Prémiová ekologická platba měla motivovat zemědělce k tomu, aby hospodařili v souladu s přírodou. Podmínky pro získání dotace jsou ale natolik přísné, že si o ni požádalo pouze 50 farmářů.
Reforma evropské zemědělské politiky přinesla změnu ve vyplácení dotací. Od roku 2023 si čeští zemědělci mohou kromě standardních dotací požádat i o platbu navíc za to, že dobrovolně plní přísnější ekologické postupy. Speciální odměnu mají dostávat například za to, že zasejí více druhů plodin a ponechají větší část půdy ležet ladem nebo že vyčlení ochranný pás podél vod.
České ministerstvo zemědělství vytvořilo dvě kategorie ekoplateb – základní a prémiovou. O druhou jmenovanou je však minimální zájem.
„Na opatření Ekoplatby základní bylo podáno 22 092 žádostí a na Ekoplatbu prémiovou 50 žádostí,“ sdělil redakci Státní zemědělský a intervenční fond (SZIF), který má vyplácení dotací na starosti. Data se vztahují k letošnímu jaru, kdy čeští zemědělci poprvé žádali o dotace z nové zemědělské politiky EU.
Pokud zemědělci podmínky ekoplateb splní, za základní úroveň mohou získat zhruba 1 630 korun na hektar. U prémiové ekoplatby je to výrazně více, a to zhruba 8 100 korun na hektar. Redakce se proto obrátila na ministerstvo zemědělství s dotazem, proč je o prémiovou platbu tak nízký zájem.
„Při přípravě podpory jsme předpokládali vyšší počet podaných žádostí,“ přiznal mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý. Situaci vysvětluje tím, že původní koncept prémiové ekoplatby se změnil – zpřísnil – a to na základě připomínek, které rezort obdržel v rámci standardního mezirezortního připomínkového řízení. Změny se týkaly typu podporovaných ploch, vzdáleností mezi neprodukčními plochami či plodinové skladby neprodukčních ploch.
„Všechny tyto dodatečné změny pak činí opatření náročnějším jak na organizaci zemědělských postupů, tak na náklady na založení ploch,“ vysvětlil Bílý. Jinými slovy – zemědělcům se prémiová opatření zkrátka nevyplatí dělat.
Aktuální nastavení sazeb vychází ze Strategického plánu českého zemědělství. Na základě tohoto dokumentu Česko rozděluje evropské zemědělské dotace. Plán přitom podléhá souhlasu Evropské komise. Ta mu však dala zelenou ještě předtím, než skončilo mezirezortní řízení, na jehož základě se podmínky prémiových ekoplateb zpřísnily. Řešením by tak mohla být úprava plánu a navýšení sazeb.
„Právě toto je krok, který chceme učinit jako změnu k úspěšnějšímu čerpání prémiové ekoplatby, tj. navýšit sazbu tak, aby reálně odpovídala nárokům jednotlivých podmínek. Náš plán je však potřeba primárně projednat s Evropskou komisí, která musí změnu odsouhlasit,“ uvedl Bílý.
Ekoplatby čelí kritice
Ekoplatby měly být novinkou společné zemědělské politiky EU, která bude motivovat zemědělce k dobrovolnému uplatňování postupů šetrných k přírodě. Opatření je však terčem kritiky, a to nejen kvůli přísným podmínkám u prémiových plateb.
„Ekoschémata jsou dle mého názoru velmi nepovedeným počinem ze strany EU. Úmysl je velmi dobrý, ale implementace pokulhává,“ řekla redakci Kateřina Urbánková, manažerka Svazu ekologických zemědělců PRO-BIO.
Ekoschémata jsou sice součástí společné zemědělské politiky EU, ta však dala členským státům možnost definovat si opatření dle svého uvážení. Podle Urbánkové k tomuto úkolu Česko přistoupilo tak, že nebudou mít reálný environmentální přínos.
Podobná slova zaznívají i od Zemědělského svazu. „Myšlenku ekoschémat, kdy zemědělci dobrovolně přistoupí na omezení produkce a zvýšené náklady a ušlé příjmy jim budou na základě toho uhrazeny, považujeme za dobré řešení. Bohužel ale došlo opět k tomu, že dobré úmysly jsou znehodnoceny nedokonalým provedením,“ řekl redakci Vladimír Pícha ze Zemědělského svazu.
Svaz vytýká ekoplatbám především nadměrnou byrokracii a náročné podmínky, kterými zemědělci musí projít, aby je získali.
„V naší republice jsou zavedena různá opatření na různé druhy využití půdy od trvalých travních porostů přes ornou půdu až po trvalé kultury. Zemědělec tak má možnost zvolit si opatření, které se hodí pro jeho druh hospodaření. Ovšem řadu z nich odrazuje, že pravidla jsou tak podrobná, že jejich provedení je v některých případech takřka nesplnitelné,“ vysvětlil Pícha.
Druhá výtka Svazu se týká sazeb za ekoplatby, které podle něj nejsou dostatečné.
S kritikou souhlasí i místopředseda Asociace soukromého zemědělství Jan Štefl. „V současné době i vzhledem k pozdnímu schválení konkrétních prováděcích předpisů drtivá většina zemědělců plní povinná ekoschémata pouze pomocí úhorů a případně nahrazením části těchto úhorů pěstováním bílkovinných plodin,“ vysvětlil Štefl.
České přírodě by přitom mnohem více prospěly pevné krajinné prvky, například vysazování stromořadí, křovin, zakládání remízku, mokřadů apod. Finanční ocenění těchto opatření je ale pro zemědělce příliš nízké.
Svaz pak ministerstvu zemědělství vytýká také to, že na poslední chvíli zrušilo podporu tzv. precizního zemědělství, tedy využívání moderních způsobů hospodaření, díky nimž je například možné používat méně pesticidů či hnojiv. Precizní zemědělství mělo být součástí ekoplateb, nakonec se tak však nestalo. Ministerstvo to vysvětluje tak, že zemědělci sami vlivem vysokých cen energií či hnojiv začali hledat úsporné metody hospodaření. Dotace za zavádění takových metod by tak mohly být považovány za účelové.
