovců zase přecenil vlastní důležitost a myslel si, že prezidenta přiměje ke změnám ve vojenském velení země.
Navenek to vypadá, že se všechno vyřešilo. Prigožin chápe, že jeho pokus o užití síly byla chyba, a Putin se rozhodl, že nejde o nebezpečného zrádce, ale vlastence, který se kvůli hrůzám války okolo něj jen na chvíli zapomněl.
Prigožin však přišel o majetek i pověst a byl vykázán do vyhnanství v Bělorusku, Kreml se kromě toho zřejmě snaží zlomit jeho wagnerovce. Vyvíjí tlak na jejich velitele, aby sloužili pod novým vůdcem Alexejem Troševem, který zjevně podepsal smlouvu s ministerstvem obrany a podle Putina byl označen za Prigožinova nástupce.
Nejvýznamnější událost na domácí scéně
Putin má však dilema, co bude s několika tisíci wagnerovci v Bělorusku dělat, a ještě horší noční můra je to pro tamějšího prezidenta Alexandra Lukašenka. Kreml se však očividně rozhodl, že v Rusku vzbouřenci zůstat nesmějí.
Už dnes je jasné, že Prigožinova vzpoura byla nejvýznamnější událostí na domácí scéně od chvíle, kdy se Putin dostal před skoro čtvrtstoletím k moci. Podle mnoha lidí mělo ze vzpoury největší prospěch ministerstvo obrany. Jeho ministr Sergej Šojgu získal příležitost zlikvidovat Prigožinovy spojence v armádě, zejména generála Surovikina, hlavního prostředníka mezi ministerstvem a wagnerovci.
Před měsícem vlastizrádce, nyní na summitu s Afrikou. Prigožin přijel zpátky do Ruska
Číst článek
Vzpoura však také poškodila pověst ruských vojenských představitelů a odhalila, jaká nespokojenost se nahromadila mezi nižšími důstojníky. Po neshodách s náčelníkem generálního štábu Valerijem Gerasimovem byl z funkce odvolán a převelen do Sýrie respektovaný velitel 58. Vševojskové armády generálmajor Ivan Popov.
Proslýchá se, že bude odvolán i velitel 106. výsadkového oddílu generálmajor Vladimir Seliverstov a velitel vzdušných výsadkových sil generálplukovník Michail Teplickij.
Tyto změny působí spíše jako výsledek narušení Gerasimovovy a Šojguovy autority než čistka Prigožinových spojenců. Putin možná bude muset oba tyto muže nahradit. Dá se říci, že probíhá jakési štěpení ruských bezpečnostních služeb. Sílící trhliny vyvolají nové konflikty a posílí konkurenční boj mezi vládními agenturami, což bude mít destabilizující důsledky, domnívá se autorka analýzy.
Největší prospěch ze vzpoury mají ruské špionážní organizace. Federální bezpečnostní služba (FSB) mohla konečně zatknout Girkina, jednoho z nejradikálnějších „ultravlastenců“. Zatímco na Západě byl v nepřítomnosti odsouzen na doživotí za podíl na sestřelení malajsijského dopravního letadla nad Ukrajinou v roce 2014, v Rusku je viněn z extremismu, protože neustále kritizuje Putina za nesprávné vedení ukrajinské války.
Prigožinova vzpoura poškodila nejvíc Putina
Službě vnější rozvědky (SVR) se zase podařilo vylepšit starou myšlenku „polské hrozby“, tedy údajné touhy Polska obsadit západní Ukrajinu a Bělorusko. Putin se nedávno o polských zákeřných úmyslech dlouze rozpovídal na zasedání Bezpečnostní rady Ruské federace a schůzce s Lukašenkem.
Část wagnerovců je v Bělorusku, potvrdili ukrajinští pohraničníci. Kde se nachází Prigožin, není jasné
Číst článek
Je však nepravděpodobné, že by se jakéhokoli vpádu na severní Ukrajinu nebo akce u hranic s Polskem účastnili wagnerovci. Ve hře není ani velký zátah na „ultravlastence“. Kreml je stále považuje za zásadní součást proválečného konsensu, který si chce pěstovat před prezidentskými volbami v příštím roce.
Prigožinova vzpoura poškodila nejvíc Putina. Ať už má jakkoli vysoké sebevědomí, zkazil to. Vytvořil monstrum, které se vymklo jeho kontrole a vyděsilo elity. Všichni viděli, jak Kreml ochromila nerozhodnost a Prigožin unikl skutečnému potrestání. Mnoho lidí se ptá, zda je Putin vůdcem, jakého Rusko potřebuje v těžkých dobách.
Tolik medializovaná Putinova „vertikála moci“ zmizela. Místo vlády silné ruky má teď Rusko desítky „miniprigožinů“, a i když jsou možná předvídatelnější než šéf wagnerovců, nejsou o nic méně nebezpeční. Dobře vědí, že nastala doba po Putinovi a že přišel čas chopit se zbraní a připravit se na bitvu o moc, uzavírá Taťjana Stanová v analýze pro Carnegieho nadaci.
Výběr z komentářů, analýz a reportáží zahraničních médií pro vás připravila Gita Zbavitelová.
