Marta Kubišová. Jméno, které si každý spojuje s bojem proti okupaci, s nadějí a odvahou, s neuvěřitelným hlasem, krásou, se zvířaty, s lidskostí. Bylo by zbytečné se v článku zabývat vším, co toto jméno pro náš národ znamená, stejně, jako by nemělo smysl psát biografii, neboť takových děl vzniklo nesčetně. Došlo by akorát k omílání stojaté vody o tentýž břeh. A přesto se životem paní Kubišové zabývat budu. Přesněji řečeno divadelním recitálem Letní scény Musea Kampa.
Muzikálová inscenace Marta vznikla v roce 2022 k 80. narozeninám jedné z nejvýznamnějších a nejvýraznějších osobností československé populární hudby v rámci Letní scény Musea Kampa. Jedná se v pořadí o třetí inscenaci, která byla pro Letní scénu vytvořena. Před Martou to byla inscenace Werich a Meda, jejíž derniéra se uskutečnila letos v červnu. Režisérka Adéla Laštovková Stodolová vytvořila spolu s jednoduchým, a přesto v jistých chvílích dechberoucím scénářem Daniely Sodomové, prostou scénou Jaroslava Wertiga, dramaturgií Jany Sloukové, dobových kostýmů Davida Janoška a hudebního nastudování Petra Zemana unikátní dílo, pro které je opravdu nejvýstižnějším názvem divadelní recitál.
Dílo je pojato podle skutečných událostí, není v něm přehnaná dramatizace ani přehrávání, i když se v jistých chvílích dá o překročení jeho hranice polemizovat. Jako příklad mohu uvést Martino (Hana Holišová) venčení členů kapely alias psů nebo vyobrazení mladé, lehce naivní, Heleny (Sara Sandeva). Co se ale recitálu a jeho tvůrcům musí vyzdvihnout, je nenápadný, a přesto důležitý důraz na Martinu lidskost, která z ní po právu dělá jednu z nejcivilnějších a nejskromnějších hvězd. V příběhu jsou velmi dobře patrné důvody Martina rozhodování se, které nám dokazují, proč vlastně hlavní postava jednala právě tak. Protože musela. Neměla na výběr, ale přesto nikdy před režimem neustoupila.
Scénograf Jaroslav Wertig vsadil na jednoduchost a symbolismus. Scéna je proto prostá, neobsahuje žádné výrazné, velkolepé kulisy. Důraz je kladen na detail, symbolické prvky, jako jsou bílé balonky naplněné heliem, představující duši nenarozeného dítěte a oběti okupace. Strohá scéna je však doplněna pestrými kostýmy Davida Janoška. Ten se rozhodl zvýraznit slavné trio Golden Kids, a to obleky inspirovanými dobovými fotografiemi. Proto můžeme vidět například představitelky Marty v téměř totožných šatech, ve kterých zpěvačka vystupovala. Janošek kladl důraz zejména na hlavní herce, kapelu oblékl pouze do černého. Zabránil tak případné přeplácanosti, která by hrozila, pokud by měli všichni svůj originální kostým.
Martu Kubišovou v recitálu alternují Hana Holišová s Berenikou Kohoutovou. Obě fantastické herečky, velmi dobré zpěvačky, silné osobnosti, které byly do nelehké role žijící legendy právem obsazeny. Přesto, že je Marta Kubišová nenahraditelná a stěží se dá napodobit, je jejich role velmi věrohodná. Hana Holišová, kterou jsem měl tu čest v roli zpěvačky zhlédnout, se sice Martě podobá méně než Berenika, avšak její barva hlasu je neuvěřitelná. V jistých chvílích se může zdát, že napodobit tak přesně Martin zpěv není možné. Ale na pódiu v areálu Musea Kampa s tak charismatickým a silným geniem loci je možné téměř vše. Roztomilý, nevinný výraz v obličeji herce Denise Šafaříka ve mně vyvolával pocit, že opravdu pozoruji mladého Václava Neckáře. Se svou rolí se herec vypořádal dobře, byť ve chvílích, kdy měl skotačit coby „nejskotačivější kůzle“, bylo patrné váhání a lehká odtažitost od této známé zpěvákovy přednosti. To však vynahradil svým hlasem, kterým se, podobně jako představitelka Marty, dokonale přiblížil k originálu. Mladá Helena Vondráčková v podání Sary Sandevy úmyslně hraničila s trapností. Postava začínající mladé hvězdy byla vyobrazena jako naivní a lehkomyslná dívka spoléhající se především na svůj úspěch. Autoři tím zřejmě naráželi na nedávné spory a rozkmotření se obou zpěvaček vyvolané právě ze strany Vondráčkové.
