Jak zvládat změny a nemít z nich strach?
Jistě znáte pár lidí, kteří milují adrenalin a změny, ale většina z nás si velmi dobře hoví v jistém a předvídatelném stereotypu. Do změn se nehrneme. Schválně se jim vyhýbáme, oddalujeme je a logicky si argumentujeme, proč do nich nejít. Bojíme se jich, avšak ruku na srdce – opravdu nám přináší tak strašné věci? Nebo je to naopak?
Pro uklidnění – každý zažívá strach a nervozitu ze změny, i z té pozitivní. Příchod miminka do rodiny, povýšení v práci, stěhování do nového domu… Krásné změny, které stejně jako ty zprvu vnímané jako nepříjemné vyvolávají strach, obavy a nervozitu. A je to normální. Přijměte to. Avšak tento strach by vás neměl paralyzovat a stát se fóbií.
Proč změnám nejdeme naproti? Protože jsou spojené s nejistotou, emočním stresem, s novým neznámým, s možným neúspěchem, s možností zranění, zhoršení životních podmínek, s neznalostí nového prostředí. A pokud jsme přecitlivělé osoby, které měly až příliš ochranitelské rodiče, tak vůbec neumíme ze své komfortní zóny vystupovat. A hlavně při změně se musíme rozhodovat, a to řada z nás nechce. Neumí to, bojí se následků rozhodnutí, a tak raději setrvá v jistém a mnohdy trýznivém životě. Typickým příkladem jsou lidé fyzicky týraní. Život s agresorem znají, vědí, co bude následovat. Život bez něj ale neznají. Co by dělali? Co je v životě bez násilí čeká? A změnu neudělají, i když jim jde o život. Zůstanou ve známém prostředí i situacích.
První kroky ke změně
Přiznat si, čeho se opravdu bojíme. Samoty? Ztráty majetku, financí, prestiže, obdivu? Když to máme, je třeba se zamyslet a odpovědět si na otázku: Čím to, že je to pro mě tak důležité? Proč potřebuji obdiv? Čeho se bojím v samotě? Když se jedná o změnu, většinou vidíme strachy a to, co nám může vzít. Pozitiva a přínosy jsou až daleko za nimi. Podívejte se do své minulosti a připomeňte si změny, které jste v životě udělali. Opravdu vám něco negativního přinesly, nebo byly naopak posunem vpřed, zdrojem učení se novému? Klasický příklad je případ výpovědi z práce. Nikdo ji nechce. A právě díky ní dnes máte své malé podnikání, práci novou, která vás baví víc. Poznali jste nové přátele. Dívejte se na změny jako na přínos něčeho nového a jako na možnost růstu.
Vidět neúspěch jako něco pozitivního
Snad největší strach spojený se změnou je strach ze selhání. Jediný způsob, jak se tomu vyhnout, je nedělat nic, nepodnikat žádnou akci a žít spíše jako divák než jako hlavní hrdina. Dělat chyby je součástí křivky učení. Když děláme chyby, učíme se z nich, opravujeme je a zlepšujeme se. Když jsme se učili chodit, udělali jsme tisíce pokusů, ve kterých jsme často selhávali. Ale to nám nezabránilo v tom, abychom znovu zkusili spadnout a naučili se znovu vstát. Nikdo nás nesoudil, když jsme nemohli chodit – ani my sami, ani ostatní. Proč si nezachovat stejné přijetí, když čelíme situacím, že v životě „padáme“? Pojďme zvolit přístup: “Ať se věci vyvinou jakkoli, během cesty k cíli se vždy naučím něco nového.”
Přijměte situaci, ale nerezignujte na ni!
Přijetí situace, ve které se aktuálně nacházíme, je prvním krokem k přijetí změny. Přijmout neznamená rezignovat na to, jak věci jsou, to znamená, že nemusíme věci pasivně přijímat a chovat se jako oběť okolností. Přijetí vyžaduje odvahu, odhodlání a upřímnost. Znamená to přijmout fakt, že život pracuje pro nás a naše dobro, i když si to v tuto chvíli neuvědomujeme. A to znamená uvědomit si ty části nás, které nám jsou více nepříjemné – ty, kterým nechceme čelit, ale které bychom rádi změnili.
Na cestu ke změně se připravte
Čím jsme starší, tím je pravděpodobnější, že se změn budeme bát. Je to zkušenostmi a věkem. Dítě, které je ještě nevinné, se tolik změn nebojí. No, omládnout nejde, a tak se na změny musíme připravit jinak. Nechte si čas na přemýšlení a dobře se vyspěte. Mějte bystrý a svěží mozek. Přiznejte si věci, ze kterých máte strach, a klidně se svěřte okolí. Druzí lidé vám mohou ukázat možnosti, jak získat jistotu, a nabídnou vám oporu. Navíc vidí situaci s nadhledem a mohou přijít s novým pohledem na věc, který vás vůbec nenapadl. Zajímejte se o novou oblast, kam vás má změna přivést. Lidé se bojí neznáma, tak si zjistěte, jak to v nové práci chodí, jak nové místo vypadá, navštivte ho, přečtěte si informace, dovzdělejte se, vyzkoušejte si jízdu na nové místo s doprovodem… Oťukávejte si nové prostředí a postupujte po malých krocích. Myslete a mluvte pozitivně: “V té nové škole budou fajn lidé, zajímavé předměty, velká tělocvična…” A v neposlední řadě na sebe netlačte v tom, zvyknout si na novou situaci rychle. Dejte si čas na přizpůsobení se.
Vykročte ze své komfortní zóny
Komfortní zóna je mentální prostor, kam se uchylujeme, kde máme iluzi pocitu ochrany a bezpečí. Proč se tedy cítíme tak nešťastní? Vystoupit ze své komfortní zóny a vstoupit do naší zóny svobody a zbavit se strachu nevyžaduje radikální změny. Můžeme začít malými symbolickými gesty, těmi, která mají schopnost odpojit náš vnitřní autopilotní mechanismus. Změňte cestu do práce, změňte místo, kde obvykle sedíte u jídelního stolu, naučte se nový jazyk, staňte se na měsíc vegetariánem nebo pěstujte nové koníčky. Toto je jen několik nápadů na věci, které můžeme udělat, abychom prolomili naše obvyklé návyky a automatizované reakce. Kousek po kousku je začleňujme do života, rozšiřujme vnější dimenze naší komfortní zóny, objevujme nové vášně, nové schopnosti a nové způsoby života.
Buďme trpěliví
Někdy musíme lekci opakovat znovu a znovu, abychom uspěli ve zkoušce, kterou nám život nastavuje, a k tomu potřebujeme mít trpělivost. Netrpělivost je reakce. Trpělivost je odpověď. Růst (a změna) je o evoluci, ne o revoluci. Přesto když jsme řízeni netrpělivostí, máme tendenci volit revoluci. Revoluce však vytváří turbulence, agitaci, a proto má tendenci spíše ničit než spojovat. Trpělivost je sval, který je třeba cvičit každý den.