Mimo legendární trio se na pódiu objevovaly postavy Havla, Dubčeka, Bohuslava Ondráčka, Ivy Janžurové, Jana Němce, Jana Moravce, Darka Vostřela a dalších významných jmen. Ty představovali členové živé kapely, která recitál doprovází. Živá kapela, sestavena z herců a hereček, jejichž talent se rozvinul i do muzikantských sfér a autoři díla se jej rozhodli využít, dodává recitálu správnou atmosféru. Na pódiu tak vystupovali i Václav Kopta, Kryštof Mende, Pavel Neškudla, Rozálie Havelková, Marie Štípková, Jan Meduna, Petr Vršek a Petr Zeman, kteří v hudebním nastudování Petra Zemana dokázali oživit a připomenout známé skladby jako Lampa, Depeše, Loudá se půlměsíc, Micro-magic-cirkus, Proudy, Mama nebo Já tu s tváří neměnnou. Chybět nesměla ani dnes již legendární Modlitba pro Martu.
Vytvořit dílo o žijící legendě, dílo, které se svým provedením má co nejdetailněji přiblížit ke skutečným událostem a zároveň nesmí přesáhnout hranice prostoru ani reality, je velmi obtížné. Obzvláště, jedná-li se o příběh, ve kterém je potřeba zdůraznit Zlatého slavíka, okupaci 1968, Píseň pro Rudolfa III. (seriál, pro který byla původně napsána Modlitba pro Martu), vystupování v pařížské Olympii, období normalizace, Chartu 77 a sametovou revoluci. Už jen představa nad realizací zní děsivě. Jak dosáhnout toho, aby se všechno zmíněné, a mnohem více, vešlo do jednoho 2 hodiny a 45 minut dlouhého představení? O tom ví své Daniela Sodomová, scenáristka recitálu. Musela se vypořádat s velmi obsáhlou časovou osou, ale i rozhodnutím, které životní události Marty Kubišové v díle zvýrazní a jaké její písně k tomu využije. Věřím, že to byla náročná práce, která však stála za to. Divadelní recitál si velmi rychle získal oblibu u diváků, snad nejen kvůli hvězdnému obsazení, a za svou roční existenci se může pyšnit hned dvěma oceněními. Nejlepší muzikál roku 2022 a Nejlepší ženský herecký výkon v oblasti muzikálu pro Hanu Holišovou.
Marta Kubišová, žena z davu, která nikdy nechtěla být slavná, a přesto byla. Žena, která neměla na výběr, a přesto se nikdy režimu nepodvolila. Žena, která se stala symbolem národa, protože si vždy šla za svým. Žena s tváří neměnnou. To je paní Marta Kubišová, kterou jsem díky divadelnímu recitálu Marta měl tu čest poznat. Děkuji.
DIVADLO: MARTA
Režie: Adéla Laštovková Stodolová
Scénář: Daniela Sodomová
Dramaturgie: Jana Slouková
Scéna: Jaroslav Wertig
Kostýmy: David Janošek
Hudba: Petr Zeman
Pěvecké nastudování: Linda Finková, Petr Zeman
Choreografie: Linda Rančáková
Producent: Daniela Sodomová, Mamon Art s.r.o.
Spolupořadatel: Museum Kampa
Herci: Hana Holišová/Berenika Kohoutová, Sara Sandeva/Zuzana Stavná, Denis Šafařík/Jan Cina
Herci v kapele: Václav Kopta/Igor Orozovič/ Dominik Renč, Vojtěch Havelka/Kryštof Mende, Pavel Neškudla/Daniel Šváb, Rozálie Havelková/ Anežka Hessová, Barbora Kubátová/Marie Štípková, Jan Meduna/Petr Stach, Petr Vršek/Ondřej Hás/Matěj Polášek, Petr Zeman/Petr Mikeš
Foto: Petr Kadlec
www.letniscenamuseakampa.cz
